(Text i s obrazovým materiálem byl poprvé publikován pod názvem Výroba sportovních potřeb ve firmě Thonet v časopise Valašsko, vlastivědná revue,  2014/2, č. 33, s. 42–46. Za možnost převzetí děkujeme redakční radě vlastivědné revue i autorovi textu Jiřímu Uhlířovi.)

Na mimořádnou schopnost Thonetů objevit lukrativní sortiment ukazuje sportovní náčiní. Začátek devadesátých let 19. století rozhodně nebylo období, kdy by tato už dávno světová firma nutně potřebovala doplnit výrobní program. Jistě, inovace sedacího nábytku byla už opravdu nezbytná, avšak pouhá designová záležitost nemohla mít zásadní vliv na existenci podniku. Z toho důvodu je rychlá reakce Thonetových synů a vnuků na všeobecný rozvoj tělovýchovy a sportu pozoruhodná.

Sportovní výrobky jsou u Thonetů poprvé zastoupeny v jejich prodejním katalogu pro Itálii z roku 1893 několika tenisovými raketami. V roce 1901 vydala firma už speciální katalog náčiní pro tenis a podobné sporty. O rozsahu výroby sportovního zboží nám podávají svědectví roční výkazy. Jen několik artiklů z roku 1900: badmintonových raket se expedovalo 171, lyží 358 párů, sáněk ve dvou modelech 119 kusů a kruhů pro gymnastiku ve dvou velikostech (průměr 19 a 21 cm) celkem 5 438 kusů (že by rozvoj Sokola?). Sportovní sortiment se vyráběl v Koryčanech, v Halenkově a ve Vsetíně.
Sportovní sortiment není u jiných firem prokázán. Jen Užhorodská továrna na nábytek, a. s., ve svém katalogu kolem roku 1900 nabízela jeden druh lyží a podle přezdobeného tvarosloví asi Dieľňa na náradie Turčianský Svätý Martin jedny sáňky.

Letní sporty

Tenis
Tenisové rakety, které se vyráběly od roku 1892, získaly na Všeobecné německé sportovní výstavě v Mnichově v roce 1899 zlatou medaili.  V katalogu 1901 jsou nabízeny potřeby i pro jiné sporty, většinu obsahu však zabírá tenis. Není proto divné, že název katalogu je právě a jen Lawn Tennis. Obsahuje celkem 16 raket, včetně jedné dětské. K tomu samozřejmě veškeré příslušenství, jako jsou lisy na rakety ve třech typech, obal na raketu, sítě, sloupky k upevnění sítě, včetně klikového napínače, vidlice na úpravu výšky sítě, síťka pro sběrače míčků a další doplňky, jimiž se ctěnému zákazníkovi vytáhlo z kapsy ještě o trochu víc peněz, než bylo nezbytné – např. vygravírované a ve stříbře vyvedené jméno playera s korunkou ve spodním klínu rakety za 9 marek, což bylo více, než stála poněkud levnější raketa celá (ceny se pohybovaly od 7 do 28 marek). 

Výroba tenisových raket běžela, ale odbyt klesal. A to dosti rapidně. V roce 1900 se prodalo celkem 3 732 kusů v sedmnácti modelech, v roce 1905 už jenom 2 546 a v roce 1913 pouhých 323 kusů.  Kromě konkurence nových specializovaných firem zasáhla thonetovskou výrobu sportovního nářadí ještě další pohroma. V lednu 1907 v továrně v Koryčanech hořelo a oheň postihl mimo jiné právě výrobu tenisových raket.

Badminton
Firma Thonet nabízela dva prakticky identické modely raket na badminton. Oba byly vyplétány anglickými střívkovými strunami. Lišily se jen povrchovým provedením držadla – bylo buďto hladké leštěné nebo zdrsněné. Obě rakety měly v srdci vyraženu značku Feather (peří, pírko). Míčky s pírky byly importovány z Anglie v několika druzích.

Golf
Tento tradiční anglický sport nemohl ve sportovním sortimentu firmy Thonet chybět. Sport to byl natolik známý, že se katalog nezdržoval popisem náčiní ani pravidly hry. Jen opíšeme z katalogu, že firma Thonet dodávala 17 modelů golfových holí, „dřeva“ i „železa“, některá „dřeva“ byla dodávána i s mosazným potahem. Bylo možno zakoupit i samostatné hole nebo samostatné úderové části. Samozřejmě s dodáním míčků, vaků na hole a jiných potřeb „za mírné ceny“. Ceny kompletních holí byly jednotné – 5 korun. Židle kat. č. 14 stála tehdy 6 korun.

