Firmy a osobnosti – část 5.

Továrna  na napouštění dřeva 

Továrnu na „napouštění dřeva“ založili bratři Max a Leopold Hrdličkovi původně v Rájci nad Svitavou a v roce 1901 přesunuli její provoz do Bystřice pod Hostýnem. Podobně jako Thonetové i Hrdličkovi uzavřeli smlouvu na odkup dřeva s Ernstem Loudonem a za pomoci městského úřadu si vyhlédli místo pro postavení továrních budov. Továrna začala pracovat na jaře roku 1902 na ploše asi 2 ha. Práci v ní získali především lidé z Rusavy. První provoz ale nebyl velký, továrna pracovala sezónně, protože impregnační roztok skalice modré v chladném počasí zamrzal a ničil olověné potrubí. Pracovalo tady jen asi 6–12 mužů, kteří byli sice lépe placeni než v lese, ale protože se pracovalo jen v teplých měsících, vykonávali i tak přes zimu práci dřevorubců.

   V roce 1907 zemřel Leopold Hrdlička ve věku 36 let, a protože jeho bratr Max nechtěl opustit Rájec, nastoupil jako vedoucí bystřického závodu Karel Bazika starší a stal se zároveň společníkem firmy. Po jeho nástupu byla postavena vila (pozdější administrativní budova) a také domky pro ubytování zaměstnanců.

   Až do roku 1914 byly hlavním odběratelem impregnovaného dřeva rakouské dráhy, od roku 1910 se k nim přidala také pošta. Protože hostýnské lesy nestačily pokrýt velkou poptávku po dřevěném zboží, začal Max Hrdlička dovážet kulatinu z jižní Moravy z okolí Bzence a Strážnice.

   Za první světové války byla práce v továrně přerušena, protože dělníci museli narukovat. Karel Bazika se sice pokoušel získat alespoň čtyři zaměstnance na udržení závodu, to se mu ale nepodařilo.

   Po válce se musely nejdříve opravit ploty, koleje i cesty, takže v roce 1919 činila výroba celkem 500 m3. Kromě tradičních předválečných odběratelů Československých drah a pošty, přišel i nový obchodní partner – Středomoravské elektrárny Přerov. Do továrny nastoupil také Bazikův syn – Karel Bazika ml., který navázal obchodní styky se Švýcarskem a exportoval i do Francie. Později se začalo i s vývozem do Egypta a dalších afrických zemí. Výroba rychle stoupala, v roce 1920 dosahovala už 2.500 m3, v roce 1923 dokonce 8.000 m3.

   Ve 20. letech byly vybudovány nové ubytovny pro dělníky a především zmodernizována výroba. K impregnaci se začalo využívat dehtu. Tím se sice zvýšil výkon 4–5krát, ale takto impregnované dřevo nemělo tak dlouhou životnost.
   V roce 1924 už měla továrna 200 zaměstnanců a vyráběla asi 11.000 m3 sloupů. Rostoucí výrobu si vynutila především poválečná obnova zničených tratí.

   V roce 1927 zemřel Karel Bazika st. a vedení se ujal jeho syn. Závod zůstal i nadále v majetku Maxe Hrdličky a stále se modernizoval. Stavěly se nové budovy, rozšiřovalo se kolejiště. Továrna exportovala do Egypta, Francie, Itálie, Maďarska, Řecka, Švýcarska a Španělska.

   Podobně jako tomu bylo i u jiných továren, následoval ve 30. letech po úspěšném růstu pád způsobený světovou hospodářskou krizí. V případě Hrdličkovy továrny to znamenalo především pokles exportu a s tím spojené snižování počtu zaměstnanců. V roce 1934 se ustavila akciová společnost Impregna, kterou tvořili z 50 % Max Hrdlička s dcerou, provdanou Zöllerovou, a Karel Bazika s manželkou. K ostatním akcionářům patřili mj. Václav Zbořil, Robert Slezák, JUDr. Jaromír Fialka a Anděloslav Valenta.

   V roce 1935 se situace začala pomalu obracet k lepšímu, stoupal počet objednávek, zvýšil se export a znovu nastoupili i zaměstnanci. V roce 1939 byla ještě vybudována nová pilnice, pomalu se už ale schylovalo k nevyhnutelnému válečnému konfliktu.

   Po osvobození přešel závod podobně jako ostatní do národní správy a v roce 1946 byl včleněn do n. p. Českomoravská impregnace dřeva.
         -eda-