Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Dějiny Bystřice a světa v zápiscích

V depozitáři městského muzea máme objemnou rukopisnou knihu. Na titulní straně stojí psáno: „Kniha o dějinách Bystřice s různými zápisky. Zapisoval řed. Josef Krumpholc.“ Josef Krumpholc (1870–1950), historik, filolog, komeniolog a oblíbený pedagog ve své době působil na školách ve Fryštáku, Hlinsku pod Hostýnem, v Přerově, ale ze svých působišť si nejvíce oblíbil Bystřici pod Hostýnem. Byl ředitelem Blahoslavovy školy v Přerově i správcem Muzea Komenského, přispíval do řady časopisů a odborných periodik. Se svým přítelem Bystřičanem Theodorem Čejkou vydal pět učebnic mezinárodního jazyka esperanto a byl velkým popularizátorem této řeči. Jeho přátelé ho popisovali jako vysokého štíhlého pána vážné a bledé tváře zarostlé hnědým plnovousem, jehož obrýlené oči září radostí, vidí-li zájem lidí o historii. Velká rukopisná kniha, která měla být nejen dějinami Bystřice, ale vpodstatě (podle zpětně vpisovaných vsuvek) dějinami celého světa, jen potvrzuje slova jeho současníků. Jak píše František Úlehla ve Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy: „Život Josefa Krumpolce je krásným příkladem přičinlivosti a horlivé, svědomité pracovitosti.“ Jeho kronika (předaná z pozůstalosti do Bystřice v roce 1967) začíná stručným přehledem nejdůležitějších událostí celosvětových dějin. Bystřici se  věnuje zmínkami o majiteli panství, úřednících, purkmistrovi a rychtáři až od roku 1555. Zápisky se však netýkají pouze Bystřice, ale poukazují na všeobecně významné události oněch let.


My jsme se rozhodli vzhledem k novému letopočtu otevřít knihu na stránce označené rokem 1810 a sklouznout k vybraným událostem 200 let starým. Pro bohatší psaní nahlédneme zároveň i do dalších dvou kronik  – Pamětní knihy Jan Sovy z Bystřice pod Hostýnem (původní kronika měla 269 stran, my máme k dispozici pouze 35stránkový výpis Rudolfa Janovského z Holešova pořízený v roce 1895 a později přepsaný strojem. Celá kniha se zřejmě nedochovala) a Dějin města Bystřice pod Hostýnem Jan Galušky. Jan Sova (*1822) psal  kroniku podle vzpomínek svého děda Josefa Jančíka (1771–1852). Jan Galuška (*1842) v Bystřici bydlel 40 let do roku 1906, podle vlastních slov „pravopis zapomněl a zbyly mu z něj chyby“. Pracoval v právnické kanceláři dr. Františka Bayera. Když notář Bayer svou praxi v Bystřici v roce 1896 ukončil, Janu Galuškovi „dostalo se volné bezplatné svobody, by co za čas svého pobytí v Bystřici pomůcek nasbíral, aby nepřišly k zapomenutí.“ Sepsal tedy dějiny města Bystřice pod Hostýnem s přáním, aby ani jeho jméno nevešlo v zapomenutí. Ve svých zápiscích čerpal i ze Sovových pamětí. Knihu o 166 stranách věnoval obyvatelům Bystřice.

ROK 1810

Krumpholc:
Majitel panství: Jan Nepomuk hrabě Wengerský
Galuška: Nový bystřický pán Jan Nepomuk hraběte Wengerský byl tuze veselý a pohostinný. Stižen byl ale svazkem substitučním, jenž mu ve volném nakládání překážel.
Krumpholc:
Úředníci: polesný Schwarz: výroba cukru javorového k roku 1810
- 9. 10. se narodil v Bystřici pod Hostýnem Karel Fiala (syn lékaře Fialy), potomní učitel „vzorní“ v Hranicích (od 1. 10. 1834)
Sova: Lékař Fiala byl povolán do Bystřice v roce 1806, v době, kdy Bystřicí procházeli vojáci po bitvě u Slavkova a v továrně na Bělidlech byl zřízen lazaret pro vojáky nakažené tyfem a bylo potřeba lékařů. Do Bystřice přišli s dr. Fialou ještě dva lékaři vojenští. 
Krumpholc:
- Třetí a poslední změna číslování domů (I. 1770, II. 1804, III. 1810)
- Ševci – poprvé koupena kořalka pánům bratrům za 1 zl, Cyril Táborský přijat za mistra.
(J. Krumpholc tady ve zkratce zmiňuje pomalu ustupující cechy. Na zasedáních cechů se obvykle pilo pivo z cechovních džbánů (značených znakem cechu, v případě ševců bota). Když byl přijímán nový mistr, musel složit mistrovskou zkoušku (to už měl za sebou vandr, na kterém nabral patřičné zkušenosti). Pro složení zkoušky bylo třeba vyrobit tzv. mistrovský kousek. To, jak bude mistrovský kousek vypadat, si určoval každý cech sám. Nastávající mistr musel také zaplatit mistrovský poplatek, předložit výuční list, doklad o manželském původu a vysvědčení o mravní bezúhonnosti. Vyžadovalo se také získání měšťanského práva a často i ženitba. Po složení zkoušky poručil zřejmě zmiňovaný Cyril Táborský teď už svým bratřím (stal se mistrem, tedy jedním z nich) místo obvyklého piva kořalku.)
Krumpholc:
- 100 zlatých v bankocetlích mělo cenu jen 25 zl stříbra a 1811 v únoru už jen 11 2/8 zl. Stát neměl peněz na vyplacení bankocetlí (k tomu byl by potřeboval přes 1 miliardu zlatých stříbra.
- V Brně začal MUDr. Daniel Německý vařit cukr z ovoce (jablek, hrušek, broskví, sliv a třešní). Touž dobou městský fyzik Karel v Holešově vyvařoval cukr z březové vody.
(Před 200 lety nebyl řepný cukr v Evropě žádnou samozřejmostí. Do středověku se ve všech domácnostech sladilo medem. Potom, co se po objevných zámořských plavbách začala do Evropy dovážet cukrová třtina, se vyráběl cukr třtinový. Ten byl vzhledem ke svému dovozu ze zámoří příliš drahý a mohli si ho dovolit jen bohatí měšťané a šlechta. Chudší měšťané a lidé na vesnicích sladili dál medem. První cukrovar u nás byl založen v roce 1787, věnoval se  výhradně získávání cukru z cukrové třtiny. Za napoleonských válek prošlo cukrovarnictví velkou krizí, která zničila prakticky všechny cukrovary na našem území. Výroba řepného cukru se začala obnovovat až kolem roku 1830. První řepný cukrovar na našem území založili bratři Grebnerovi v roce 1829 v Kostelním Vydří u Dačic. První kostku cukru vyrobil J. K. Rad také v Dačicích v roce 1841.)
Krumpholc:
- V Praze narozen K. H. Mácha
- Empirové umění vyrostlo ze starých slohů s jiskrami římské antiky, musilo ovšem hověti duchu a potřebám doby a muselo být výrazem reprezentace a vítězného napoleonského sebevědomí snícího o obnově moci a slávy římského impéria. Politická převaha Francie dopomohla slohu, že se rozšířil po celé Evropě.(…) Ve všem byl pokus oživit formy i ducha starého Říma. Ženské účesy a šaty jako by se byly rozutekly z muzeí do ulic; sloupořadí, vítězné oblouky zase pyšně stanuly na vynikajících místech všech velkých měst.
                                                                                                                                                             Připravily eda, msch



Design By Macik