Je-li to možné, je krásné sloužit jiným a naplňovat tak svůj život. Jak říká Einstein: „Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to!“

V tento den bylo zrovna moc nepříjemné počasí – déšť se sněhem a vítr, temno od rána. Řidič autobusu, který nás vezl, byl ochotný a zastavil nám u školy, takže cesta nebyla tak  dlouhá (i když na prochladnutí stačila).
Když jsme přicházeli k domovince, zahlédli jsme místnost s lidmi, kteří zareagovali na naši skupinku a jejich zraky mířily k nám. Dokonce pan Slavík nám hned otvíral dveře, abychom mohli s dětmi rychle do tepla. Vedoucí domovinky – paní Ingrid Vaculíková, paní Procházková, paní Mlčáková i ostatní pracovnice a klienti nás velmi mile a radostně přivítali. Hned nás usadili ve své jídelně u vánočního stromečku, abychom si mohli odložit oblečení a nachystat se k vystoupení.
Pan učitel Huňa naladil kytaru, nechal nastoupit své žáky s hudebními nástroji, a když bylo vše nachystáno, děti začaly přednášet, zpívat a tancovat. Senioři si rádi zazpívali známé písničky, nechyběla ani „Štědrý večer nastal“, „Farmář“ a „Když jsem já sloužil“.

Překvapilo mě, že všichni přítomní s námi mile komunikovali, nepozorovala jsem žádné bariery mezi námi. Dokonce mi připadalo, jako bychom se znali a  potkávali denně.
Setkání proběhlo v příjemné atmosféře. Odcházeli jsme spokojeni, s dobrou náladou, občerstveni kávou nebo čajem. Měli jsme pocit, že návštěvou a vystoupením jsme lidem z domovinky zpříjemnili dopoledne. Odměnou nám byl potlesk a úsměv na tvářích seniorů. Já osobně jsem se cítila naplněna, posílena, měla jsem neobvyklou chuť do života. Každé dítě si odnášelo dárek. Cestou na autobus si děti své dárky prohlížely – byly to výrobky seniorů, perníčky a panenky či zvířátka z vlny.

O své návštěvě jsme s nadšením povídali hned po návratu do školy paní ředitelce Bezděkové a paní zástupkyni Školařové i ostatním. Budeme se těšit, až klienti z Chvalčova zavítají za pěkného počasí zase k nám.

Mgr. Dagmar Míčková
ZŠ praktická a ZŠ speciální B. p. H.