Po dvou letech se vrátil do Rychlova masopust. Dva roky se tu trávily v poklidné nečinnosti a až letos se podařilo dát dohromady partu povětšině mladých hasičů a hasiček, kteří se za doprovodu harmoniky vydali v sobotu 13. února na masopustní průvod dědinou.

Sraz byl brzy zrána v hasičské zbrojnici. V malé místnosti, které hasiči neřeknou jinak než parlament, bylo jako v úle. Na stolech se hromadily kostýmy, paruky, potřebné doplňky a co nejvýraznější líčidla. Chlapi se s radostí převlékali do dámských kostýmů a naopak. Mladíci se proměnili v uklizečku, školačku, zdravotní sestřičku a známou babku kořenářku letos nahradila suprová prvorepubliková bába. Ze Slovenska k nám přijel statečný mušketýr a z vrat zbrojnice vyšel i Ozák s kytarou, ovšem bez patřičného pivního mozolu. Mladinká dívenka se nám proměnila ve spanilou gejšu s plachým úsměvem na tváři, který jí vydržel až do večera. Statný řezník, ten měl nejen kníry pod nosem, ale za pasem také pro všechny případy potřebné nářadí. Před zbrojnicí trpělivě čekal na maškary starý rozvrzaný dětský kočár připravený vozit po dědině výslužku a ve várnici horký čaj, letos bez rumu, ale zato s citrónem. Čekalo se na medvěda, který vyšel jako poslední, a na hromadné pamětní foto před zbrojnicí.

Myslivec si medvěda uvázal na řetaz, egyptská mumie se chopila kočáru a na povel báby a za doprovodu harmoniky se vydal průvod dědinou. Letos se šlo opačným směrem. Nejprve dolů na točnu, pak za potok, přes Chaloupky a Zahradní. To proto, že dveře se nejčastěji otevírají právě tady. Začíná se pozvolna, skoro nesměle, krev ještě není zahřátá, ale s prvním kalíškem pálenky se nesmělost vytrácí. Křehký myslivec toho má za chvíli plné ruce – hlídat kasu, a ještě usměrňovat rozdováděného medvěda je nad jeho síly. Dohled nad medvědem přebírá Fantomas a ten si s ním celou dobu náramně rozumí. Nejenže pálenku pijí půl napůl, aby neztratili orientaci, ale i sněhem zapadlé stavení odhazují lopatou půl napůl, jen aby dostali hospodyni do kola. A kde u pootevřených dveří zavoněl med, byl medvěd k neudržení. Hnal se za sladkou vůní, až se nám jednu chvíli zašprajcoval mezi zábradlí. Místo sladkého medu však dostal sklenici kyselých okurek s česnekem a cibulí. Vzal si ji s tím, že pro mláďata se budou hodit.

Za doprovodu harmoniky maškary putují od chalupy k chalupě. Dobře vědí, u které se pořádně vyblbnou a ochutnají smažené koblihy, chlebíčky, jednohubky a pálenku, která letos tekla proudem, protože loňská úroda trnek byla mimořádná. A nejen medvěd byl dobrým tanečníkem, ale i na školačce a zdravotní sestře bylo vidět, že mají tanec v krvi. Školačka, ta nestyda nestydatá, v jeden okamžik ukázala dokonce i spodní prádlo. Zdravotní sestra, ta musela občas zaskočit i za chybějící bábu kořenářku. Avšak její neúnavná snaha léčit neduhy a bolavé klouby si vyžádala rázný zásah řezníka, který ji vyválel ve sněhové závěji, aby nám trochu zchladla. Také Ozák se snažil, seč mohl, vyloudit na své bezestrunné kytaře co nejhlubší basový tón, ale bylo vidno, že jeho kariéra je už minulostí.

Šlo se celý den, medvěd podle tradice neúnavně vytáčel hospodyně a myslivec držící kasu poděkoval za každý peněžní příspěvek. Na dobrovolnou činnost je každá koruna vítaná. Člověk má při takovém putování pocit, že je dědina neuvěřitelně dlouhá a roztahaná. Uchozené maškary vyčerpané legráckami a zimou spolu s odmaskovaným medvědem tradičně končí v hospůdce U Kapličky, tentokrát u horkých párků.

                                                                                                                                             ŠraM