K největšímu rozmachu došlo v první třetině 19. století, kdy stoupala produkce zboží nejen co do počtu kusů, ale i množství sortimentu. Továrna měla osm skladů v různých městech, a její měsíční příjem činil kolem čtyř tisíc zlatých. V roce 1820 přišel do továrny modelér Franz Dürbeck, jemuž manufaktura vděčí za kvalitu svých výrobků. Jeho návrhy na keramické zboží se dodnes dochovaly ve sbírce Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Ve dvacátých letech zaměstnávala továrna ještě jednoho významného modeléra. Byl jím autor prolamovaného nádobí Jan Hempel.
Manufaktura začínala s výrobou nádobí hladkých klasicistních tvarů se střídmou zlatou nebo barevnou výzdobou. V roce 1827 získala privilegium na výrobu barevné anglické kameniny a začala vyrábět jídelní soupravy v barvě šedé, žluté, hnědé i černé, později přidali ještě modrou a zelenou. Anglická kamenina vyrobená ve Vranově byla zhotovena z tak kvalitního materiálu a měla tak dokonalý tvar, že bylo obtížné ji od anglických originálů rozpoznat. Sortiment výrobků byl opravdu bohatý, od nápojových souprav s konvičkami, šálky a cukřenkami, přes různé teriny, vázy, misky na zmrzlinu, košíčky nebo podnosy, až po hlavičky k dýmkám, kalamáře, květináče a svícny.

Podobně jako ostatní manufaktury přešla i ta vranovská ve 30. letech 19. století z malovaného na tištěný vzor. Malovaný dekor byl zpravidla jednoduchý, v podobě barevných nebo zlatých linek, ale vyrábělo se i nádobí zdobené krajinomalbami. V roce 1836 zavedl holíčský malíř Josef Germain do Vranova tisk, který malbu zcela nahradil. Tisky byly velmi různorodé jak co do motivů, tak i barev. Převládaly zelená, modrá, hnědá, růžová, šedá a černá. Po zavedení tištěných dekorů byla rozšířena malířská dílna o další tři rytce, kteří připravovali měděné desky pro tisk. V motivech převládaly veduty s pohledy na německá města nebo vranovský zámek, na talířích v bystřickém muzeu najdeme např. Bratislavský hrad či drobné sakrální stavbičky v zalesněných plochách.

   V roce 1845 získala továrna zlatou medaili na uměleckoprůmyslové výstavě ve Vídni. Pomalu se z ní stával skutečný průmyslový podnik s ročním obratem 60 tisíc zlatých, v němž pracovalo 25 hrnčířských kruhů. Sklady měla vranovská továrna např. ve Znojmě, v Brně, Praze, Olomouci, ve Vídni, Budapešti a dalších městech. V roce 1847 se sice ještě začala stavět nová budova, ale vzhledem k obrovskému množství výrobků, které továrna chrlila, už svou kvalitou neodpovídaly dřívější produkci.

   Potom co se v Evropě rozšířila levnější výroba porcelánu, se továrna pokoušela i o tuto produkci. Kaolín a uhlí se ale dovážely z daleka, což výrobu velmi prodražovalo. Ačkoliv továrna získávala další medaile na uměleckoprůmyslových výstavách, např. v roce 1851 v Londýně nebo v roce 1873 ve Vídni, produkce pomalu začínala klesat. Snížily se i mzdy a v roce 1882 byla výroba pod značkou „Frain“ zcela zastavena.

Dnes najdete pravděpodobně největší sbírky vranovského nádobí v samotném Vranově a také v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a v Brně. Bystřické muzeum má ve své sbírce pouze dvě konvičky a tři talíře z vranovské produkce.
-eda-