Zapomenuté sporty

Hildegarde
Z Thonetových prodejních katalogů se dozvídáme o sportech, které se dnes už neprovozují a jejichž pravidla nejsou k nalezení ani ve značně zaprášených odděleních specializovaných knihoven. Například hra Hildegarde. Z Thonetova speciálního sportovního katalogu 1901 se dozvíme jedině toto: „Hildegarda jest svrchovaně doporučeníhodná hra na trávníku, bohatá na změny a veselé příhody. Viz také příručku professora Lechnera: »14 her na trávě (2. díl k Hrám pro školy a mládež)«. Vydalo c. k. Učebnicové nakladatelství.“

Hrálo se tenisovými míčky a velmi jednoduchými dřevěnými pálkami. Součástí této hry byla tyč se špičatým spodním koncem (asi na zapíchnutí do země) a nahoře s jakousi síťkou na kruhovém rámu se závažím. Rozměry náčiní ani hřiště v katalogu nejsou.

Ball-Goal
Hned na následující stránce je další záhadná hra Ball-Goal. Vyobrazena je jakási raketa s dlouhým držadlem, asi čtyřikrát delším než vlastní raketa, ovšem není vyplétaná. Byla nabízena dvě provedení raket, a to ze „španělského rákosu“ za 4,50 marky (katalog byl určen pro Německo, ale tehdy měla marka tutéž hodnotu jako rakouská koruna), nebo levnější z masivního buku za 4 marky. „K tomu míče z kůže za odpovídající ceny“. A znovu odkaz na příručku prof. Lechnera.

Až za několik let, po marném hledání ve specializovaných knihovnách doslova celé Evropy, bylo náhodou zjištěno, že Ludwig Lechner byl profesorem tělocviku na Zemském reálném a Vyšším gymnáziu v Badenu u Vídně. Pan komerční rada Fritz Schedlmayer nakonec za shluku kuriózních náhod objevil hledanou příručku nikoliv v knihovně tamějšího gymnázia nebo v městské knihovně, ale v městském archivu v pozůstalosti zapomenutého hudebního skladatele Antona Josefa Karlhofera. Nález cvičební příručky v pozůstalosti hudebního skladatele je jistě poněkud raritní.

Teprve v této příručce bylo možno se detailněji seznámit s některými dnes už kuriózními sporty. Pro thonetology jsou v ní zajímavé jen dvě hry – Hildegarde a Ball-Goal. V pravidlech těchto sportovních her jsou uvedeni také výrobci náčiní k jejich provozování – Frank Bryan v Londýně a Michael Thonet „ve Vídni“.

Na základě letopočtů příručky profesora Lechnera a inzerátů ve vídeňských novinách můžeme umístit začátky výroby thonetovských sportovních potřeb s jistotou do časově velmi malého prostoru. Jen dnešní technolog v oddělení přípravy výroby čehokoliv je schopen ocenit takovou pohotovost a organizační dokonalost. Nic na tom nemění skutečnost, že obě tyto hry nakonec upadly v zapomnění.

Pohodlnější sporty
Podobně jako příručka profesora Lechnera, tak i specializovaný prodejní katalog THONET zahrnuje lov a turistiku, pro něž se nabízely vycházkové hole, včetně takových, jimž se po zapíchnutí do země rozevřela jejich vrchní část a vytvořila nouzovou sedačku. Na čekanou byly určeny skládací lovecké stoličky několika druhů. Pro odpočinek a spánek po turistické výpravě sloužily spací visuté sítě, zvané hamaka.

Zimní sporty

Zapomenuté
Firma vyráběla i potřeby pro sporty zimní a také pro tento sortiment vydala odpovídající katalog.  Kromě lyží, sáněk nebo sněžnic tam najdeme i zvláštní druh sportovního nářadí, v německém originále zvaného Rennwolf. Není-li německý název pro české jazykové cítění příliš zřetelný, nepomůže názornosti ani krkonošský výraz „vlček“. V Krkonošském muzeu v Jilemnici najdeme těchto „vlčků“ několik od různých výrobců. Jde o jakousi kombinaci sáněk a koloběžky. Sportovec stojí na jejich zadní části, přesněji na jejich prodloužených sanicích. Přidržuje se vysokého držadla a na rovině se odráží jako na koloběžce.

