Když loni v létě padly na infocentru v Bystřici první návrhy na uspořádání zimní akce, nikdo z nás neměl tušení, do čeho jdeme. Popravdě, mnozí z nás neměli tušení ještě ani v sobotu 13. února 2010 ráno. Hektické přípravy v neznámém prostředí, organizátoři, kteří se poznávají jen podle vestiček s logem YETTYHO, ranní vlezlá mlha. Sněhu bylo dost. Organizátorů nakonec taky. Ale přijdou nějací lidé?

Den nezačal dobře. Ani pečlivě vypracované tabulky prostě nezabrání zádrhelům v organizaci. Stan pořadatelů na Trojáku se podařilo vztyčit pár minut před příjezdem prvního sprintera. Jeho čas byl neuvěřitelný, do cíle dorazil už půl hodiny od startu na Hostýně. Pak se ukázalo, že také vyběhl půl hodiny před ostatními, prošel všechny zaskočené kontroly na trati a nakonec se stal oficiálním předjezdcem. A my už jsme málem volali do Pelhřimova do muzea rekordů.
Zatímco jsme na Trojáku vykuřovali stan, na Hostýně šlo všechno hladce. Startéři hlásili 108 závodníků, další desítky se přidaly na Tesáku. Po cestě vystrkovali zpoza bund své kartičky a kontrolní stanoviště potvrdilo průjezd závodníka razítkem. Výjimkou byla kontrola na Klapinově, kterou obsadili nefalšovaní valašští portáši. Termoprádlo a funkční bundy ostatních hlídek nahrazovali slivovicí ukrytou ve svých dobových kabátcích a přátelsky se o ni dělili s každým zmrzlým a větrem ošlehaným závodníkem. Většina účastníků se naprosto ztotožnila s duchem závodu, v němž vůbec nešlo o vítězství, ale o legraci na čerstvém vzduchu.

Mezitím se uvolnila nálada i v cíli. Chvalčovští hasiči dokázali vytyčit a uchránit trať pro závodníky od cesty až k cíli, začalo se fandit postupně přijíždějícím běžkařům. Doputovaly k nám zaručené informace, že na Hostýně byl skutečně viděn  YETTY. Jenže jednoho jsme viděli ve stejnou chvíli i my na Trojáku. Záhada se vysvětlila přítomností předváděcího vozu Škoda Yeti, která bílého konkurenčního chlupáče přivezla. Ve stanu se už vařil čaj a ohříval guláš, venku začala zábava u střelby biatlonistů či na svahu s hrami pro děti i dospělé. Počasí bylo skutečně větrné a mrazivé, takže teplý čaj a koláček přišly vhod. Už se čekalo jen na YETTYHO. Moderátorka Rádia Zlín nakonec oznámila veřejnosti, že sněžný muž je tu. Uff. Soudě podle úsměvů závodníků a závodnic se překvapení povedlo.
Účast na akci předčila naše skromné očekávání. Více než celkový počet běžců ale nakonec překvapila atmosféra celé akce, která byla nad očekávání pozitivní. Chybičky se vloudily, YETTYbusy pojedou příští rok v jiných časech a přidáme některé soutěžní kategorie. Ale jinak – nadšení! Pokud se za rok opět najdou desítky dobrovolníků, kteří budou ochotni strávit volný den organizováním této akce, nově založenou tradici hodláme udržet. Ostatně, YETTY nikdy nespí. Pokud se rozhodnete vyrazit do Hostýnek sami, možná ho někde potkáte. Za pokus to určitě stojí.

Výsledky závodu jsou k dispozici na webových stránkách www.hm52.cz (včetně zajímavé fotogalerie) a taktéž na www.bystriceph.cz. Pro slávu vítězů uvádíme alespoň pár údajů:
Nejrychlejším běžcem na trati z Hostýna na Troják se stal s časem 49 minut Zbyněk Glacner. Protože byl tak rychlý, že nám utekl i z cíle, byl YETTYM slavnostně dekorován druhý muž v pořadí, známý bystřický vytrvalec Lukáš Rapčan, který běžel 54 minut (YETTY nezná vteřiny). Slivovice ve stylovém kožíšku padla do správných rukou a Lukáš byl opravdu šťasten, s každým lokem víc a víc. Část závodníků z hostýnského startu se po cestě ztratila, protože ze 108 startujících jich doběhlo 91 a další čtyři omylem. Rescue tým záchranářů ale zasahovat nemusel, protože závodníci uhnuli z trasy do vytopených hospod. Někteří se posilnili u hlídky portášů na Klapinově tak důkladně, že skončili na Rusavě.
Na Tesáku se na start kratší trasy vydal jako první pětiletý Tomášek Omelka s maminkou a babičkou. Jeho statečný výkon byl odměněn osobní gratulací YETIho a obrovským pytlem bonbonů. Nejlepší čas na trati Tesák–Troják měl Michal Regent, který překonal nástrahy tratě za 34 minut. Někteří startující, zvláště ženy, si stěžovali(ly), že nebyla vyhlášena nejrychlejší žena ani vítěz kratší trati. Pokud to berete takto, soutěživci jedni, tak příště vyhlásíme kategorií více!
Všichni závodníci, kteří doběhli či došli do cíle, si zasloužili tvarohový koláček a ti zvláště unavení i čaj s rumem ve vytopeném stanu pořadatelů. (Jo, tam bylo veselo!) Nakonec se čekalo jen na YETTYHO, který byl viděn na startu na Hostýně i po trase, ale do cíle ne a ne doběhnout. Při své poslední zástavce u avie chvalčovských hasičů na Trojáku dokonce ztratil běžky, takže do cíle dorazil naboso jen s hůlkami. V cílové rovince na něj už čekal o dvě hlavy vyšší a tak o sto let mladší škodovácký YETI, takže došlo na vřelé objetí a velké fotografování.

Klubu biatlonu z Bystřice p. H. a všem jejich dobrovolným pomocníkům na závodní trati
Pracovníkům Skiareálu Troják
Informačnímu centru Bystřice pod Hostýnem a jejich přátelům
Hasičům z Chvalčova
Manažerkám a členům Místní akční skupiny Podhostýnsko a jejich kolegům
Portášům z Rusavy a Bystřice pod Hostýnem
Obětavcům z TOM Pawnee Bystřice pod Hostýnem
KČT Bystřice p. H za půjčení Kamenné chaty na Tesáku
Rescue teamu z Hostýnských vrchů
Firmě Samohýl Motor Zlín za YETIHO
Policii ČR a Městské policii Bystřice p. H.

P. S. Náš YETTY, to byly dvě statečné ženy. Zuzana Horyanská běžela ve vlastnoručně ušitém kostýmu YETTYho z Hostýna až na Troják a  těsně před cílovou rovinkou se do šedého kostýmu převlekla Lucie Málková, která si vychutnávala slávu a zájem médií. To by žádný muž, ani ten sněžný, určitě nedokázal! Děkujeme!
-jan-