- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Foto z expozice: Keramika Vranov nad Dyjí
- Bystřicí po stopách architekta Bohuslava Fuchse
- Bystřická Alternativa přilákala příznivce metalu a hardcoru
- Dějiny Bystřice a světa v zápiscích (léta 1851 – 1854)
- Farmářské jarmaky oživí bystřické náměstí
- Historie organizovaného zahrádkaření v Bystřici pod Hostýnem – první část
- Hudební škola opět soutěžila
- Jaké bylo počasí v měsíci březen 2011
- Městské informační centrum v turistické sezoně 2011
- Nezlob se a hraj
- Noc s Andersenem
- Poezie a próza v našem podání
- Sedmá ekokonference – životní prostředí na vlastní oči
- Sensei Avi Rokah v Bystřici pod Hostýnem
- Servis knihovny
- Společenská kronika
- Studánky
- Velikonocům na přivítanou
- Vojenské cvičení aneb Hladovění na lesy
- Vojenský špitál na bystřickém zámku
- Výsadba stromků v městských lesích dokončena
- Výstava Odkaz Michaela Thoneta
- 25. výročí založení sportovního minigolfu v Bystřici pod Hostýnem – 4. část
Manufakturu ve Vranově nad Dyjí založil v roce 1799 Josef Weiss z Prahy za podpory tehdejšího majitele panství J. Hilgartnera z Lilienhornu. V roce 1806 přešla továrna do rukou Weissova společníka Františka Antonína Fellnera. Narozdíl od manufaktur, o nichž jsme ve Zpravodaji psali doposud, tedy nebyla založena majitelem panství. To se projevilo i na jejím provozu. Nový majitel Vranova polský šlechtic Stanislav hrabě z Mniszku, který přišel do této části jižní Moravy v roce 1799, nebyl ochoten dodávat manufaktuře dřevo na pálení, a manufaktura měla proto s výrobou velké potíže. Tehdy v ní pracovali pouze tři dělníci, kteří vyráběli bílé a hnědé užitkové nádobí. Po Fellnerově smrti v roce 1816 prodali dědici manufakturu hraběti z Mniszku, a teprve tehdy začíná manufaktura prosperovat. Nový majitel výrobu rozšířil, přibral nové zaměstnance a v roce 1818 obdržel oprávnění k výrobě kameniny podle anglického vzoru.
K největšímu rozmachu došlo v první třetině 19. století, kdy stoupala produkce zboží nejen co do počtu kusů, ale i množství sortimentu. Továrna měla osm skladů v různých městech, a její měsíční příjem činil kolem čtyř tisíc zlatých. V roce 1820 přišel do továrny modelér Franz Dürbeck, jemuž manufaktura vděčí za kvalitu svých výrobků. Jeho návrhy na keramické zboží se dodnes dochovaly ve sbírce Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Ve dvacátých letech zaměstnávala továrna ještě jednoho významného modeléra. Byl jím autor prolamovaného nádobí Jan Hempel.
Manufaktura začínala s výrobou nádobí hladkých klasicistních tvarů se střídmou zlatou nebo barevnou výzdobou. V roce 1827 získala privilegium na výrobu barevné anglické kameniny a začala vyrábět jídelní soupravy v barvě šedé, žluté, hnědé i černé, později přidali ještě modrou a zelenou. Anglická kamenina vyrobená ve Vranově byla zhotovena z tak kvalitního materiálu a měla tak dokonalý tvar, že bylo obtížné ji od anglických originálů rozpoznat. Sortiment výrobků byl opravdu bohatý, od nápojových souprav s konvičkami, šálky a cukřenkami, přes různé teriny, vázy, misky na zmrzlinu, košíčky nebo podnosy, až po hlavičky k dýmkám, kalamáře, květináče a svícny.
Podobně jako ostatní manufaktury přešla i ta vranovská ve 30. letech 19. století z malovaného na tištěný vzor. Malovaný dekor byl zpravidla jednoduchý, v podobě barevných nebo zlatých linek, ale vyrábělo se i nádobí zdobené krajinomalbami. V roce 1836 zavedl holíčský malíř Josef Germain do Vranova tisk, který malbu zcela nahradil. Tisky byly velmi různorodé jak co do motivů, tak i barev. Převládaly zelená, modrá, hnědá, růžová, šedá a černá. Po zavedení tištěných dekorů byla rozšířena malířská dílna o další tři rytce, kteří připravovali měděné desky pro tisk. V motivech převládaly veduty s pohledy na německá města nebo vranovský zámek, na talířích v bystřickém muzeu najdeme např. Bratislavský hrad či drobné sakrální stavbičky v zalesněných plochách.
V roce 1845 získala továrna zlatou medaili na uměleckoprůmyslové výstavě ve Vídni. Pomalu se z ní stával skutečný průmyslový podnik s ročním obratem 60 tisíc zlatých, v němž pracovalo 25 hrnčířských kruhů. Sklady měla vranovská továrna např. ve Znojmě, v Brně, Praze, Olomouci, ve Vídni, Budapešti a dalších městech. V roce 1847 se sice ještě začala stavět nová budova, ale vzhledem k obrovskému množství výrobků, které továrna chrlila, už svou kvalitou neodpovídaly dřívější produkci.
Potom co se v Evropě rozšířila levnější výroba porcelánu, se továrna pokoušela i o tuto produkci. Kaolín a uhlí se ale dovážely z daleka, což výrobu velmi prodražovalo. Ačkoliv továrna získávala další medaile na uměleckoprůmyslových výstavách, např. v roce 1851 v Londýně nebo v roce 1873 ve Vídni, produkce pomalu začínala klesat. Snížily se i mzdy a v roce 1882 byla výroba pod značkou „Frain“ zcela zastavena.
Dnes najdete pravděpodobně největší sbírky vranovského nádobí v samotném Vranově a také v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a v Brně. Bystřické muzeum má ve své sbírce pouze dvě konvičky a tři talíře z vranovské produkce.
-eda-
Fotografie
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik