Tři sezony, od r. 1939 do r. 1942, se zařadily k nejúspěšnějším obdobím v dějinách bystřické kopané. V sezoně 1939–40 vybojovalo mužstvo SK Bystřice pod Hostýnem prvenství v I. B. třídě a tím i postup do nejvyšší třídy, do I. A. třídy HHŽF (Hameleho hanácká župa fotbalová). Rozšířený název župy byl schválen na valné schůzi HŽF již v prosinci r. 1934 k poctě tehdejšího předsedy župy, jímž byl Otto Hamele ze Zlína, a to již od r. 1930 (deník Lidové noviny z  28. 12. 1934).
Účastníkem nejvyšší župní třídy bylo mužstvo SK Bystřice pod Hostýnem dva roky. V sezoně 1940–41 bylo bystřické mužstvo sedmé, v sezoně 1941–42 obsadila Bystřice poslední 12. místo a to znamenalo sestup do I. B. třídy. V této třídě se bystřický tým zabydlel, ale na návrat do nejvyšší třídy to nevypadalo. Je to zřejmé z přehledu umístění bystřického týmu v dalších ročnících. Sezony: 1942–1943 – 4. místo, 1943–1944 – 4. místo, 1945–1946 – 6. místo, 1946–1947 – 4. místo, 1947–1948 – 5. místo.

V sezoně 1944–1945 se nehrálo. Vzhledem k vývoji válečné situace vydaly protektorátní a okupační úřady dne 24. srpna 1944 nařízení, kterým se zakazovalo pořádání dlouhodobých mistrovských soutěží ve všech sportovních odvětvích a ve všech výkonnostních třídách. Doplatily na to především dva sporty: kopaná a házená.
Po skončení sezony 1947–1948 došlo v rámci HŽF (od r. 1945 užívala župa opět zkrácený název – O. Hamele zemřel 15. 4. 1944 ve Zlíně ve věku 53 let) k reorganizaci, při níž byla dosavadní jediná skupina I. A. třídy rozšířena na dvě. Postupovali tedy nejen vítězové I. B. tříd, ale i týmy na dalších předních místech; mezi nimi i bystřické mužstvo, tehdy po sjednocení tělovýchovy 31. března 1948 již tým TJ Sokol Bystřice pod Hostýnem.

Postup z  5. místa nedával Bystřici naději na umístění v popředí I. A. třídy, okrsek jih. Bystřický tým si však vedl nad očekávání výborně. V průběhu podzimní sezony v r. 1948 nebyl dlouho k poražení, po několik kol byl dokonce na 1. místě. Pak se však výhry střídaly s prohrami a bystřický celek nakonec obsadil 5. místo.
Jarní pokračování sezony 1948–1949 se bohužel již nekonalo. Před zahájením odvetné jarní části v r. 1949 došlo totiž k další, tentokráte generální reorganizaci kopané na území celého státu. Byly zrušeny všechny župy a jednotlivá mužstva byla zařazena do nových tříd podle tehdejších krajů. Přešlo se také podle sovětského vzoru na systém jaro–podzim, který platil až do r. 1957 (do konce r. 1956).

Bystřice byla zařazena do II. třídy v kraji, ale v letech 1949 a 1950 byla neúspěšná. V r. 1949 obsadila předposlední 13. místo a to mělo znamenat sestup do III. třídy. Na začátku r. 1950 byla Bystřice také zařazena do III. třídy, okrsek sever B a bylo provedeno i rozlosování (týdeník Naše pravda ze 4. 3. 1950). Těsně před zahájením sezony však byla provedena úprava II. třídy, která byla ze dvou skupin po 14 týmech rozšířena na tři skupiny po 12 mužstvech a to Bystřici zachránilo od sestupu, i když jen na rok. V r. 1950 totiž Bystřice skončila na posledním 12. místě ve II. třídě, okrsek sever, což znamenalo sestup do III. třídy.

