Nápadů máme hodně. Nedávno před koncem roku jsme spolu s dětmi jednu z takových motivačních hodin zažili.  V listopadu jsme u nás ve škole přivítali spisovatelku Petru Braunovou z Prahy, která píše pro děti i pro dospělé čtenáře. Ještě než Petra Braunová mezi nás přijela, jsme v hodinách literatury poznávali její knihy. Zvláště nás zaujala kniha Rošťák Oliver, kde spisovatelka popisuje svého syna. S dětmi ve všech třídách jsme četli i Borůvkové léto s Terezou, Kuba nechce číst, Ema a kouzelná kniha, Ztraceni v čase aj. Petra Braunová  napsala i knihy pro dospělé: Barvy života a Kamila Moučková – Nejsem žádná lvice, Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Spisovatelka nám četla ukázky ze svých knížek, povídala nám o sobě. Měli jsme pro ni připravené otázky a ona nám odpovídala. My jsme jí pro zpříjemnění atmosféry zase zazpívali moravské písničky. Bylo to moc pěkné, všem se to vzájemně líbilo. Na vlastní oči jsme viděli a poznali „paní spisovatelku“.

     Pravidelné předčítání dětem rozvíjí přátelskou atmosféru, je to také spolehlivý a účinný způsob, jak se může čtení stát pro dítě přitažlivějším než televize a počítačové hry. Řada rodičů však dává přednost těmto modernějším, ale mnohem méně inspirativním a z hlediska vývoje dítěte méně užitečným druhům zábavy. Čtení a předčítání dětem je součástí našich denních činností. V období školního roku se ve čtení a práci s knihou zaměřujeme na poslechové činnosti, také na vyprávění a dramatické činnosti. V literární výchově využíváme často dramatickou činnost – žáci se mění v různé pohádkové bytosti a tak motivujeme děti ke čtení. Zároveň povzbudíme i ty, kteří mají při čtení problémy, a nenásilnou formou se snažíme získat co nejvíce dětských čtenářů. Velmi oblíbený kroužek „Čtení pro radost“ paní učitelky Evy Hortové motivuje už i ty nejmladší čtenáře v naší škole – každý žák si např. donese oblíbenou knížku a děti tak vidí, jak každý s knihou láskyplně zachází, jak si jí váží.

U dětí ve speciálních třídách učitelé velmi často využívají jako motivační prostředek dětskou knihu. Při čtení pak mění hlas, napodobují zvířátka, často při čtení nahradí slovo, které je složité jiným bližším výrazem. Přesně to mají naše děti rády, když ten, kdo jim předčítá, zároveň příběh jakoby i hraje. A právě při tom je důležité měnit tón hlasu – podobně jako na jevišti, aby se dítě do příběhu vžilo a s napětím očekávalo, co bude dál.
     Jedna z možností autorského čtení, jak dětem zpříjemnit práci s učebnicí (knihou), byla velmi inspirativní hodina, ve které jsme poznali nejen knihy, ale i velmi příjemné čtení s hostem. Tato možnost i jiné formy, které naši učitelé využívají, jsou skvělou motivací na podporu čtenářství u dětí a přispívají k naší snaze, aby z dětí vyrostli dobří a šťastní lidé.

                            Mgr. Dagmar Míčková
                           ZŠ pr. a ZŠ sp. B. p. H