- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Cechovní postavníky
- Dějiny Bystřice a světa v zápiscích
- Chcete je? Ukliďte po nich…
- Když YETTY potkal Yetiho aneb Jak jsme zakládali novou tradici
- Klauda Madlmayr, architekt
- Kluziště veřejnosti napospas?
- Květinový ráj ve Společenském domě Sušil
- Masopust v Rychlově
- Odešel JUDr. Václav Karafiát
- Putovní pohár DDŠ zůstane doma
Na další fotografii z depozitáře bystřického muzea je cechovní postavník. Patří jednomu z nejstarších cechů – ševcům. V bystřickém depozitáři jich najdete celkem dvanáct a do sbírky muzea se dostaly, jak napovídá přírůstkové číslo 35/80, v roce 1980.
Od středověku se řemeslníci vyrábějící stejné zboží sdružovali do cechů. Ve velkých městech mělo každé řemeslo svou ulici, v menších městech měl každý cech alespoň svou kostelní lavici. Ta byla označena tzv. postavníkem. Postavník byla asi tři metry dlouhá tyč, na jejímž vrcholu byl znak cechu. Znak byl zpravidla vyroben ze dřeva a opatřen polychromií – vícebarevným nátěrem. Některá cechovní znamení nesli barokně vyhlížející andělíčci – putti, někdy je drželi v rukou andělé ochránci, případně světci – patroni cechu, jindy byla znamení na postavníku umístěna ve zmenšené imitaci různých altánků či staveb. Postavníky byly připevněny po stranách kostelních lavic a označovaly příslušnost řemeslného cechu, který na konkrétní lavici sedával.
Při církevních slavnostech, kde chodily cechy v průvodu s vlastním praporem s vyobrazeným patronem cechu, nesl zástupce cechu i postavník z kostela.
V Bystřici bylo celkem devět řemeslnických cechů: řeznický, ševcovský, hrnčířský, krejčovský, tkalcovský, tesařský, zednický, mlynářský a stolařský (stolaři byli v Bystřici jen tři, založili si proto společný cech spolu s bednáři, koláři, sklenáři, zámečníky a kováři).
Julius Šobr ve svých článcích zaznamenal spor, který na začátku 19. století vedl cech ševcovský s řezníky kvůli cechovním postavníkům. Přeli se, čí postavníky mají stát v kostele u první lavice. Pan vrchní je rozsoudil takto: „Nejdříve stáhne řezník kůži z hovádka, teprve potom dělá švec z kůže boty. Je tedy řeznický cech přednější a jeho postavníky budou na prvním místě v kostele státi.“
Cechovní postavníky stály podle publikace Marie Dolákové „Bystřice pod Hostýnem od roku 1848 do současnosti“ v bystřickém kostele ještě v červnu 1963. Pak byly zřejmě přemístěny na faru a odtud v roce 1980 do muzea.
-eda-
Fotografie
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik