Druhým a posledním dílem se v prosinci vracíme k neokázalým dějinám vnitřního chodu bystřické radnice i jiných institucí státní správy. Opravdu, letos tomu bylo už 420 let od doby, kdy Bystřice založila svou radnici na náměstí a začala postupně získávat městské sebevědomí… 

Požární telefon, kino i dláždění náměstí
Za první světové války se Bystřičtí snažili držet se vlastní agendy i přes lidsky nepříznivé podmínky. Odveden byl poměrně značný počet mužů. K nejznámějším zastupitelům, kteří museli narukovat, patřili bezesporu dr. Richard Thonet, Robert Slezák a František Macfelda. Odvedeni nebyli jen zastupitelé, ale i úředníci. Z původního stavu tajemník, kancelista, obecní sluha a policejní strážmistři jich ve službě zbylo jen několik.

Kromě nejčastějších finančních a občanských záležitostí zastupitelé řešili také udělení finanční podpory na zřízení požárního telefonu. S výdajem vyslovili souhlas, ale protože příslušná částka nebyla schválena v rozpočtu, muselo se s pořízením telefonu čekat až do roku následujícího. Rada města dále ustanovila nový ceník pro městskou nemocnici, v němž se zohledňovala mimo finanční situace ošetřovaného i skutečnost, je-li pacient místní, či nikoliv. K dalším agendám roku 1914 patřilo dláždění náměstí, k čemuž zajišťoval silniční výbor potoční písek. Důležitým bodem jednání se stalo také sdělení c. k. okresního hejtmanství v Holešově, že TJ Sokol zažádala o udělení licence „k provozování stálého kinematografického divadla se stanovištěm v sálu Občanské záložny“. Ve sdělení uvedlo c. k. okresní hejtmanství, že se „představenstvo města vybízí, aby se po slyšení obecního výboru o této záležitosti vyjádřili. Opis protokolu budiž přiložen.“ TJ. Sokol licenci po slyšení obdrželo a obecní výbor pravidelně schvaloval její prodlužování. K přijaté korespondenci obecního představenstva patří také výtka Českého odboru zemské rady živnostenské, že „poslední dobou velmi zhusta se vyskytuje, že zadávány jsou obecními představenstvy dodávky firmám mimomoravským na úkor firem na Moravě usazeným. Tento způsob je v naprostém odporu s hospodářským a sociálním povznesením toho kterého kraje.“

Odloživše pohodlí neváhaly obětovat noci
Kromě výše jmenovaného vzbudila pozornost žádost bratří Thonetů o přeložení silnice a v roce 1915 i kolaudace městské kanalizace. V souvislosti s vojenskými odvody vyvstal i další problém – péče o matky a děti odvedených vojáků. K řešení byl ustaven sedmičlenný odbor, mezi jehož členy patřili např. Václav Zbořil a František Fryšák. V. Zbořil se i s manželkou a paní Marthou Thonetovou do situace obětavě vložil. Tehdejší starosta města cítil povinnost alespoň vyslovit poděkování „zvláště obětavým dámám, které odloživše své pohodlí neváhaly obětovat noci...“ a anonymně připravovaly denně asi 100 obědů a „podělovaly naše chudé šatstvem, penězi atd.“

Jednou z posledních významných událostí první světové války ve městě se stal sňatek Ernsta Gideona Loudona a Vilhelmíny Thun-Hohenstein v květnu 1918. Zastupitelstvo se usneslo zaslat novomanželům blahopřejný telegram.

První republika
Bezprostředně po vzniku Československé republiky byl celý rakouský správní systém převzat tzv. recepčním zákonem, který přijal Národní výbor už 28. října 1918. V období první republiky se veřejná správa silně zpolitizovala. Typický prvorepublikový byrokrat byl členem nějaké politické strany, a podle stranického kříže se obsazovaly i vedoucí posty centrálních státních úřadů.

Od roku 1919 se volilo na čtyři roky, a podle zásad všeobecného, přímého, rovného a tajného hlasovacího práva. Do Národního shromáždění se volilo systémem poměrného zastoupení, volební právo měli muži i ženy od 21 let. Novela volebního zákona z roku 1933 prodloužila volební období na 6 let.

Vznik republiky se projevil i v pohledu na důležitost některých osob. Zatímco v roce 1876 stačila Loudonům několikařádková žádost k udělení domovského práva ve městě, dostal v roce 1919 Jakob Thonet dvě podmínky: „že žadatel dosáhne státního občanství v Republice československé a přispěje nějakým obnosem dle svého uznání ve prospěch chudinského fondu“. V tomto případě se už jednalo o zcela standardní podmínky udělování domovského práva v Bystřici. V srpnu 1919 se zastupitelé zabývali i zcela opačnou situací – totiž vypovězením jistého nádeníka J. B. z Bystřice, kterému pro jeho zločinný život zakázali návrat do města.

