Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Verše našich předků

Psal se rok 1593. Pravděpodobně ve středu před sv. Duchem (letnice – sedmá neděle po Velikonocích, pozn. red.) obyvatelé města Bystřice pod Hostýnem netušili, že k nim brzo přijde nezvaný host. Den se coural v košili a s ním docela nenápadně a po špičkách se přibližovalo neštěstí. Pomalu a kradmo kočičím krokem se plížilo ulicí a nahlíželo do oken domů. Ťap, ťap – mokré šlápoty, jen chvilinku, a už probudily pomocníky. Zablesklo se, zaburácel hrom. Hory i nebe otevřely propusti a dovolily nezvanému začít svůj rej. Černý potok tekoucí z Hostýna do Bystřičky, v tehdejší době nespoutaný kanalizací, zaplavil ulice, náměstí, hřbitov a svou dravostí ničil vše kolem. Živelní pohroma zasáhla celé Pobečví. Kroniky se zmiňují o zatopení Krásna, stržení mostu mezi ním a Valašským Meziříčím; voda ničila i v Lipníku.
Ti z nás, kteří zažili jitra plná bolesti v červenci 1997, si dovedou představit ponurost a vyzáblé světlo v duších obyvatel Bystřice v roce 1593. Básník neznámého jména, Moravan, asi český bratr, tehdy v 16. století napsal píseň, v níž prostě a v duchu tehdejší doby zachytil tuto ničivou potopu. Vyšla tiskem v roce 1595.
                                                                                                                                                                  Marta Zapletalová


O zkáze bystřických obyvatelů i jmění všeho, zboží a obydlí v r. 1593

Ó naši milí sousedé,
okoliční všickni lidé,
slyšte o našem zármutku,
který přišel na nás vskutku.

My ubozí požárníci,
již pod Hostýnem v Bystřici
živnosti své jsme mívali,
nyní jsme již je ztratili.

Chcem své bídy žalovati,
všemu lidu zvěstovati,
jak z dopuštění Božího
přišlo na nás mnoho zlého.

To pro naše nepravosti,
Spáchané nešlechetnosti,
kterých jsme se dopustili,
všickni přetěžce zhřešili.

Protož milý Bůh v rychlosti
dal zvodnit naše živnosti,
zlámal hůl chleba našeho,
seslal na nás mnoho zlého.

To, jak se vše vykonalo,
nestýskejte sobě málo.
Toho všeho poslechnouti,
chcem vám to vypravovati.

Nejprve za několik let
všechno se nám dařilo zpět.
Pak oheň a neúrody
přidaly nám noho bídy.

Vtom léta patnáctistého
devadesátého třetího
vody strašné se vylily.
Běda nám, co zachytily.

Potůček maličký dosti,
kterýžto zastaven hrstí
může býti, tak se rozvodnil,
převeliké vody vylil.

V ulicích domy pobrala,
břehy hráze potrhala,
obilí zralé sežrala,
když s kořením vytrhala.

Zahrady, louky pobrala,
kamením, pískem zanesla,
slovem grunty vyvrátila,
žádnému neodpustila.

Krchov nový nad městečkem
k nemalé radosti nám všem
z gruntů země vyvrátila,
mrtvých těl nešanovala.

Sem tam truhly roznosila,
kosti mrtvých rozmetala,
i některé těla celé
viděné byly té chvíle.

Dvůr při městečku ležící
vymlela silně běžící.
Mnoho lidu ho bránilo,
hrozně šturmováno bylo.

Zahradu panskou i faru,
most zkazila jako páru
zdi veliké při kostele
podemlela.  Padly celé.

Také kostnice kamenná
vodou byla zbořena,
našich milých předků kosti
Pán Bůh ví, kde jsou se octly.

Po vrbách jich nalézali,
po polích lidé sbírali,
místní  psi jich roznášeli,
dílem zabořeny byly.

Kostel sotva se zadržel,
že také v zkázu nepřišel.
Louky k zámku, stav sebrala.
K podivení, jak dělala… 

Plné znění rozsáhlého textu jsme našli v opisu části Sovovy kroniky, který je uložen v depozitáři bystřického zámku. Píseň má celkem 236 veršů.  
-red-

 


Fotografie


Design By Macik