Pro zdatnější sportovce nabízel Thonetův katalog pro zimní sporty Schneeschneider. Byl to přechod mezi „vlčkem“ a lyžemi a dnes ho chápeme jako jakousi předčasnou nedokonalou kombinaci skibobu a snowboardu.
Dnes už málo používaným náčiním pro pohyb na sněhu jsou sněžnice. Thonetův katalog popisuje dva typy sněžnic – kruhové (Steyrische Fasson) a oválné (Algäuer Fasson). Na severu Evropy se používaly další typy sněžnic, které se však u nás příliš neujaly a ani Thonetova firma je ve svém katalogu nenabízela.

Lyže
Lyže byly vyráběny v továrně v Koryčanech ze dvou materiálů – jasanu a buku – ve třech délkách 175, 200 a 220 cm a s třemi druhy vázání. Brzy se však prodávaly lyže výhradně jasanové. Firma se pyšnila nejvyšším oceněním na Sportovní výstavě v Mürzzuschlag už v roce 1893.

Kdy lyže v sériové výrobě skončily, nevíme zcela přesně. Ještě zimní katalog 1904 je vede. Pokud si vezmeme na pomoc jiné prameny, můžeme se domnívat přibližně toto: Po prvním vzepětí tělovýchovy a sportu, kdy sportovní pomůcky začal vyrábět kdekdo, nastala doba specialistů. Sláva některých přetrvává dodnes, například firma Slazenger a její tenisové rakety. Podnikavým, leč ne specializovaným výrobcům to však přinášelo problémy. Movitější sportovci kupovali dražší výrobky specialistů. Nebyli to však jen bohatí amatéři. V tenisu, lyžování nebo golfu se rozjížděly nejrůznější soutěže a závody na vrcholné úrovni, jejichž účastníci už s průměrnými lyžemi nebo tenisovými raketami neměli šanci. Situace se ještě zhoršila, když i specialisté začali vyrábět cenově průměrné, tedy dostupné zboží. Vidíme to i v thonetovské produkci, z níž se prodávaly mnohem lépe právě levnější modely. Špičkový tenista už tehdy dlouho nepřemýšlel, zda koupí výrobek značky Slazenger nebo cenově srovnatelný se značkou Thonet. Dnes už nerozhodneme, zda vůbec a jaký zde byl kvalitativní rozdíl. A to ještě nebereme v úvahu jistý druh exhibicionismu sportovců, kteří si vzájemně kritizují tu lyže, tu bicykl nebo tenisovou raketu. Kvalitativně i cenově průměrné a podprůměrné výrobky už nestačily uživit nespecializované výrobce, a tak se sportovní nářadí nakonec nestalo ekonomicky výrazným úspěchem firmy.

Sáňky
Sáňky měly zcela jiný charakter než lyže nebo rakety. Zde nepřicházeli v úvahu špičkoví sportovci se svými mezinárodními závody. Děcka sáňkovala za Rakouska i po něm, hlavně aby byl sníh. Proto se jich nějaký sarajevský atentát vůbec nedotkl. Tedy alespoň pokud se týče radovánek na sněhu.

Výroba sáněk byla soustředěna do továrny ve Vsetíně. Firma nabízela, jak bylo u ní obvyklé, několik variant, aby mohl být uspokojen každý zákazník. Základní rozdíl byl v materiálu – levnější bukové dřevo se sedátkem z dřevěných pásků a dražší dřevo jasanové se sedátkem z popruhů. K tomu si mohl zákazník zvolit druh povrchové úpravy.

Základní model byly rohačky (Rodelschlitten) ve dvou materiálových provedeních. Z bukového dřeva stály v prvních letech 20. století 10 korun, z jasanového dřeva byly citelně dražší – 30 korun.  Třetím modelem byly obyčejné sáňky s nepřeložitelným německým názvem Rutschschlitten. Přední části jejich sanic jsou obloukem vytaženy jen do úrovně sedátka. Ve třech provedeních se vyráběly i dětské sáňky dlouhé jen 70 centimetrů.

