Rozsáhlá rekonstrukce podlah a instalace topení probíhá od poloviny letošního října v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Sv. Hostýně. Objekt baziliky se při stavebních zásazích po desítkách let znovu otevřel jako stará kniha a začal promlouvat o své historii. 

Jak uvedl Ing. Josef Matela, zajišťující technický dozor stavby, očekávalo se podle zachovaných záznamů, že po vybourání nynější keramické dlažby bude odkryta podlaha z pískovcových desek. Nám známá podlaha z drobných zdobených keramických kachlů, v prostoru kněžiště kolem oltáře překrytá, pocházela z roku 1910, kdy byla hostýnská bazilika předlážděna v rámci příprav na slavnostní korunovaci milostného obrazu s reliéfem Panny Marie. Neočekávaně se však při odkryvu pod keramickou objevila ještě podlaha šachovnicová – podle některých památkářů mramorová, z málo kvalitního tzv. chřibského mramoru, podle jiných názorů z břidlice a světlého kamene. V knize Obrazy z dějin Hostýna Olgy Kozlové najdeme informace o tom, že podlaha rottalovského chrámu dostavěného Šturmem v roce 1748 byla po jeho odsvěcení v roce 1788 vytrhána. O chrámových podlahách se ve Vídenského dějinách Hostýna píše, že  roku 1843 při opravě chrámu financoval P. Peteani dlažbu presbytáře. Po třech letech „v roce 1846 zmizela i poslední smutná vzpomínka na devastaci chrámu, když byla znovu celá chrámová loď vydlážděna bílým vizovickým a modrým velkobystřickým kamenem“ (O. Kozlová – Obrazy z dějin Hostýna, str. 48). Nejde tedy právě o onu objevenou šachovnicovou podlahu? Nezachovala se ale všude. V další kapitole téže knihy, na str. 58, o posvěcení obnoveného chrámu stojí: „Na jaře 1891 se v kostele začala pokládat nová dlažba…“ Ve Vídenského dějinách Hostýna je uvedeno, že od 12. května do 5. srpna 1891 se dláždil kostel šamotkami z Čech, z Rakovníka. Dlažba stála 3.929 zl. a 47 kr. a byla dodána vídeňskou firmou Lederer a Nessenyi. Stará dlažba posloužila jako podklad pro novou. Vše pak doplňuje a dohady o původu šachovnicové podlahy nechává bez vysvětlení záznam P. Františka X. Zimmerhackela v Listech svatohostýnských z roku 1917. O přípravách na konsekraci chrámu v roce 1891 píše toto: „Když se však celý vnitřek krásnými malbami a samým zlatem se stkvěl, zdálo se, že dosavadní hrubá pískovcová podlaha tak ozdobené místo hyzdí. Proto kladly se 12. 5. 1891, tedy tři měsíce před konsekrací, na staré pískovce pěkně malované šamotkové dlaždičky. Jeden z těch pískovcových kamenů, na němž vyryt byl rok 1846, přesadil se na památku do jižního ambitu, kde teď je cementem zalit. Ráno 12. května přenesena Velebná Svátost z hlavního oltáře  na oltář sv. Josefa, načež montéři začali hned presbytář přikrývati novými dlaždičkami. Za dva dni dokončivše práci v presbytáři, jali se pak vydlážditi ostatní prostory kostelní. Dne 13. června byla celá dlažba již dokončena a poutníci z Mořkova  a Louček kráčeli po ní radujíce se, že přibylo svatyni hostýnské opět nové ozdoby. Rozprostírá se po celé podlaze kostelní jako květovaný koberec s velkým křížem uprostřed.“

Chrámová dlažba se tedy v roce 1910 před korunovací už neměnila. Společně s novým oltářem byla pak v letech 1970–1973 položena nová předlažba v presbytáři.

Co více bazilika prozradila? Pod úrovní dosavadní podlahy byl odkryt mohutný původní žulový schod mezi hlavní lodí a presbytářem. Žulové stupně před oltářem byly položeny podle Vídenského roku 1895. V sakristii baziliky napravo od oltáře byly nalezeny podlahy z rozměrných břidlicových bloků. Další otazníky stojí nad kněžištěm, přesněji řečeno pod ním. Zde se objevily pozůstatky obdélníkovitého pískovcového základu s nepravidelným povrchem – část v místech pod reliéfem Panny Marie, část v prostoru před novým oltářem. O původu této vrstvy zatím archeologové a památkáři jen spekulují. Mohla by to být část základu mariánského kostelíka, který tu původně, ještě před rottalovskou stavbou, stával? Kde jsou pak ale pozůstatky obvodových zdí? Je to podlaha původního presbytáře? Zachovat nález i přesto, že zkomplikuje položení nové podlahy? Stejným problémem budou pozůstatky základů rottalovského kostela odkryté podél obvodových zdí poté, co byla vybrána podkladová vrstva do hloubky přibližně 40 cm pod úroveň dosavadní podlahy.

Archeologové vedení Jiřím Janálem z NPÚ Kroměříž zatím nedospěli k žádným významným nálezům, v prostoru kostela byly objeveny jen drobné úlomky střepů pravděpodobně z doby kultury lidu popelnicových polí (pozdní kultura doby bronzové, přibl. 1200–700 let př. n. l.). Pod podlahou kostela nebyly zatím nalezeny žádné krypty ani kosterní pozůstatky.
Památkáři, projektant a firma provádějící rekonstrukci, hledají přijatelný kompromis. Použitelné zbytky staré dlažby z hostýnské baziliky jsou zatím uloženy.

Dočasně odvezen mimo Svatý Hostýn byl také reliéf Panny Marie, součást milostného obrazu umístěného za oltářem. Jde o dílo brněnského řezbáře Benedikta Edeleho a malíře Josefa Haumanna z roku 1843. Po chemickém ošetření a zakonzervování  bude postava Panny Marie s Ježíškem navrácena na původní místo. Zajímavostí je, že při snímání sochy se objevil na zadní straně nalepený rukopisný záznam z roku 1877. Bohužel nebyl přefocen celý a spolu s reliéfem je nyní v restaurátorské dílně. V části textu stojí: „Až do dnešního dne Sv. Otec Papež IX.  dožil 85 let ve svém papežském Apoštolském povolání. Panoval 28 let, setrval v svém nemilém zkrácení a oloupení od Sardinského Krále a jiné (poškozeno)náboženství snášeti musel.“ V zápisu jistě jde o papeže Pia IX., který v roce 1854 vyhlásil dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie a kterého sardinský král Victor Emanuel II. připravil v roce 1860 sjednocením Itálie o velkou část papežského státu.)

Komplexní oprava svatohostýnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie, která potrvá do března roku 2011, zahrnuje podlahovou temperaci, položení nové dlažby, vybudování systému řízeného větrání, doplnění elektroinstalací a zateplení stropů. A jistě se díky rekonstrukci ještě mnohé dozvíme.

msch