Žádosti, povolení, potvrzení
K běžným bodům patřily také žádosti o stavební povolení, prodeje městských pozemků, přijetí do městské nemocnice, udělení chudinské podpory, vdovských penzí a zvýšení služného městských zaměstnanců a udělování definitivy. K dalším povinnostem zastupitelů patřilo pravidelné schvalování výše daní ze psů, z piva, vína, nebo kořalky, dále dohled nad vedením škol (např. v roce 1918 schvalovali přidání nového předmětu – výuky těsnopisu, v roce 1927 konkurz na nového ředitele), do pravomocí zastupitelů patřilo také obsazování postu městského lékaře a veterináře. V dubnu 1919 byl např. vypsán konkurz na městského lékaře s podmínkou, že bude mimo lékařskou službu pro místní občany také ošetřovat dítky v městském sirotčinci a zastupovat městského veterináře. K tomu je nutné připomenout, že Bystřice měla v té době už okolo 4.200 obyvatel! V roce 1928 byl udělen souhlas se stěhováním místního „zubotechnika“ Čejky apod.).

V souvislosti se vznikem republiky přišla na radnici také žádost místní školní rady o povolení k záměně nápisu na chlapecké škole. Císaře Františka Josefa I. měl nahradit T. G. Masaryk.

S postupujícími léty se povinnosti zastupitelů blíží těm dnešním. Městu přibývá městských podniků, kterým je potřeba přidělovat finance k hospodaření. V roce 1927 schvalují zastupitelé kromě běžných městských „účtů o příjmech a výdajích“ také rozpočet pro obecní koupelnu (s rozvojem zdravovědy se klade mnohem větší důraz na hygienu), cihelny, kamenolomu, pískoviště, nemocnice a chudinského fondu. Protože s nastupující hospodářskou krizí přibývá těch, kteří se pohybují na hranici životního minima, je nutné zajistit těm nejchudobnějším alespoň základní péči. Zastupitelé se proto rozhodli kromě městského sirotčince postavit i chudobinec. Architektem byl slavný funkcionalista B. Fuchs, autor sokolovny, který zároveň zastával funkci městského architekta.

Zestátnění okresní a zemské správy
V roce 1927 byli volebního práva zbaveni všichni příslušníci branné moci, včetně četnictva. To mělo zajistit jejich apolitičnost. Na konci 20. let byla postátněna okresní a zemská správa. Do těchto zastupitelstev byli členové voleni jen ze dvou třetin. Zbytek jmenovaly státní úřady z řad odborníků. První republika měla 16 ministerstev a sedmnáctým byl úřad pro zahraniční obchod. Oproti Rakousku-Uhersku obrovsky vzrostla agenda státních úřadů. Na počátku 20. let 20. století byl zaznamenán až čtyřnásobný nárůst úřední agendy při polovičním počtu obyvatel.

V čele státní správy stál už od roku 1916 Národní výbor, který měl hájit zájmy českého národa mimo půdu říšské rady. V roce 1918 se Národní výbor obnovil. Do jeho řad zasedli Češi, Moravané a Slezané. Od 14. listopadu 1918 nahradilo Národní výbor Revoluční národní shromáždění, které zvolilo první československou vládu. V listopadu byla také vydána prozatímní ústava, na jejímž základě převzal ústavodárnou moc parlament, který měl 256 a od roku 1919 celkem 270 členů. Prvními přijatými zákony byly zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů a o zavedení osmihodinové pracovní doby. Prozatímní ústava ale nepřiznávala žádnou výkonnou moc prezidentovi (byl volen na 7 let a mohl se jím stát občan starší 35 let). Proto byla novelizována ve prospěch vlády a prezidenta, jemuž bylo vyhrazeno jmenování členů vlády. Definitivní ústava byla schválena v únoru 1920 současně se župním zákonem. Podle ní stálo v čele republiky dvoukomorové Národní shromáždění složené z poslanecké sněmovny (300 poslanců) a senátu (150 senátorů).

Za první republiky moc vlády stoupala na úkor Národního shromáždění. Vláda si nechávala schvalovat různé zmocňovací zákony, které její pravomoci ještě posilovaly. Neustálé omezování samosprávy nesli samozřejmě komunální politici s nelibostí. V roce 1928 podal bystřický zastupitel F. Úlehla návrh vyslovit nesouhlas s chystanou reformou státní správy. Apeloval slovy: „Hrozí nám, že nám bude odňat berní úřad, silniční výbor a pozbudeme i soud. Tím by se stala z města našeho dědina.“ Zastupitelé se proto rozhodli vyslat do Prahy deputaci.

Radnice mezi válkami
V roce 1928 už přiděloval stavební povolení ve městě stavební úřad. Nebyl-li občan spokojen, zabývalo se stížností zastupitelstvo. Živnostenský úřad v Bystřici do druhé světové války nebyl, udělováním koncesí se proto nadále zabývalo zastupitelstvo.

