Milí čtenáři,

tak jsem se jednoho deštivého květnového dne mezi dvěma virózami vypravila  na školení o budoucnosti městských Zpravodajů. „Neberte to osobně,“ pravila školitelka, „ale tenhleten váš bystřický Zpravodaj je nějaký, jak to říct, zastydlý, uzavřený, nudný, dyť v něm není nic pro mladé! Musíte jít s dobou, dneska už nestačí jenom napsat dobrý text – co takhle propojení na Facebook, multimediální verze s videospoty na internetu, QR kód sem nebo i sem? V tom je budoucnost! Podívejte, jak daleko už došel Slavičín, Boršice, Uherský Ostroh…“ Sklapla jsem deštník. Co teď? Z Facebooku se mi dělá mdlo, není tedy jiné rychlé možnosti, jak zachránit světlou budoucnost Zpravodaje, než že zkusím vygenerovat QR kód.
Našla jsem ho na internetu. Vypadal jako malý čtvercový labyrint provrtaný chodbičkami řvoucího minotaura, ale když chytrý program bez ohledu na mou chytrost v mžiku vytvořil kód s odkazem na webové stránky města, pochopila jsem, že je to vlastně dobře zabalená krabička, příruční kufřík, tajná schránka se vstupem pro toho, kdo k ní má bez ohledu na vlastní chytrost ve svém chytrém telefonu ten správný klíč. Mé nadšení pro QR kódy se začalo stupňovat, když jsem se dočetla, že do malého čtvercového obrázku se vejde 7 000 číslic nebo text dlouhý 4 300 znaků. Skvělé! Co by se tak do něj dalo uložit? Tak až třeba jednou nebudu mít náladu s nikým mluvit, na triko nebo rovnou na čelo si vytisknu QR kód otrávené podrážděnosti, ostatní jen přiloží telefon a nechají mě napokoji. Nebo by se takhle daly transparentně nosit inzeráty – co kdo hledá a co nabízí – inzertní rubriky novin by zanikly… Běda, začala jsem QR kódy vidět všude kolem sebe. Ten na krabičce jahod skrýval recept na koláč, ten z visačky sportovní bundy měl v sobě kupy sněhu a video s lyžujícím nadšencem, ten na balení kuchyňských nožů jsem raději neotvírala. Pak jeden kód vznikl na podlaze, když se vylil pampeliškový med a rozsypaly křupky, další byl venku, když napršelo do pískoviště, a hned vedle jiný z polámaných větviček a rozkousané borové šišky. Co znamená tohle uskupení mraků na obloze? A jak a čím si nás shora čte ten nejvyšší? Zachvátil mě děs. Mít tu správnou čtečku, budu se propadat z informace do informace jako podlahami mrakodrapu. Nejvyšší čas vrátit se na pevnou zem.
Tak tedy – poprvé v jeho čtyřicetileté historii je na stránkách Zpravodaje i vzadu na jeho obálce vytištěn QR kód, v překladu kód rychlé odezvy, rychlé informace. Pokud si ho načtete speciální aplikací chytrého telefonu připojeného na internet, zobrazí vám web města Bystřice pod Hostýnem. Kódy s odkazy budeme podle možnosti přidávat k textům, které bychom rádi něčím doplnili – přidali aktuálnější informaci nebo více fotografií a postupem času snad i krátké videozáznamy. QR kód městských webových stránek a přístup k aplikaci pro mobilní telefony s prezentací města  se ostatně brzy objeví i na speciálních informačních panelech ve Zlíně – dočtete se o tom v textu Město do kapsy.
Jinak je červnové číslo Zpravodaje příjemně tradiční, není v něm skoro nic pro mladé a k jeho čtení vám opět stačí oči, světlo a trocha zvědavosti. Doufám, že je ještě daleko budoucnost, v níž se do QR kódu vejde více znaků než do lodního kufru  a Zpravodaj bude vypadat jako malý čtvereček naplněný rozsypaným čajem…
Pěkný deštivý máj, poklidné čtení čímkoliv a nebuďte smutní, provazy deště prý spojují nebe se zemí.

Ilona Musichina