K lékaři nejdu za trest, k lékaři jdu pro pomoc
Děti často nepřicházejí k lékaři dobrovolně. Domnívají se, že jdou k lékaři za trest. Mají z lékaře, ošetření, léků strach. Je na dospělých, aby dítě na návštěvu lékaře připravili. Samotná nemoc nám nedá na přípravu mnohdy dostatek času, protože dítě musí k lékaři ihned po propuknutí příznaků. Je dobré dítě připravit (alespoň vzdáleně) ještě dříve, než naléhavá zdravotní situace nastane. Rodiče často nevhodně zacházejí s pojmy „lékař“, „nemocnice“, „injekce“. Občas se je snaží využívat jako „strašáka“ k zvládnutí nepřijatelného chování. „Neskákej, spadneš a pojedeš do nemocnice, kde ti budou píchat injekce a ty budeš plakat“ – taková slova v dítěti vyvolávají strach. Rodiče nestraší pouze nemocnicí, ale i ambulantní návštěvou. „Pokud si neobuješ papuče, bude tě bolet bříško a půjdeme k paní doktorce. Ta se na tebe bude zlobit.“ Potom se nesmíme divit, že jen zmínka o návštěvě lékaře vyvolává děs. Dítě musí znát opačný model. „Půjdeme k paní doktorce, která je moc hodná a má ráda malé děti. Prohmatá ti bříško a dostaneš obrázek. Můžeš říct paní doktorce i básničku, určitě ji potěšíš, a ona ti na oplátku vyléčí bolístku!“ Taková slova dítě motivují k návštěvě lékaře. Dítě musí mít v paměti, že k lékaři jde pro pomoc.

Příprava na návštěvu lékaře a hospitalizaci
Rozhodující je vysvětlit dítěti pojem nemoc, operace, léky. Nestrašit děti lékařem a nemocničním prostředím. Zejména pobyt v nemocnici je vždy spjat s konkrétní chorobou. Po konzultaci s lékařem mohou rodiče dítě o nemoci informovat. Sdělují mu údaje srozumitelně, dle jeho věku. Neposkytujte více informací, než je nutné. Když se dítě zeptá na konkrétní věc, odpovězte mu na každou otázku.
Na návštěvu lékaře bychom měli děti připravit (u předškoláků) nejméně tři dny dopředu, týden před přijetím do nemocnice. Nesnažíme se dítě obelhat. Povíme mu, že půjde k lékaři a  jakou dobu u něj stráví. Vysvětlíme mu důvod návštěvy či hospitalizace. Můžeme použít slova: „Po návratu domů tě už nebude bolet hlava, budeš si zase hrát s dětmi na hřišti, budeš hrát fotbal a jezdit se koupat.“
Pokud se jedná o akutní návštěvu lékaře, seznámíme dítě s průběhem ošetření a jeho pozitivy během cesty do nemocnice či ordinace.
Povíme dítěti o lidech, se kterými se setká. Vysvětlíme mu, co dělá pan doktor, co sestra, co personál na odděleních, jaké děti v nemocnici potká.
Nedávejte před dítětem najevo své vlastní obavy, nelitujte ho, lučte se s ním jako při jiných situacích. Dejte dítěti k lékaři jeho oblíbenou knihu, časopis, hračku. Nekupujte mu však dárky.

Hospitalizace dětí a ochranářské postoje rodičů
Ideální je, když je rodičům umožněno být s dítětem po celou dobu hospitalizace. Děti od šesti měsíců do čtyř let nejhůře snášejí separaci od matky. Čtyř až sedmileté dítě má také potíže se odloučit od rodiny, ale největším problémem je strach z fyzické bolesti. Děti školou povinné se nejvíce děsí délky pobytu a následně také bolesti. Některé jsou v nemocnici klidné, problémové chování nastane až po ukončení hospitalizace.
Pokud to není možné, rodič by měl být s dítětem alespoň při příjmu. Informujte personál o zvycích dítěte, jídle, spánku, jak se dítě chová. Důležité jsou návštěvy, nejlépe denní.
Vážná choroba vyvolá ochranářské postoje rodičů. Ti zažívají velký strach, mívají pocity viny. Někdy se zaobírají nemocí více než dítětem samotným. Což vede k poruchám chování u dětí, k ohrožení citových vztahů.
Je nutné, aby rodiče zacházeli s dětmi normálně, ne s přehnanou pozorností. Děti potřebují, aby jim rodiče pomohli zvládnout stres. Potřebují být co nejvíce s matkou.

Bolest
Děti silně vnímají bolest. Je potřeba ji léčit a zvládat. Bolest vede k pomalejšímu hojení, k vyšší citlivosti k infekcím. Dlouhodobá bolest v dětství může dítě psychicky zraňovat a zvyšovat jeho citlivost k bolesti v pozdějším životě. Předškolák bolest často zapře, proto je vhodné se na bolest ptát prostřednictvím rodičů. Školák o bolesti dokáže otevřeně mluvit. Umí si také říci o pomoc.

Jak zapomenu, že to bolí
Dítě (na rozdíl od dospělého) nechápe smysl bolesti nebo bolestivé léčby. Bolest si vysvětluje jako trest. Častou bolestí u dětí mohou být bolesti hlavy. Projevuje se nimi úzkost či deprese, ale i problémy v rodině či škole.
Při zvládání bolesti u dětí můžeme pracovat s:
1. Dětskou představivostí – vycházejte z oblíbených pohádek. Při bolestivém zákroku, injekcích nebo při bolestech veďte dítě k tomu, aby se přeneslo do světa pohádek. Do světa, ve kterém se cítí bezpečně. Může se dostat do role statečného rytíře nebo mušketýra, který vyšetření či operaci bere jako úkol, který musí splnit, aby zachránil krásnou princeznu. Při bolestivém zákroku povídejte dítěti pohádku. Veďte ho k tomu, aby doplňovalo nějaké pasáže. Odlákáte pozornost zaměřenou na bolest.
2. Relaxacemi – k nim nám pomůže dětská představivost.
3. Dechovými cvičeními ke zmírnění bolesti.
4. Léčbou prostředím – klidné prostředí, rodinná atmosféra, oblíbená hračka, obrázky s pozitivními motivy. To vše pomáhá mírnit bolest.
5. Hraním – slouží k odvedení pozornosti. Během zákroku i během prožívání bolesti můžeme hrát hru. Záleží na stavu pacienta, jakou hru zvolíme. Hra nám umožní odreagovat pocity a emoce.
6. Panenkou – je dobré před zákrokem na panence ukázat ošetření a průběh léčby. Jelikož se dítě bojí nepoznaného, při poznaném se bolest lépe snáší.
7. Básně, říkanky, čísla a zvuky zvířat – mentální činnost odlákává pozornost od bolesti. Pomáhá ji zvládat, přestát. Při zákroku, injekci, bolesti může dítě říkat známou říkanku. Může ji říkat stále dokola. Myslí na říkanku celý zákrok. Můžeme také dítě požádat, aby odříkávalo čísla. Od stovky do jedničky a naopak. Mladší děti poté čísla do desítky. Můžeme dítě učit vtipnou básničku. Dítě s námi rýmuje. Můžeme napodobovat zvuky zvířat. I ty pomáhají přestát bolest.

PhDr. Klára Janečková
školní psycholožka ZŠ Bratrství Č. a Sl. Bystřice pod Hostýnem