Padesátá léta 20. stolení byla zřejmě nejméně úspěšným obdobím bystřické kopané. I přesto si toto období zaslouží určitou pozornost. Mužstvo Bystřice bylo převážně účastníkem III. třídy, což ovšem tehdy byl již okresní přebor Holešovska. V r. 1951 byly totiž na celém území státu zřízeny okresní výbory kopané, které kromě III. tříd řídily i činnost IV. tříd (okresní soutěže). Mužstvo TJ Sokol Bystřice obsadilo v r. 1951 a 1952 vždy 2. místo ve III. třídě. V r. 1953 Bystřice vybojovala prvenství, ale nesmyslná baráž ji připravila o postup.

V r. 1954 vybojoval bystřický tým znovu prvenství a to již znamenalo postup do II. třídy krajské soutěže. Bohužel jen na rok. V r. 1955 skončila Bystřice na 10. místě a sestupovala do okresního přeboru. A vše se opakovalo. V r. 1956 vybojoval bystřický celek s velkým náskokem prvenství a tím i postup do krajské soutěže. Od r. 1957 se však opět přešlo na tradiční klasický systém podzim–jaro, a tak se hrála dlouhá sezona: jaro 1957 – podzim 1957 – jaro 1958. V této maratonské tříetapové soutěži Bystřice opět neobstála, obsadila 10. místo a znovu sestoupila do III. třídy.
Působení Bystřice v padesátých letech tedy představovalo jakousi sinusoidu: nahoru, dolů a opět nahoru a dolů. Sezona 1958–1959 však všechno napravila. Bystřický tým znovu vybojoval prvenství a tím i postup do II. třídy, ve které v sezoně 1959–1960 obsadil 8. místo a v této třídě se udržel.

V r. 1960 byla provedena územní reorganizace krajů a okresů, což se samozřejmě promítlo i do fotbalových soutěží. Dosavadních 19 krajů bylo nahrazeno 10 kraji a asi polovina okresů zanikla. Zbývající okresy tím zvětšily svou rozlohu a okresní přebory se staly soutěžemi II. třídy, což platí do současnosti.
Bystřický tým byl tedy v dalších třech sezonách účastníkem II. třídy, tj. okresního přeboru Kroměřížska. V sezonách 1960–1961 a 1961–1962 obsadil vždy 8. místo. V sezoně 1962–1963 však mužstvo TJ Tatran Bystřice pod Hostýnem vybojovalo prvenství a tím i postup do I. B. třídy krajské soutěže Jihomoravského kraje. Tuto sezonu lze považovat za jeden z významných mezníků v historii bystřické kopané, protože až na jednu výjimku (sezona 1979–1980 po reorganizaci) se Bystřice již nikdy nevrátila do přeboru okresu Kroměříž a hrála vždy ve vyšších soutěžích.
Tak jako historie mnoha jiných fotbalových klubů, tak i dějiny bystřické kopané byly zpestřeny a obohaceny zápasy bystřických mužstev s týmy z nejvyšší soutěže, z I. ligy. Na počátku poměrně dlouhé řady startů špičkových mužstev stál v r. 1936 S. K. Prostějov, tehdy třetí nejlepší tým v ČSR po Spartě a Slavii. V r. 1940 hráli v Bystřici SK Moravská Ostrava a SK Baťa Zlín. V r. 1943 startovala v Bystřici opět Ostrava a SK Židenice–Brno.

V r. 1944 se Bystřice vyznamenala vítězstvím nad pražskou Viktorií Žižkov 3:2 před 2 500 diváky. Na první poválečný start mužstva z fotbalové elity si museli příznivci bystřické kopané počkat až do léta r. 1952, kdy v Bystřici startoval SOKOL NV Bratislava (od r. 1953 Slovan), tehdejší trojnásobný mistr republiky z let 1949, 1950 a 1951. Bratislavští hosté tehdy nastoupili až na dvě výjimky v kompletní sestavě, tj. se všemi hráči zvučných jmen a s reprezentanty ČSR.
Slavný tým hrál v Bystřici v sestavě: Zvonek, Venglár, Hložek, Benedikovič, Vičan, Karel, Pažický, Balaži, Tegelhof, Ujvary, Bíly (tvrdé y bylo skutečně bez čárky). Chybějícími výjimkami byli reprezentační brankáři Rajman a tehdy populární bulharský útočník dr. Laskov. I v dalších desetiletích zavítaly do Bystřice některé z nejlepších týmů v Československu.

Vlastimil Doležel