Mária Želibská Vančíková – motivy vánoční

V minulém roce si jistě mnozí uměnímilovní obyvatelé města připomněli sté výročí narození významné Bystřičanky – malířky a grafičky Márie Želibské Vančíkové.

Narodila se 11. října 1913 v Bystřici pod Hostýnem v rodině soudce Dominika Vančíka. V dětství projevila hudební nadání a věnovala se hře na klavír. Maminka si přála, aby hudbu studovala na konzervatoři a věnovala se jí i v dospělosti. Životní dráha její dcery však byla jiná. Po ukončení studia ho holešovském gymnáziu navštěvovala rodinnou školu v Praze. V hlavním městě prohlubovala svůj zájem o výtvarné umění. V sedmnácti letech odjela do Itálie, aby se seznámila s bohatou historií a uměleckými díly Říma. Po návratu z této krátké studijní cesty je rozhodnuta plně se věnovat výtvarnému umění. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze studuje v ateliéru prof. Arnošta Hofbauera. Školu absolvovala v ateliéru monumentální malby u profesora Františka Kysely. Rok studovala grafické techniky na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. T. F. Šimona. V roce 1938 odešla do Paříže na École des Beaux-Arts, kde navštěvuje jako česká stipendistka ateliér Františka Kupky. V Paříži na stejné škole studoval také Slovák Ján Želibský z Jabloňové. O rok později spolu odjíždějí na svatební cestu do Itálie a v roce 1939 přichází na svět dcera Jana, dnes známá slovenská malířka. Mladí manželé přečkají váleční roky u Mariiných rodičů v Bystřici pod Hostýnem. V rodném městě tvoří malířka, jistě inspirovaná prožíváním vlastního mateřství i duchovní atmosférou Hostýna, překrásné dílo – své první a zároveň mistrovské figurální ilustrace. Zahrada mariánská Julia Zeyera, vírou prostoupený text, se tak ve vzácné symbióze s těmito kresbami stal ojedinělým dílem. Autorka do svých figurálních lineárních ilustrací připomínajících kresby italského malíře Sandra Botticelliho vložila mnoho ze své ženské něhy, citu a půvabu. Kniha v tomto provedení patří ke klenotům české knižní tvorby. Mária Želibská Vančíková se věnovala také ilustracím knih pro děti, její perokresby zdobí například Beskydské smaragdy Boženy Páleníčkové, navrhovala obaly gramofonových desek pro Pražské hudební nakladatelství a slovenský Opus, přičemž uplatnila vlastní vnímání hudby.

Od roku 1952, po jmenování Jána Želibského rektorem na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, se rodina přestěhovala na Slovensko. První výstavu měla Mária Želibská Vančíková v roce 1957 v Bratislavě, další pak v Praze, Varšavě, Paříži, Havaně, Djakartě a na dalších místech. Se svými ilustracemi se zúčastnila knižních veletrhů ve Frankfurtu nad Mohanem, Lipsku, Bologni a Krakově.

Protože nesouhlasila v roce 1968 s okupací tehdejšího Československa, nebyl Márii Želibské Vančíkové udělen titul národní umělkyně. Zemřela 12. prosince 1997 v Bratislavě.
Jiří Grossmann