Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Docela obyčejný bystřický převrat

Nechce se tomu ani věřit, že by uplynulo od doby zrození oslavovaného neviňátka, té naši svobody, už plných 25 let skutečného čtvrt století, v němž se zrodila a vyrostla nová generace. Bystřice byla tiché, v náručí STRANY dřímající městečko krčící se pod přísným dohledem městského výboru strany i Okresního výboru KSČ v Kroměříži. Že by se snad mohl tento řád ustanovený v Moskvě na věčné časy rozpadnout, to nikoho ani nenapadlo, tomu nikdo, tím méně ti stranou zavržení a vyobcovaní, nevěřili, i když jim Věčné časy ležely na prsou jako skála. Jenom několika zdejším zavržencům a rozvratníkům, kteří stále zvedali nos k Hostýnu a Západním větrům, se zdálo, že směr větru se mění a že by mohl přijít jiný čas. Ta naše Bystřice byla přece jen desetiletími ověřené socialistické městečko, které se dávno


vypořádalo s náboženskými bludy a pečlivě kontrolovalo a evidovalo nedělní návštěvníky kostela i poutníky na Hostýn.
Řádně také zatočilo s protistátními elementy a jinými rozvratníky působícími v závodech TON, Kovona, Impregna i Lidrukov. Ale pak až sem dolétly hlasy z Prahy, z jakéhosi FÓRA, Občanského fóra, a kromě oficiálních velezrad a pošlapání Poučení z Bilakovy bílé knihy vyzývaly dokonce ke generální stávce. A světe div se! Všichni ti spolehliví, věrní a nepomýlení občané a soudruzi, ta pevná dělnická pěst, se srotila, zastavila práci a vyrazila na bystřické náměstí.


I  já pomýlený novinář a spisovatel jsem se stal, řádně znormalizován a potrestán, po dvaceti letech v Lidrukovu pevnou dělnickou pěstí a vyrazil jsem v čele všech lidrukovských ateistů, katolíků, adventistů, evangelíků i jehovistů a komunistických blouznivců tam, kam už proudily šiky  probuzených a dříve spících občanů. Vedoucí jednotlivých továrních útvarů pod znaky zrozeného Občanského fóra OF vyrazili na městský národní výbor, aby z balkonu úřadu mohli konečně po čtyřech desítkách let vykřičet všechno, co tomuto městu, jeho občanům a jeho dětem chybělo. Svobodu, spravedlnost, konec strachu a rudé zlovůle.


Pracovnice v kanceláři sousedící s balkonem radnice se usedavě rozplakaly. Byl tam pěkný zmatek. To nebylo Čest práci sem, Čest práci tam, ti chlapi vypadali zle… „Oni nás snad budou věšet,“ vzdychaly a zděšeně zíraly z výšky balkonu na náměstí, kde už burácel dav. Nikdy se tu tolik svobodných lidí dobrovolně nesešlo. Všichni se smáli a všichni už pochopili, že se tu navzdory Věčným časům rodí něco nového, že je to začátkem té opravdové svobody, která nebude nikoho věšet ani ničit dětem životy. A potom odstoupil předseda městského národního výboru a pánové  z Občanského fóra mě požádali, abych se ujal této funkce až do svobodných voleb.


A čtyřicet let nesvobody, nenávisti a zloby v našem malém městě skončilo. Nebudu teď vyprávět, kdo se o to více zasloužil. Všichni, opravdu všichni slušní, obyčejní, svobodu milující lidé. Nebudu popisovat, ani jak jsme se s holýma rukama a prázdnou městskou kasou snažili tento náš domov zvelebit. Vidíte sami, co se podařilo, ale co už zase po čtvrt století začalo chátrat. I ta svoboda je už nějak popraskaná a zaprášená. Asi se jí dost nevěnujeme, asi si myslíme, že je z křemene, jak si přál Masaryk, ale není, ani národ není z kvádrů.


A tak nezapomeňte, ať z ní není při příštích oslavách, budou-li jaké, jen uschlý ve větru se chvějící podzimní list.

Pavel Hejcman



Design By Macik