Dne 15. srpna 1928 byla schválena stavba městského vodovodu. S ní přišlo do města několik nových živnostníků v oboru vodovodní instalatér, objevují se i první „instalatéři elektro“. V srpnu 1928 byla schválena i stavba silnice na Hostýn.  S dlážděním silnic přicházejí paradoxně i první stížnosti na jejich hlučnost, zejména při projíždění motocyklů.

Velkou pozornost na několika zasedáních vzbudil v roce 1928 návrh kulturní komise na změnu pojmenování některých ulic. Název ulice Thonetovy byl zrušen a nahrazen ulicí Přerovskou, rovněž název ulice Loudonovy přestal vyhovovat a byl bez náhrady nahrazen ulicí Bítovského. Na místo ulice Květinové byl schválen návrh Kamenec, ulice Kelečská byla nahrazena Meziříčskou, ulice Rusavská Schwaigrovou. Některým ulicím zůstalo oproti původním návrhům na změny název původní. Třístránkový návrh se zabýval i dosud nepojmenovanými ulicemi, jimž byly přiděleny názvy Tovární čtvrt a Trávnická. Některé zůstaly kvůli neshodám nadále bez pojmenování.

V bojových podmínkách
Po obsazení republiky Němci byli v roce 1939 zbaveni funkcí v zastupitelstvu komunističtí členové a Bystřici zůstalo 27 poslanců. V prosinci 1939 byli Bystřičtí nuceni z politických důvodů zrušit čestné občanství Edvardu Benešovi schválené v roce 1926. Opět se ale, podobně jako za přecházející světové války, se snažila radnice o bezproblémové fungování. Nadále udělovala domovská práva, koncese, prodávala pozemky, upravovala platy zastupitelů i zaměstnanců a v roce 1939 pronajala rybník v Zahájeném okresnímu rybářskému spolku a byla navíc nucena převzít dluh městských dobrovolných hasičů. Veškerý majetek byl převeden do správy města a ze sboru dobrovolných hasičů se tak stali hasiči městští. I přes válečné roky fungoval bystřický kinematograf, jemuž prodloužili radní licenci rovněž v roce 1939.

Mírové množení úřadů
Po válce měly zůstat v platnosti všechny zákony vydané do 29. 9. 1938. Základním úkolem státu byla obnova a udržení pořádku, rekonstrukce hospodářství, náprava křivd, potrestání válečných zločinů a hospodářské a sociální reformy. Už v říjnu 1945 byly vydány znárodňovací dekrety, díky nimž měl stát zcela dominantní postavení v hospodářské oblasti. V červnu 1945 byla provedena konfiskace veškerého zemědělského majetku Němců a Maďarů, další ústavní dekret odebral výše zmiňovaným státní občanství. V roce 1949 získala vláda právo měnit a rušit působnost orgánů veřejné správy a v průběhu 50. let byla její role ještě posílena. Počet ministerstev a ústředních orgánů státní správy se nadále zvyšoval. Oproti 15 ministerstvům fungujícím v roce 1945 mělo Československo o deset let později celkem 48 úřadů s celostátní působností. Na vedení socialistické republiky se podílely: federální vláda a ministerstva, republikové vlády, krajské národní výbory, okresní národní výbory, městské a místní národní výbory. V roce 1960 došlo k mírné reformě a dosavadních 19 krajů a 306 okresů bylo nahrazeno 10 kraji a 108 okresy. Místní a městské národní výbory řídily jimi zřizované školy a kulturní zařízení, místní komunikace, komunální služby, prováděly opatření k zásobování, vedly evidenci obyvatel, bytové hospodářství, ochranu lesů a půdy a spadala pod ně i živočišná a rostlinná výroba. Mohly si vyžádat zprávy o činnosti nepodřízených orgánů a vyjadřovat se k návrhům na jmenování a odvolávání vedoucích pracovníků, obce druhé kategorie řídily i územní plánování, stavební řád, finance, dopravu, silniční hospodářství a ochranu veřejného pořádku.

Všechno při ruce
V roce 1952 zaměstnávala bystřická radnice kromě politického tajemníka, který stál v čele také 8 kancelářských pracovníků, 4 správní zaměstnance, 1 doručovatele a dále všechny zaměstnance jeslí, školek, škol (včetně tehdejší školní kuchyně), dále „městského hudebního ústavu“, jatek, lesů, zemědělských podniků a komunálních služeb. Celkem tak MNV zaměstnával 90 osob. Oproti dnešnímu stavu ale občan musel do Kroměříže „na okres“, potřeboval-li si vyřídit občanský průkaz, pas, řidičských průkaz, jakékoliv živnostenské oprávnění, v Kroměříži se vyřizovala i veškerá agenda dopravní a částečně i sociální. Teprve od roku 2003 má veškerou agendu občan k dispozici přímo ve městě. Stačí navštívit Městský úřad Bystřice pod Hostýnem, instituci s bohatou historií.

Za pomoc při vyhledání materiálů k textu děkujeme pracovnicím Státního okresního archivu v Kroměříži, v němž jsou zápisy z jednání Rady města Bystřice pod Hostýnem i zastupitelstva uloženy.
-eda-