Sen o sboru
Brzy po svém příchodu do Bystřice pod Hostýnem v roce 1925 byl překvapen, že takovéto město, tehdy okresního významu, nemá stálý pěvecký sbor. V rámci tělocvičné jednoty Sokol sice existoval pěvecký sbor slušné úrovně, ale pro mnoho rozličných aktivit se scházel nepravidelně a činnost sboru nebyla soustavná. Podle toho pak kolísala jeho úroveň. Jan Sládek měl zájem na tom, aby se ve městě ustavil pěvecký sbor, jenž by byl zcela nestranný a sdružoval vážné zájemce o sborový zpěv a naše národní hudební tradice. Avšak zpočátku narazil na podrážděné reakce a nepochopení některých bystřických občanů, kteří za jeho snahami viděli klerikální zájmy. Postupně se však kolem něj vytvořil kruh přátel, které myšlenka na založení pěveckého sboru zcela zaujala. Měli snahu, aby se ve městě ustavilo velké pěvecké těleso, jež by sloužilo k rozvoji kultury, podílelo se důstojně na všech oslavách významných výročí a reprezentovalo Bystřici pod Hostýnem. Ale situace pro založení pěveckého sboru musela teprve dozrát.

Drazí tenoři
Jedním z významných impulsů pro založení pěveckého sboru se staly oslavy Družiny československých legionářů Bystřice pod Hostýnem v roce 1927, jež úzce souvisely s 10. výročím bojového vystoupení našich ruských legionářů v bitvě u Zborova v roce 1917. Na oslavách, které podporovalo vedení města, se podílelo mnoho bystřických spolků a korporací. Slavnost vyvrcholila pietním aktem – uložením ozdobné tepané skříňky s posvátnou prstí ze zborovského bojiště do zdi kaple na starém hřbitově.

Bohužel se příprav této společenské akce mimořádného významu nemohl zúčastnit pěvecký sbor místního Sokola. A tak jednatel bystřické Družiny československých legionářů František Sitka požádal o spolupráci alespoň některé členy sokolského pěveckého sboru, kteří byli ochotni ke slavnostnímu průběhu oslav přispět. Avšak stále chybělo dost zpěváků, převážně tenoristů. Proto bratr Sitka poprosil o výpomoc přátele z holešovského pěveckého sboru Podhoran. Holešovští rádi vyhověli. Avšak za vystoupení pak dodatečně požadovali částku 60 Kč za osobu, což byly tehdy velké peníze.

Tato situace Františka Sitka a jeho přátele dost zaskočila. Rozhodli se podpořit Jana Sládka v jeho úsilí o založení nového bystřického pěveckého sboru bez ohledu na stranické a spolkové zájmy.

Slavné založení
A tak se konečně v roce 1936 vážní zájemci o sborový zpěv sešli a začali jednat. Dne 17. ledna 1936 se uskutečnila v kreslírně bystřické dívčí školy první orientační schůzka. Sešli se tentokrát pod vedením učitele Evžena Halamáska, jenž přešel do nově se ustavujícího pěveckého spolku jako bývalý dirigent sokolského sboru. O den později se v místnosti Občanské besedy hotelu Záložna  na bystřickém náměstí uskutečnila další schůzka, na níž bylo přítomno již 21 vážných zájemců o sborový zpěv. Jan Sládek všechny radostně uvítal a seznámil je se svým záměrem.
 
Dne 20. února 1936 se konala další schůzka zakladatelů sboru v bytě Jana Sládka, kde kromě návrhu přípravného výboru byla ustavena delegace ve složení ředitel kůru Jan Sládek, František Sitka a Josef Přehnal, jež šla požádat JUDr. Jaromíra Fialku, zda by byl ochoten převzít funkci starosty pěveckého sboru. JUDr. Fialka byl tímto návrhem velmi poctěn, ale vzal si čas na rozmyšlenou.

Dne 6. června 1936 se konala ustavující valná hromada pěveckého spolku v předsálí Lidového domu v Bystřici pod Hostýnem za přítomnosti 26 členů a hostů. Ve volbách byli zvoleni: JUDr. Jaromír Fialka, starosta, Alois Řehák (úředník) místostarosta sboru Jan Sládek sbormistr, učitel Evžen Halamásek jako místosbormistr. Členy výboru se stali: Josef Přehnal, František Pružina, František Sitka, Vítězslav Schindler, Petr Rozehnal, Ferdinand Greinecker  a RNDr. Bohuslav Jurášek. Náhradníky byli zvoleni: Josef Musil, Bohumil Kurfürst, Josef Čech a Josef Kotas. Přehlížiteli účtů se stali pánové Adolf Plank a Josef Rybníček.  
 
První vystoupení a válečné koncerty
První veřejný koncert Treglera se uskutečnil v sobotu 19. prosince 1936 v sále Občanské záložny. Zazněly sbory Eduarda Treglera, Josefa Boleslava Foerstra, Antonína Dvořáka, Pavla Křížkovského, Ferdinanda Vacha a dalších. Sbory řídili Jan Sládek, Evžen Halamásek a JUDr. Jaromír Fialka.
Nastal významný rozvoj hudebního života v Bystřici pod Hostýnem, na jehož rozvoji se velkou měrou podílel právě pěvecký sbor Tregler  Brzy však byla činnost sboru poznamenána krutým obdobím II. světové války.  Přesto se však stal pěvecký sbor Tregler nositelem českých kulturních tradic a prováděl sbory významných osobností naší národní hudby – díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a dalších. Uváděl též do života skladby našich tehdejších nejlepších skladatelů. Pěvecký sbor koncertoval i mimo Bystřici pod Hostýnem, zajížděl i do větších okolních obcí a měst. Dne 13. 5. 1940 se konal velmi zdařilý koncert v Dřevohosticích. Zpěváci byli do Dřevohostic a zpět přepraveni koňskými povozy. V Dřevohosticích byl během okupace velmi čilý hudební život, ustavil se zde z občanů a učitelů zdejších škol padesátičlenný symfonický orchestr. Takže bystřický pěvecký sbor zde byl nadšeně přijat.  
Významné dílo Moravská kantáta rodáka z Kelče, hudebního skladatele Jaroslava Křičky zaznělo 27. 7. 1940 za osobní přítomnosti skladatele. Dne 24. prosince 1941 na jitřní mši svaté, na Boží hod vánoční a na Štěpána zazněla v provedení Treglera v kostele sv. Jiljí Křičkova Valašská jitřní - nádherná vánoční mše složená na slova bystřického básníka Františka Táborského. Mistr Jaroslav Křička, který nemohl být přítomen, si ji osobně poslechl dne 15. srpna 1942 a byl provedením doslova nadšen.
 
Hudební středy
Dne 18. prosince 1942 byl uspořádán koncert, na němž poprvé účinkovala ženská část pěveckého sboru. Zároveň se v tento den objevil návrh na pořádání pravidelných koncertních večerů vážné hudby – Hudebních střed, které by se konaly jednou za měsíc.  Hudební středy se brzy ujaly a staly se skvělou vizitkou hudbymilovného města pod Sv. Hostýnem. I občané z okolních obcí na tyto koncerty později v poválečných letech autobusy rádi dojížděli a často na ně vzpomínali, protože tehdy v Bystřici zazněla díla nejvýznamnějších skladatelů v interpretaci nejlepších našich i světových umělců. 

Po překonání tragických let druhé světové války uváděl pěvecký sbor Tregler nejlepší díla naší národní sborové tvorby. V roce 1949 založil Jan Sládek bystřickou hudební školu, kde i sám vyučoval. Bělovlasý, menší, nachýlené postavy, jeho oči zdobily brýle se silnými skly.  Věčně usměvavý, skvělý kantor laskavého pohledu a klidné povahy. Tak jsem jej osobně poznal při studiu základů hry na klavír, když přijížděl učit do detašované třídy bystřické hudební školy, jež byla tehdy umístěna v dřevohostické obecné škole naproti kostela sv. Havla. Vedl obětavě dál pěvecký sbor, později ve spolupráci s dirigentem Stanislavem Klváčkem.  
 
