Narodil se  1. 11. 1920 v Bystřici pod Hostýnem. Po maturitě se zapsal na Filosofickou fakultu MU, aby studoval český jazyk. Když byly uzavřeny vysoké školy, studia přerušil a po dobu okupace byl zaměstnán v hospodářském družstvu v Bystřici pod Hostýnem a Dřevohosticích. Po osvobození studoval již na brněnské právnické fakultě.

Pracoval 40 let v justici jako soudce, později jako prokurátor ve věcech občanskoprávních – na více než deseti pracovištích od Znojma po Ostravu. Přednášel také externě na právnické fakultě v Brně, na katedře občanského práva.
V letech 1996–1999 byl šéfredaktorem měsíčníku Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem. Během svého vedení pozvedl obsahovou i jazykovou úroveň časopisu, Zpravodaj se změnil z dvouměsíčníku na měsíčník, objevily se nové rubriky, více aktuálních textů i zprávy z okolních obcí. 

Až ve zralém věku vydal sbírku svých básní, zejména sonetů, které po celý život rád psal. Vyšla v Přerově v roce 1997 pod názvem Akvarel touhy. Účastnil se práce na vydání Slovníku osobností kulturního a společenského života Valašska (1998), byl spoluautorem knihy Podhostýnské vzpomínání (1999) a knihy Paleta malířů z krajiny pod Hostýnem (2005). Jak sám píše v doslovu k této knize, mezi malíři našel v životě hodně přátel. V roce 2003 z textů psaných pro Zpravodaj vytvořil pozoruhodnou pamětnickou knihu, kroniku bystřických domů a ulic, ale hlavně obyvatel. Dostala název My a čas v naší Bystřici pod Hostýnem a lze z ní vyčíst jeho hluboký, vřelý vztah k rodnému městu. Lidé, kteří v něm kdysi žili, zůstanou v knize Václava Karafiáta navždy zachyceni. A ke svému rodnému městu bude navždy neodmyslitelně patřit také on.
                                                                                                                                                                                   -red-
 

s květem snad…