V roce 1974, v němž se vracíme zpět k líčení historie bystřického folklorního souboru, měla za sebou Rusava už několik více než úspěšných prezentací v zahraničí. Zájezdy do Polska a Německa ukázaly bystřické tanečníky a muzikanty ve výborném světle, a tak už následujícího roku, tedy v létě 1974 vyslalo ministerstvo kultury Rusavu na velký mezinárodní festival Smotra folklora v jugoslávském Zagrebu.

Festival řadící se i dnes k největším folklorním událostem v Evropě se už od svého založení v roce 1966 těší obrovské popularitě a v roce 1974 na něm předvedl moravské tance a písničky i Valašský soubor Rusava. Moravský temperament tehdy místním učaroval a pronikl i do tamního tisku. „Na studentské koleji „Sava“, kde většinou bydleli účastníci letošní „Smotry“, zazněl druhého dne kolem šesté hodiny ranní strašný výstřel. Zatřásly se zdi, obrazy skoro popadaly a všichni hosté i obyvatelé byli na nohou. Po výstřelu píseň. Ze staré pistole vystřelil člen folklorního souboru z Moravy a od té doby každého rána budil tak své kolegy,“ cituje jugoslávské médium souborová kronika.

A to nebylo jediné střílení z bambitky, kterým „Rusaváci“ v Zagrebu šokovali. „Festival byla nádhera, průvod přenášela Eurovize. Ale jen tak dlouho, než jim koně v průvodu rozšlápli hlavní kabel ke kamerám. No a tož bylo galapředstavení, tančíme „Zbojnický“, Tonda Bitala, rodilý Valach, vyskočí a róóóch! Naráz v celém sále zhasla světla. Když se asi po minutě znovu rozsvítilo, ve světle reflektorů do prvních deseti řad zvolna klesala Mladá fronta, kterou Tonda použil jako ucpávku. Hned se přiřítil jeden z pořadatelů, oči měl vyvalené a hned zakázal další střílení s tím, že jim vyhoří celá drahá západní elektronika. Nakonec nic neshořelo a program se odvysílal,“ vzpomínal ve výročním almanachu na veselé zájezdové zážitky člen souboru Milan Režňák. Bystřičané navázali četná přátelství s mnoha zahraničními tanečními i hudebními uskupeními, ovšem podmínky pro jejich další rozvíjení nebyly příznivé.

Dalšího roku natáčeli tanečníci Rusavy opět pro televizi v pořadu S televizí po ČSSR, a v roce 1976 účinkovali na veřejné nahrávce BROLNu v Brně. Jiskřičku naděje pro rozvinutí dlouhodobější spolupráce se zahraničním souborem se podařilo vykřesat v roce 1978, kdy belgický soubor „Die Landouve“ z Genku pozval soubor z Přerovských strojíren. Ovšem protože v Přerově žádný soubor nebyl, bylo pozvání předáno Stanislavu Stanovskému do Bystřice. V roce 1980 se pak po téměř dvouletých přípravách Rusava vydala do Belgie a se souborem Die Landouve navázala trvalé přátelství. Belgičané navštívili na oplátku Bystřici v roce 1983. Pro soubor byl tento zájezd obrovským přínosem, po cestě tam i zpět Rusava vystupovala i v Rakousku, v německém Laichingenu, Hausachu a Gmündenu. V té době souboru velmi pomáhal František Bulant z Přerova, který řadu let působil jako zprostředkovatel, tlumočník a konferenciér souboru.

Další výraznou osobností, která v té době pomáhala rozvoji souboru a jejíž vliv je na tanečním projevu tanečníků souboru patrný i dnes, v roce 2013, byl Vladimír Očadlík. Bývalý tanečník Státního souboru písní a tanců v Praze začal s Bystřičany spolupracovat přibližně v roce 1978, kdy soubor slavil pětadvacáté výročí své existence a pod jeho vedením členové taneční složky výrazně zvyšovali svou technickou úroveň.

Když v roce 1983 slavila Rusava už třicáté „narozeniny“, zúčastnili se slavnostního večera mnozí zakládající členové souboru a v příjemné atmosféře vzpomínali na krásně strávená léta. Po oslavách odstoupili z vedení souboru manželé Jaroslava a Stanislav Stanovští a soubor začal pracovat pod taktovkou nového výboru. Že i následující léta byla minimálně stejně úspěšná jako první „třicítka“, si ukážeme v dalším díle našeho seriálu.

Na základě textů publikovaných Vladislavou Bělíkovou a Tomášem Čechem 
sestavila Alžběta Vejrostová