Tregler s dalšími sbormistry
 Od roku 1965 se činnost Treglera významně rozvíjela pod taktovkou dalšího skvělého učitele hudby Františka Tkladlčíka, Alžběty Remiášové a Antonína Bělíka. Později od roku 1984 vedli sbor po dobu sedmi let společně František Tkadlčík a Mgr. Marta Pořízková. Významně se činnost pěveckého sboru rozvíjela po roce 1989 pod vedením Marty Pořízkové. Pěvecký sbor vždy uváděl významná díla předních představitelů naší národní hudební kultury i skladatelů světových.  

O Eduardu Treglerovi
Bystřický pěvecký sbor si zvolil při svém založení v roce 1936 své jméno z úcty ke skvělému hudebnímu pedagogovi, skladateli a nanejvýš ušlechtilém člověku Eduardu Treglerovi (6. 1. 1868 Louny – 6. 8. 1932 Bystřice pod Hostýnem).
Eduard Tregler byl významným absolventem varhanické školy v Praze (studoval obor varhany a skladba), později pokračoval ve studiu na Pražské konzervatoři – obor klavír. Působil v Praze jako varhaník, koncertní mistr ve hře na varhany a sbormistr. Byl sice mladý, ale brzy se stal vysoce uznávaným hudebníkem. Přátelil se s Antonínem Dvořákem, s partou hudebníků, divadelníků a vědců se setkával v Praze v hostinci u Mahulíků v Myslíkově ulici. Dvořák byl velmi poctěn tím, že jej tato společnost jmenovala svým předsedou.  Později se Tregler scházel s Dvořákem téměř denně vždy po obědě v kavárně U Karla IV. na pražském Karlově náměstí, kde spolu vedli dlouhé hovory. Antonín Dvořák mu v roce 1895 svěřil provedení svého mimořádného díla Stabat mater, jež zaznělo v chrámu sv. Jakuba v Praze za účasti šesti tisíc nadšených posluchačů.

  
Na základě konkurzního řízení, jehož se zúčastnilo dvacet uchazečů, se Tregler stal Prvním dvorním varhaníkem královského domu v Drážďanech. Po návratu do Prahy posléze vyhrál konkurz na místo profesora Varhanické školy v Brně, kterou řídil Leoš Janáček.  I ten si ho velice vážil a stal též jeho přítelem.

V roce 1926 požádal holešovský profesor Šerý bystřického ředitele kůru Jana Sládka, zda by mohl pro Eduarda Treglera a jeho rodinu zajistit v Bystřici pod Hostýnem nebo v okolí letní byt. A tak se stalo, že skladatel Eduard Tregler se svou manželkou a čtyřmi dětmi vždy o prázdninách trávíval dny zasloužilého odpočinku v krásném prostřední našeho kraje. Na Moravu jezdil šest let. Bydlel u rodiny Švehlovy na Chvalčově. Prožil zde krásné chvíle odpočinku a v lesích Hostýnských vrchů ozdravěl, nacházel klid a pohodu.

V létě 1932 byl již vážně nemocen. Přesto přijel se svou manželkou znovu do Bystřice pod Hostýnem a ubytoval se na náměstí v hotelu Záložna. Dne 6. srpna 1932 zde zemřel. Tři dny poté se konal pohřební obřad ve staré kapli sv. Vavřince za hojné účasti nejen představitelů města a bystřických občanů, ale i významných osobnosti z oblasti kultury a hudebního života z celé republiky. Pohřební průvod se vydal do kostela sv. Jiljí, kde zesnulému na rozloučenou zahrál na varhany jeho velký ctitel, virtuos, profesor Bedřich Wiedermann a zazpívala sólistka olomoucké opery Božena Štögrová. Se zesnulým se rozloučil také tehdejší starosta města Václav Zbořil a spisovatel František Táborský. Eduard Tregler byl pohřben 10. srpna 1932 na Ústředním hřbitově v Brně.
                                                                              
Mgr. Zdeněk Smiřický
Vlastivědný spolek Žerotín Dřevohostice