Že máme v Bystřici p. H. Slobodovu ulici, většina jeho obyvatel města ví, přesto mnohé udivuje, že to není ulice Svobodova. To proto, že jim jméno Daniela Slobody nic neříká. Škoda.
Za D. Slobodou se musíme vypravit na nedalekou Rusavu, kam 14. dubna  1837 rodák ze slovenského města Skalice přišel jako nový evangelický kazatel. Jeho životní pouť začala v rodině ševce Michala a jeho manželky Zuzany, rozené Pokorné, doplněné sestrou Annou a bratry Jana, Michala a Pavla před Vánocemi 20. prosince 1809, tedy před 200 lety. Po získání základního vzdělání, čtyř tříd gymnázia v Modre a evangelického gymnázia v Bratislavě byl ordinován na kazatele a jeho prvním působištěm byla po čtyři roky Myjava. Ač měl možnosti působení na jiných místech s daleko lepším finančním ohodnocením, přesto zůstal natrvalo na východní Moravě, mezi velmi chudými horaly, málo vzdělanými a holdujícími alkoholu a sázkaření. Tady založil s pomocí německých evangelíků začátkem 60. let 19. století školu, vybudoval evangelický kostel. To zdaleka nebyly jeho jediné aktivity. Jeho význam přesahoval hranice Moravy, byl pojítkem mezi Slováky a Čechy, o Moravanech nemluvě.

Obdivuhodný je rozsah Slobodových zájmů. Byl činný literárně, vědecky i národnostně politicky, stýkal se s řadou významných osobností své doby. I když peněz nazbyt nikdy neměl, kupoval knihy a předplácel si časopisy, přispíval do moravských a slovenských časopisů, trochu se věnoval i vlastenecky zaměřené poezii, v řadě článků zachytil jazyk, zvyky, tradice a pověsti Rusavy.

Kromě národopisu se zajímal také o přírodu. Na svých toulkách po okolních kopcích a horách se seznámil s karpatskou květenou a stal se jejím věhlasným znalcem. Svědčí o tom kniha o 733 stranách s názvem Rostlinictví a s podtitulem Návod k snadnému určení a pojmenování rostlin v Čechách, na Moravě a jiných zemí rakouského mocnářství vydaná 1852 v Praze. Jaké bylo moje překvapení a potěšení, když jsem jeden exemplář této knihy zahlédl v knihovně doktora Mužáka, manžela spisovatelky Karolíny Světlé v jejím muzeu v Českém Dubu v Podještědí! Pozorování přírody udělalo ze Slobody meteorologa. Málokdo ví, že v letech 1858-1877 měl na Rusavě meteorologické přístroje a výsledky pozorování pravidelně posílal do Vídně do Centrálního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus. Zálibu měl i v matematice a mohl se stát profesorem matematiky na gymnáziích v Modre nebo v Revúci, kde mu opakovaně nabízeli místo, zůstal věrný Rusavě. Dobře a rád hrál šachy, dokonce si je chodil zahrát do Holešova i do Kroměříže.

 
Největší kus práce a zásluh má na vztazích mezi Čechy, Moravany a Slováky. Rodem z moravskoslovenského pomezí měl blízko k oběma národům. Jeho první manželka Juliána byla z rodu Jurkovičů, architekt Dušan Samo Jurkovič, autor nové křížové cesty na Hostýně, byl jeho synovcem, švagrem byl známý slovenský národní buditel, jeden z čelných štúrovců Jozef Miloslav Hurban. Po nezdařeném pokusu o povstání Slováků proti maďarské nadvládě se skupina asi 40 osob skrývala na Rusavě, kde našli úkryt před očekávanými represáliemi, mezi nimi i J. M. Hurban. Návštěvníci Rusavy se rádi napijí vody z Hurbanovy studánky – už víte, proč se tak jmenuje? Výčet jmen osobností, se kterými si D. Sloboda dopisoval a které poznal osobně, je dlouhý. Naštěstí se zachovala obsáhlá korespondence nedávno vydaná péčí dr. Z. Fišera, ukazuje na široký okruh jeho přátel a známých. Z českých osobností politického a kulturního dění uvedu alespoň Václava Hanku, Karla Slavoje Amerlinga, Jana Svatopluka Presla, Karla Havlíčka Borovského, mnoho dalších lidí poznal jako účastník Slovanského sjezdu v červnu 1848. Na Moravě mezi jeho přátele patřili kantor František Mirovít Lorenc a piarista Ondřej Liboslav Rettig z Kroměříže, P. František Sušil, spisovatel Antoš Dohnal, rolník a poslanec Říšského sněmu František Skopalík, profesor národohospodářství Jan Helcelet, politik Alois Pražák, později bystřičtí rodáci František Táborský a František Ondrúšek a další, co jméno, to významný člověk té doby. Na slovenské straně udržoval styky především se svou rodinou, tchánem Samuelem Jurkovičem a švagrem J. M. Hurbanem a jeho okruhem, do něhož patřil zakladatel spisovné slovenštiny Ĺudovít Štúr, básník Janko Král, botanik Jozef Ĺudovít Holuby, novinář Daniel Lichard, revolucionáři z r. 1848 Karol Semian, Karol Bórik a Ján Francisci, z nichž mnozí se na Rusavě skrývali. Tady se vytvářely těsné vazby mezi oběma národy, i tady je třeba hledat původ pojmenování bystřické základní školy – ZŠ Bratrství Čechů a Slováků, ostatně tehdejší ředitel Josef Barbořík, znalec života a díla Daniela Slobody, se právě těmito vztahy nechal inspirovat k volbě názvu nově postavené školy. Je velmi pravděpodobné, že to byl právě Daniel Sloboda, který inicioval dodání kamene do základů Národního divadla z Hostýna i nápis na něm Mrzkosť jest poroba Hospodinu (verš je z básně Jaroslav z Rukopisu královédvorského). Podobně dodaly další z kamenů nedaleké Záhlinice, v nichž starostoval František Skopalík.

Nejde v několika řádcích zachytit obsáhlou činnost tohoto evangelického faráře z Rusavy. Doporučuji vyhledat aspoň některou dostupnou publikaci o Rusavě, zajet si na Rusavu, zastavit se u evangelické fary a zamyslet se nad textem pamětní desky jemu na počest – Pokrokový vlastenec, významný botanik, dobrý člověk. Jeho zásluhy ocenil i císař František Josef I. udělením zlatého záslužného kříže s korunou, obec Rusava jej jmenovala čestným občanem. Více než padesát let svého života zasvětil této malé, v horách zapadlé vesnici, tehdy oficiálně nazývané Rottalovice, protažené kolem říčky nesoucí starodávné jméno Rusava. Skromný člověk renesančního rozměru ducha, chlouba našeho kraje, spí svůj věčný spánek na rusavském hřbitově, kam byl uložen za vyzvánění zvonů jak evangelického, tak i katolického kostela po smrti, která jej dostihla 10. listopadu 1888. 
                Karel Zahradník