- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Verše našich předků
- Dějiny Bystřice a světa v zápiscích
- Chcete je? Ukliďte po nich…
- Když YETTY potkal Yetiho aneb Jak jsme zakládali novou tradici
- Klauda Madlmayr, architekt
- Kluziště veřejnosti napospas?
- Květinový ráj ve Společenském domě Sušil
- Masopust v Rychlově
- Odešel JUDr. Václav Karafiát
- Putovní pohár DDŠ zůstane doma
Psal se rok 1593. Pravděpodobně ve středu před sv. Duchem (letnice – sedmá neděle po Velikonocích, pozn. red.) obyvatelé města Bystřice pod Hostýnem netušili, že k nim brzo přijde nezvaný host. Den se coural v košili a s ním docela nenápadně a po špičkách se přibližovalo neštěstí. Pomalu a kradmo kočičím krokem se plížilo ulicí a nahlíželo do oken domů. Ťap, ťap – mokré šlápoty, jen chvilinku, a už probudily pomocníky. Zablesklo se, zaburácel hrom. Hory i nebe otevřely propusti a dovolily nezvanému začít svůj rej. Černý potok tekoucí z Hostýna do Bystřičky, v tehdejší době nespoutaný kanalizací, zaplavil ulice, náměstí, hřbitov a svou dravostí ničil vše kolem. Živelní pohroma zasáhla celé Pobečví. Kroniky se zmiňují o zatopení Krásna, stržení mostu mezi ním a Valašským Meziříčím; voda ničila i v Lipníku.
Ti z nás, kteří zažili jitra plná bolesti v červenci 1997, si dovedou představit ponurost a vyzáblé světlo v duších obyvatel Bystřice v roce 1593. Básník neznámého jména, Moravan, asi český bratr, tehdy v 16. století napsal píseň, v níž prostě a v duchu tehdejší doby zachytil tuto ničivou potopu. Vyšla tiskem v roce 1595.
Marta Zapletalová
Ti z nás, kteří zažili jitra plná bolesti v červenci 1997, si dovedou představit ponurost a vyzáblé světlo v duších obyvatel Bystřice v roce 1593. Básník neznámého jména, Moravan, asi český bratr, tehdy v 16. století napsal píseň, v níž prostě a v duchu tehdejší doby zachytil tuto ničivou potopu. Vyšla tiskem v roce 1595.
Marta Zapletalová
O zkáze bystřických obyvatelů i jmění všeho, zboží a obydlí v r. 1593
Ó naši milí sousedé,
okoliční všickni lidé,
slyšte o našem zármutku,
který přišel na nás vskutku.
My ubozí požárníci,
již pod Hostýnem v Bystřici
živnosti své jsme mívali,
nyní jsme již je ztratili.
Chcem své bídy žalovati,
všemu lidu zvěstovati,
jak z dopuštění Božího
přišlo na nás mnoho zlého.
To pro naše nepravosti,
Spáchané nešlechetnosti,
kterých jsme se dopustili,
všickni přetěžce zhřešili.
Protož milý Bůh v rychlosti
dal zvodnit naše živnosti,
zlámal hůl chleba našeho,
seslal na nás mnoho zlého.
To, jak se vše vykonalo,
nestýskejte sobě málo.
Toho všeho poslechnouti,
chcem vám to vypravovati.
Nejprve za několik let
všechno se nám dařilo zpět.
Pak oheň a neúrody
přidaly nám noho bídy.
Vtom léta patnáctistého
devadesátého třetího
vody strašné se vylily.
Běda nám, co zachytily.
Potůček maličký dosti,
kterýžto zastaven hrstí
může býti, tak se rozvodnil,
převeliké vody vylil.
V ulicích domy pobrala,
břehy hráze potrhala,
obilí zralé sežrala,
když s kořením vytrhala.
Zahrady, louky pobrala,
kamením, pískem zanesla,
slovem grunty vyvrátila,
žádnému neodpustila.
Krchov nový nad městečkem
k nemalé radosti nám všem
z gruntů země vyvrátila,
mrtvých těl nešanovala.
Sem tam truhly roznosila,
kosti mrtvých rozmetala,
i některé těla celé
viděné byly té chvíle.
Dvůr při městečku ležící
vymlela silně běžící.
Mnoho lidu ho bránilo,
hrozně šturmováno bylo.
Zahradu panskou i faru,
most zkazila jako páru
zdi veliké při kostele
podemlela. Padly celé.
Také kostnice kamenná
vodou byla zbořena,
našich milých předků kosti
Pán Bůh ví, kde jsou se octly.
Po vrbách jich nalézali,
po polích lidé sbírali,
místní psi jich roznášeli,
dílem zabořeny byly.
Kostel sotva se zadržel,
že také v zkázu nepřišel.
Louky k zámku, stav sebrala.
K podivení, jak dělala…
Plné znění rozsáhlého textu jsme našli v opisu části Sovovy kroniky, který je uložen v depozitáři bystřického zámku. Píseň má celkem 236 veršů.
-red-
Fotografie
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik