Bylo nebylo mateřská školka na Bělidlech uzavřela spojenectví s nedalekým rybníčkem. Od té doby se jmenuje U Rybníčka a společně ji obývají velké a malé kačenky, žabičky a kapříci. Při zahradním divadelním vystoupení pro maminky 31. května 2011 se ale prozradilo, že tu žijí i  myšky a čápi, hezounké víly a vodník s kupou hádavých vodnic vždy připravených se prát. A  protože ve školním rybníčku spolu plavou  ti docela velcí, co už se mohou pochlubit jedním či dvěma vypadlými zoubky, s  těmi, kteří teprve odrostli plenkám a večer si pro sladké spaní ještě občas vyprosí láhev s dudlíkem, bylo i tohle vystoupení pořádně dramatické. „Pod tou vrbou ve stínu/ vidím celou rodinu.“ Z těch větších udělalo horké sluníčko a zvědavé pohledy rodičovského publika statečné herecké hvězdy těšící se z potlesku a mrkající po očku, zda se všichni dívají. „Nejtlustší je vždycky v pase,/ tiše pluje, nehádá se,/ pod vodou se neutopí,/ v lese po něm není stopy. Kdo je to?“ Zatímco malým žabičkám a kačenkám, i když jim žluté papírové zobáky příjemně stínily nos, se často během představení upřímně zastesklo po mamince, měly žízeň a s říkáním musela pomoct paní učitelka schovaná v zákulisí za keřem, kde už hodnou chvíli tišila plačící myšku. „Co se stalo, co se děje,/ venku prší, venku leje./ My k rybníčku spěcháme,/ pod vrbu se schováme./

A tak tu bylo klasické zvědavé a obdivné publikum, ctižádostiví herci oddaní naplno svým rolím, ale také malincí, kteří by ještě rádi z prken, co znamenají svět, rychle utekli do maminčiny náruče, jež znamená úkryt, pohlazení a malý bonbónek do pusy. „Čáp se chlubí – klapy, klapy/ nosím na svět samé chlapy,/ holky nosí umouněná vrána,/ kam se hrabe na mne veterána!/ Anička mi řekla: Ach ty smíšku,/ děti přece rostou mámě v bříšku.“

A co na to maminky? Měly radost z těch malých i z těch velkých. Z těch malých, že je ještě tolik potřebují a jsou ochotny vyměnit mámu za všechnu slávu světa. A z těch velkých, že se jim před očima  mění, až se nestačí divit, a pomalu se stávají samostatnými osobnostmi. A co paní učitelky? Ty měly na tom všem velikou a slavnou zásluhu, jako ostatně každý rok.
                       msch