Při pročítání knihy zápisků Josefa Krumpholce jsme narazili na dva volně vložené starší  listy psané odlišným rukopisem. Jsou na nich vzpomínky podepsané jménem Jana Sovy. Možná si je J. Krumpolc vypůjčil ze Sovovy  kroniky k prostudování (jsou na nich znatelné opravy, některá místa jsou podtržena) a pak se na ně zapomnělo. Vybrali jsme část textu, která pojednává o záležitostech stále aktuálních – ohňostroji a zatmění Měsíce.

„(…) Pán Bůh mi popřál zdraví, ježto pamatuji již třetí nastolení slavných urozených pánů na zámku bystřickém. Opomenul jsem, co pamatuji z mého mladého věku, když slavný urozený pan baron Olivier Loudon po smrti pana hraběte Wengerského panství bystřické za své vlastní přijal (1830). Když  vysoce urozený baron Olivier Loudon v stav manželský vstoupil s vyvolenou jeho  komtesou Viktorií ze vznešeného vysokého rodu hrabat z Troyer, toho času držitelů statků Moštěnice u Přerova, (v krátkosti popisuji, co sobě jsem pamatoval a moji rodičové často opakovali) byl jsem žákem první třídy. Když tito slavní manželé první příjezd na své statky oznámili, velké přípravy se konaly v největší okázalosti. Zámecké pokoje novým nábytkem opatřeny. Když vše připraveno, oznámeno, že v večerní dobu slavní manželé přijedou do Bystřice. Všechno připraveno nádherné, jak se drobet stmívalo, nad bránou zámeckou velké osvětlení od lampiónů, od strany zahrady na bránou velký transparent se slovy O. V., tyto písmeny velmi průhledné. V té chvíli se dostavil povoz slavných vysoce urozených manželů. Při vystoupení z vozu uvítáni od vrchnostenských úředníků a ostatního panstva, slavní manželé uvedeni do zahrady před zámkem. Rybník v zahradě opatřen na sta  lampiónů, okolo velmi krásné podívání, ve vodě bylo viděti ten krásný odlesk světel, na všech stromech připraveno osvětlení. V zahradě vzadu postaven zděný pavilon a odsud krásný výhled na Javorník. V tomto pavilonu připravena sodovka pro slavné manžele a panstvo. Protivo na loukách k silnici stříleno z hmoždířů, mezi střelbu puštěné rachetle. Naši obyvatelé bystřičtí ještě nikdy neviděli tyto podivné prskavky velmi zdařile provedené. Velké překvapení při krásném jasném večeru, měsíc svítil, ačkoliv bylo viděti, že jest zatmění na Měsíci – lidé pozorovali málo zatmění Měsíce, více hleděno na vysokoletné rachetle. Vtom se objevil na kopci Javorníku krásný ohňostroj. Na kopci vysokém postavené dvě ohromné délky vysoko dřeva, totiž dva sloupové od sebe přiměřeně oddělené. Na prvním sloupu písmena O. – Oliver, na druhém písmena V. – Viktorie. Ačkoliv ve vzdálenosti, tyto písmeny obrovské velikosti, osvětlené lampami. Také jedni udávají, že ti sloupové stáli v plameni ohnivém. Když se lidé rozcházeli, mnoho mluveno o zatmění Měsíce. Mnozí předpovídali zlé znamení pro slavné manželstvo… (Po třech letách, roku 1833, čtvrtý den po požáru přivezena mrtvola z Vídně, zmizela tělesná krása od poddaných obdivovaná. Smutný dojem od poddaných, že nebylo přáno této vlídné, dobrotivé. Milostivé paní baronce. Při pohřbu nebyl slyšen zvuk zvonů – při požáru byly zničeny. Jedině zvonek na hřbitovní kapli smutně doprovodil k hrobu. Při tomto smutném pohřebním průvodu již jsem byl zpěvákem. Pan rector Vendelin Lerch mne cvičil v zpěvu a hudbě.)
Když píši tuto smutnou událost, zapomněl jsem pro památku psáti, jak druhého dne po uvítání vysoce urozených manželů se dělo. Z celého panství se dostavili fojti a menší sedlští úředníci slavným novomanželům blahopřáti. Vysoce urozený pan baron vlídně děkoval a pravil v moravské řeči dosti jadrně – Buďte moji dobří poddaní, já budu váš dobrý pán.
Ještě toho dne se něco přihodilo. Jak obyčejně hoši chtěli se přesvědčiti o rachetlích, které velký obdiv na mládež působily. Po školním cvičení dospělejší školáci se umluvili – půjdem se na to místo podívat, kde se rachetle pouštěly, přitom několik nás z první třídy se přidružilo. Tu pátráno a nalezeno mnoho vyhořelých patron. Jeden dospělejší žák nalezl ještě celou patronu. Zavolal – chlapci, zde je celá patrona, budeme pouštět! Jan Batrla, školák druhé třídy velmi všetečný, chtěl zkusiti, co vše v rachetli schováno. Mnoho nás okolo stojících jsme obdivovali. A jak tu rachetli pustit? Jeden školák rychle přinesl křesivo (sirek ještě nebylo). Jan Batrla držev pevně patronu nechtěl žádného připustiti k sobě. Až vyzkoušíme, co v té patroně vše schováno!  Ten školák, co přinesl křesivo, přisadil do konce patrony, ale Batrla pevně držel, rachetle vyletěla a ve výši vystřelila. Hrozný strach nás pojal. Lidé se sbíhali, ale my školáci vida Batrlu na zemi ležícího v krvi – dali jsme do noh. Tři přikvapili panští sluhové, s nimi také lékař Josef Fiala. Batrlu křísili. Lékař viděl, co se stalo, viděl, že Batrla bez paměti, na ruce palec s vedlejším prstem odtržen. Po vyčištění rány lékař spojil prsty raněné a sešil. Batrla odnesen a brzy vyhojen. Ale hůře se nám vedlo druhého dne. Pan rector nás vyvolal, kteří byli přítomni, žáden se neopovážil lháti. V. V. P. farář B. Reger důtklivými slovy nás varoval, abychom budúcné střelby se varovali. Pan rector nás seřadil, všichni kleknouti a zadnice nasaditi. Co byli ze třídy dospělejší, obdrželi pro památku každý pět ran palaškú, co byli mladší, po třech  a po dvou, a ostatní z první třídy po jedné na věčnou památku, že jsme byli účastni svatby vysoce urozených manželů. Pro památku Jan Sova, tehdy školák 1. třídy.“
                 Připravila msch