Nový rok počínali Čechové ve 14. a 15. stol. v obecném životě od Vánoc a počátek dne počítán tehdáž ne od půlnoci, ale od západu slunce. Bývalo slavení Štědrého večera pokaždé i slavením přechodu z roku starého do nového.

1440
Nový rok v XV. stol. počínal Štědrým večerem, ale již na konci XV. stol. začali někteří počítat rok nový teprve od 1. ledna, zatímco jiní zachovali starý obyčej hluboko do XVI. stol., vedlo to ke zmatkům, kde na to nepamatováno při užívání starých listin.

1582
Přátelé a známí si posílali přání a novoroční dary „mají dobří lidé obyčej dle chvalitebné zvyklosti… vespolek se potěšovati, přitom jaksi druhým dar nového léta posílati s srdečným vinšováním vší milosti a požehnání Božího k prospěchu tělu i duše“ (citace z knihy Č. Zíbrta).

1882
V letech osmdesátých chodívali ještě ve 2. polovině prosince a 1. polovině ledna po Bystřici a okolních vsích „koledníci“, po nich Tři králi a v 1. polovině února „s Dorotou“. V prosinci se vykládávalo, jak chodívala Lucia (Lucka), a v lednu stařenka vyprávěla o sv. Jenovéfě. Koledníků bývalo pět: anděl s Betlémem a čtyři pachtýři s čakany. Anděl byl v dlouhé bílé košili přepásané nějakým barevným pásem a vozil papírový barevný Betlém, jejž postavil na stůl a my čtyři pachtýři (v krátkých bílých košilích také přepásaných) jsme zpívajíce oživovali koledu jakýmsi tancem napodobujícím přeskok potoku pomocí tyče a zaměňujíce si takto vždy dva protější své původní místo. Opřeni o tyče zpívali jsme „Pásli ovce Valaši, aj při betlémském salaši. Anděl se jim ukázal, aj do Betléma jít kázal, oni se ho ulekli a na kolena poklekli“ – a v tom jsme si 1. s 2. a pak 3. s 4. vyměnili místo. „Jděte, jděte pospěšte, aj Ježíška tam najdete. On tam leží v jesličkách, aj zavinutý v plenčičkách. Marie ho kolébá  aj sv. Josef mu zpívá…“ Po té zpěvohře anděl vybíral odměnu, obyčejně peněžitou. Nechodili jsme dům od domu, jen po nejbohatších a kam nás sami zvali. K Židům a do palírny, na faru, do lékárny (apatyky), do zámku se nechodilo, jen do zámečku Thonetova byli jsme zváni, ale zato do všech hostinců. Po Bystřici následovaly nejbližší vsi Loukov, Mrlínek, Vítonice…
Svatí Tři králi byli přioděni ještě ornáty papírovými. Každý jinak, i štóly měli jsme jednou a na hlavách koruny papírové, každý jiné barvy a prostřední z nás, „černý vzadu“, nesl hvězdu (na tyči lucernu okrouhlou). Vstoupivše pozdravili jsme „Dobrý večer! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus a začali jsme hned u dveří zpívat: „My tři králi přišli jsme k vám, štěstí, zdraví přejeme vám, štěstí, zdraví, dlouhá léta, přišli jsme k vám zdaleka…“
             

Připravila -eda-