Situace mezi válkami
Složitost poválečné politické a hospodářské situace se nevyhnula ani nové Československé republice. Proti sousedním státům ve střední Evropě byl však tento nový stát výkladní skříní klidu a prosperity. Samozřejmě nešlo všechno jak po másle; hospodářská konsolidace si někdy vyžadovala i dosti tvrdé metody, které narážely na válkou zbídačelé dělnictvo. Vše však spělo správným směrem a desetileté výročí nové republiky mohlo být oslaveno opravdu okázale. V oboru ohýbaného nábytku to ale stálo silné zásahy do sortimentu, který už nemohl být tak široký jako před válkou. Sport započal svou cestu efektnosti a zájmu o diváka, čímž ztrácel charakter tělovýchovný a stával se podívanou. Náčiní k takovému pojetí sportu už ovšem produkovali výhradně specializovaní výrobci, což nábytkový obr Thonet-Mundus nebyl. Jeho sportovní výrobky tedy nutně musely být určeny amatérským sportovcům, kteří stále ještě akceptovali onu tělovýchovně-zdravotní složku sportu. Známá hesla „sportem ku zdraví“ nebo „paže tuž, vlasti služ“, která se dnes používají už téměř výhradně v ironickém smyslu, byla tehdy brána opravdu vážně.

Tenis
Po válce se tenisové rakety z prodejních katalogů nejprve vytratily úplně. Jen poslední katalog samostatné firmy Thonet z roku 1923 nabízel jedinou tenisovou raketu označenou jako C. J. M. Racionální manager Leopold Pilzer zřejmě nehodlal vyrábět riskantní sortiment. Přes ohromnou konkurenci specializovaných firem se však tenisové rakety firmy Thonet znovu prosadily. Už v roce 1929 nabízí katalog Thonet-Mundus jednu raketu Star Special. Jeden z nejrozsáhlejších katalogů meziválečné doby z roku 1930 na předposlední stránce nabízel znovu speciální katalogy nábytku zahradního, kancelářského nebo divadelního a také sportovních potřeb. Reklamu na tenisové rakety firmy Thonet můžeme najít i v odborném časopisu Tennis a golf z roku 1928.

Stolní tenis
V kartotéce z přelomu dvacátých a třicátých let byl objeven stůl na stolní tenis. Poněkud překvapivý nález, protože v dostupných poválečných katalozích do roku 1931 nebyl nalezen a podle koncernového a evidenčního čísla nebyl vyráběn v samostatné firmě Thonet. Ze sériové výroby byl vyřazen koncem roku 1930.  

Stany
Pokud budeme turistiku považovat za sport, můžeme do sportovních potřeb zařadit i stany. Je však nutno zdůraznit, že tato výroba nebyla záležitostí firmy Thonet-Mundus. Několika reorganizacemi a regulacemi se dostala halenkovská továrna na okraj zájmu managementu Thonet-Mundus. Proto nebyl problém, aby tam Viktor Thonet se svým bratrem Richardem a synovcem Augustem Erwinem založili firmu na výrobu dřevěných domů V. Thonet a spol., dřevozávody a podnikatelství staveb, Halenkov.  V separovaném podnikání brzy pokračoval Ing. Hugo Michael Thonet Drechsel (druhé příjmení získal sňatkem s baronkou Lisou Drechsel) a založil také vlastní firmu Ing. Thonet-Drechsel, stavba stanů, Vsetín, Morava. Je to zcela nový poznatek, získaný nálezem torza firemního archivu při likvidaci halenkovské továrny po několika nezdařených privatizacích. Ten mimo jiné obsahuje několik reklamních letáků, korespondenci a inzerci ve dvou časopisech turistického zaměření. Stanů bylo vyráběno několik druhů a velikostí. Nejreprezentativnější byl Auto-Camping Tent.
Tyto aktivity jsou sice zajímavé, dokládají podnikatelský talent potomků Michaela Thoneta, ale návaznost na firmu Thonet-Mundus neměly žádnou a týkaly se výhradně finančního zabezpečení dvou rodin.

Namísto doslovu si jen zopakujme to, co bylo napsáno už na začátku. Je úžasné, jak se firma, která původně se sportem měla pramálo společného, dokázala vrhnout do oboru, v němž neměla nic jistého. Přitom nemusela; vždyť to bylo v době, o níž se dá bez rozpaků mluvit jako o zlaté době podniku. Ještě úžasnější na tom je, že část tohoto sortimentu vydržela v sériové produkci dobrých čtyřicet let.

Jiří Uhlíř