(Rok 1811–1813)

Krumpholc
1812 – Napoleon poražen Rusy, ztroskotal na Rusi, ústup.
Od 1. února zavedena opět platnost předešlých grejcarů a grošů. „Grajcář za 5 grajcářů a groš za 10 grošů“ naproti ceně bankovek bráti se musel, takže za 1 zlatý v bankovkách jen 12 gr. nebo grošů se dávalo, za 1 pak rýnský – zlatý – šajn grajcarů 60 grošů 30.
(Marie Terezie se pokusila sjednotit měnu s Bavorskem, aby mohly tyto země spolu jednodušeji obchodovat. Později se k této měně přidaly i další německé státy. Protože rýnský zlatý byl z ryzejšího zlata než rakouský, platilo se za 1 rýnský zlatý 1 zlatý rakouský a 12 krejcarů. 1 rakouský zlatý se dělil na 60 krejcarů a 1 kopa grošů byla 1 zlatý 10 krejcarů. Pozn. red.)
Velká drahota obilí i v Uhrách.
Dal zřídlo vody na Hostýně obezdít r. 1812. Obec Dubany poslala již 17. 1. 1809 prosbu ke guberniu moravskému o povolení, aby na útraty dobrodinců směl se na Hostýně upraviti kostel a vodní kaple pod náspy. Ač vláda nedala žádného svolení, docela odmítavě přec se Vídeň nechovala, jak patrno z činu Wengerského.
Francouzi táhli do Ruska i Bystřicí a Loukovem a brali dobytek (dle očitého svědka loukovského hajného Matyáše pensisty v Dubíčku, dle Jiříčka, insp.)
Za Wengerského byla ještě mezi kostelem a Šejdovým debřa, na most se jelo do kopce – a ten most se zbudoval až za Wengerského, předtím se jezdívalo přes potok.
1813 – Za horama strašná mračna, pak přišla velká voda. U Pekelného mlýna byl příliš vysoký stav (dílo tesaře mistra Fr. Solaře), až zavinilo pak velkou debřu u pivovaru a celé Novosady voda vymlela
Napoleon poražen u Lipska.
6. 3. o 3. hodině ráno velký vítr přišel a mnoho střech sebral i v horách velké škody způsobil, že mnohými místy nebylo lze projet. T. r. i povodeň velká.
V době válek francouzských (1793 – 1813) vybírány rozličné daně mimořádné.
26. 7. na foršpanské vozy (vozy s přípřežemi, pozn. red.) na jeden den vypůjčila sobě obec 70 zl. – v kasi neměli ani krejcara.

Galuška
1811 a 1812 velké draho.
R. 1811 byly bankovní cedule zrušeny, zavedená byla vídeňská měna a jediná valuta, bankovní cedule, v ceně klesaly... Koncem března 1811 z oběhu vzaty. Byl to státní bankrot po napoleonských válkách.
(Bankovní cedule, neboli bankocetle, které tady J. Galuška zmiňuje vydala poprvé Vídeňská městská banka v roce 1762. Do původních zlatých mincí se přidávalo stříbro. To se častým užíváním stíralo a mince ztrácely na hodnotě. Proto přišli v Rakousku s papírovými „bankovkami“  tištěnými v hodnotách 5, 10, 25, 50 a 100 zlatých. Byly to peníze s nuceným oběhem, protože všechny platby Vídeňské městské bance musely být odvedeny z 1/3 v bankocetlích. Obrovské vládní výdaje spojené s napoleonskými válkami vedly ke státnímu bankrotu v roce 1811. Byla provedena devalvace znehodnocených bankocetlí a zavedena nová měna zvaná lidově „šajny“ (z německého Einlösungsscheine – výplatní listiny). Placení soukromých dluhů ale mělo pro přepočet jiný klíč, než státní bankrot. Ten se přepočítával v poměru 1:5. K tomu se vztahuje i popis J. Krumpholce. Pozn. red.)
R. 1812 vydané nařízení o dani z živnosti.
1813 zemřel bratranec Jana Nepomuka Wengerského Antonín hrabě Wengerský.
Strhl vítr mnoho střech, povodeň natropila mnoho škody.

Sova
R. 1811 velká drahota.
V tomto roce svítila 12 neděl velká kometa, jejíž metla byla hvězdami poseta.
R. 1812 – drahota, která již loni panovala, letos dovršena.
Tehdejší 1 bankozettle platila 1 rýnský, ale v drobných penězích jen 4 groše.
R. 1813 dne 6. března o 3. hodině ráno udeřil náhle divoký vítr, jenž strašně burácel. Mnoho střech domů strženo, takže nejisto bylo v chatrných domech se zdržovati. V horách velké škody způsobeny, stromy s kořeny vyvráceny, že nebylo možno místy projíti. Téhož roku přihnala se z hor velká voda. Celý Kamenec od Lhotky vodou zaplaven, břehy roztrhány, mnoho orné půdy odnešeno. Hůře bylo v Bystřici. Voda rostla. Poněvadž tesařský mistr Frant. Solař stav zvýšil, nedosáhla voda náhlého odtoku. U zámku vyrazila voda mezi mostem a stavem na cestu a silným proudem razila sobě cestu. Marné bylo lidské bránění, co zachytila voda, vzala s sebou. Bývalý starý potok byl zanešen, takže po povodni znovu vyhazovati se musel. U panské zahrady připraveno bylo mnoho kamenných kvádrů, které na opravu šanců do Olomouce přichystány byly. Voda tak prudce hnala, že je s sebou odnesla. Doposud po nich památky není, byly snad někde v hlubokých výmolech zaházeny. Divokým proudem hnala se voda přes Novosada k Rychlovu, kdež velké debře nadělala, které doposud lze spatřiti Nejhůře řádila u pivovaru. Voda nesla velké kusy dřeva a vyvrácené stromy. V místech těch se proud zatarasil a voda obrátila tok přes pivovar. Již bylo usnešeno zadní zeď probořiti, aby voda přes zahrady a panská pole volný tok měla a pivovar nepodemlela, však silně bráněno a pracováno s velkou obtíží a podařilo se stromy k jiné straně odtáhnouti. Tím nabyla voda odtoku a hnala se silným proudem přes Novosada. Známky této povodně lze dosud znáti.
                                                                                                                                                                       Připravila eda