První z kronik se jmenuje „Kniha o dějinách Bystřice s různými zápisky. Zapisoval řed. Josef Krumpholc.“ Josef Krumpholc (1870–1950), historik, filolog, komeniolog a oblíbený pedagog ve své době působil na školách ve Fryštáku, Hlinsku pod Hostýnem, v Přerově, ale ze svých působišť si nejvíce oblíbil Bystřici pod Hostýnem. Byl ředitelem Blahoslavovy školy v Přerově i správcem Muzea Komenského, přispíval do řady časopisů a odborných periodik. Se svým přítelem Bystřičanem Theodorem Čejkou vydal pět učebnic mezinárodního jazyka esperanto a byl velkým popularizátorem této řeči. Jeho přátelé ho popisovali jako vysokého štíhlého pána vážné a bledé tváře zarostlé hnědým plnovousem, jehož obrýlené oči září radostí, vidí-li zájem lidí o historii. Velká rukopisná kniha, která měla být nejen dějinami Bystřice, ale vpodstatě (podle zpětně vpisovaných vsuvek) dějinami celého světa, jen potvrzuje slova jeho současníků. Jak píše František Úlehla ve Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy: „Život Josefa Krumpolce je krásným příkladem přičinlivosti a horlivé, svědomité pracovitosti.“ Jeho kronika (předaná z pozůstalosti do Bystřice v roce 1967) začíná stručným přehledem nejdůležitějších událostí celosvětových dějin. Bystřici se věnuje zmínkami o majiteli panství, úřednících, purkmistrovi a rychtáři až od roku 1555. Zápisky se však netýkají pouze Bystřice, ale poukazují na všeobecně významné události oněch let.
Dalším pramenem nám byly „Dějiny města Bystřice pod Hostýnem“ Jan Galušky. Jan Galuška (*1842) v Bystřici bydlel 40 let, do roku 1906, „pravopis zapomněl a zbyly mu z něj chyby“. Pracoval v právnické kanceláři dr. Františka Bayera. Když notář Bayer svou praxi v Bystřici v roce 1896 ukončil, „Janu Galuškovi dostalo se volné bezplatné svobody, by co za čas svého pobytí v Bystřici pomůcek nasbíral, aby nepřišly k zapomenutí.“ Sepsal tedy dějiny města Bystřice pod Hostýnem s přáním, aby ani jeho jméno nevešlo v zapomenutí. Ve svých zápiscích čerpal i ze Sovových pamětí. Knihu o 166 stranách věnoval obyvatelům Bystřice.
A poslední  z kronik je „Pamětní kniha“ Jan Sovy z Bystřice pod Hostýnem (původní kniha měla 269 stran, my máme k dispozici pouze 35stránkový výpis Rudolfa Janovského z Holešova pořízený v roce 1895 a později přepsaný strojem. Celá kronika se zřejmě nedochovala). Jan Sova (*1822) psal  kroniku podle vzpomínek svého děda Josefa Jančíka (1771–1852).

1840
Krumpholc
Objevily se prvé poštovní známky ve Velké Británii. (K prvním pokusům o použití  poštovní známky došlo už v roce 1835 ve Slovinsku, o dva roky později v Británii, ale ani v jednom případě se pokusy nesetkaly se souhlasem úřadů. Až v roce 1840 souhlasily britské úřady s tím, že za odeslání bude odesílatel platit jednotnou cenu. Dokladem o zaplacení se stala poštovní známka, která se na dopis nalepila. Reforma vedla k radikálnímu snížení cen a tím i k masovému rozšíření využití těchto listovních služeb. Pozn. red.)
Královna Viktorie se vdala za prince sasko-kobursko-gotského (svého bratrance, prince Alberta sasko-kobursko-gothajského si Viktorie vzala 10. února 1840 už jako britská královna. Tou se stala v roce 1837. Vládla až do své smrti v roce 1901, tedy plných 64 let. Stala se tak nejdéle vládnoucím britským panovníkem. Pozn. red.)
Daniel Sloboda v Bystřici: neděle 17. 5. a 2. 8., 29. 9. na kanceláři odevzdal Urgirung weg. d. Collecte na kraj Přerovský. Také v „Panské zahradě“. (V tomto případě jde o téměř doslovný přepis Slobodova deníku. Ten u data 29. září 1840 uvádí: „Byl sem v Bystřici na kanceláři. Odevzdával sem „Urgirung weg der Collecte“ na kraj Přerovský. Byl sem i v panské zahradě.“  Šlo pravděpodobně o urgenci – i když současná němčina už nezná pojem Urgirung, ale Urgenz, přesto urgovat – urgieren, v případě předložky weg zcela jistě chybí tečka, a nejde tedy o německé slovo weg – pryč, nýbrž wegen – ve věci. Tedy urgence ve věci sbírek. Jaké sbírky ale Sloboda na Přerovském kraji urgoval, se nám bohužel nepodařilo zjistit. Pozn. red.)
Ševci: koupeno nové pečátko na maistry a Lehrbriefy. 20. května koupeno 5 džbánků na pivo za 12 krejcarů.

Galuška
Najatí vozkové, kteří na stanicích koně přepřahají, mají od 1. 1. 1840 polovic povozného poštovním zřízencům odváděti.

1. května 1841 sešlo se na Hostýně mnoho lidu na výzvu farnosti bystřické a jiných okolních kněží s kolečky, rýči a motykami. Přišel i baron von Ehrenberg, 1836–42 děkan holešovský, a opat Šlosar z Rajhradu, pomodlili se před rumem na místě bývalého hlavního oltáře nahromaděným, načež vzal každý jedny táčky (?) a naložili si toho rumu a vynesli a za nimi následovali ostatní. Dne 10. 5. začala oprava zpustošeného chrámu hostýnského. (Žádosti o obnovu hostýnského chrámu se objevují už od začátku 19. století. V roce 1828 založil bystřický farář Bernard Reger sbírku na obnovu chrámu, psal baronu Loudonovi, zemskému guberniu i samotnému císaři Ferdinandovi I. Jeho žádosti podpořil i rajhradský benediktin Řehoř Volný (Gregor Wolny). Dne 31. října 1840 dalo Moravsko-slezské gubernium konečně povolení k obnově, do sbírky se zapojili kromě prostých obyvatel také členové císařské rodiny, baron Loudon (jehož příspěvek ostatní značně převyšoval), a dokonce i samotný císař. Stavební práce začaly v květnu 1841, chrám byl slavnostně znovu posvěcen 2. července 1845. Pozn. red.)

1841 v září přijel do Přerova z Vídně za veliké slávy 1. vláček. Do Olomouce pak 17. 10. (Šlo o otevření tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda, která vedla z Vídně do Polska. Pozn. red.)

Galuška
Roku 1841 spojena Vídeň s Olomoucem lokomotivní drahou. V Paříži již elektrické světlo.

Krumpholc
První fotografie (1841 vystavovali v Praze dva daguerotypisté, první naši fotografové bývali výchovou malíři).
V Hodslavicích viděl Daniel Sloboda ruchadlo – pluh. (Bratranci Vaverkové, jak známo, vynalezli ruchadlo v roce 1827, další ruchadla vyráběli podle poptávky ve své kovárně. Pozn. red.)
Vlivem Rukopisů (Zelenohorského a Královédvorského, pozn. red.) stal se rok 1841 jubilejním a povzbudil Aloise Vojtěcha Šemberu, od r. 1839 profesora češtiny na Stavovské akademii v Olomouci, k napsání monografie „Vpád Mongolů na Moravu“, z níž pokusil se učiniti jakýsi sborník historických článků a básní různých autorů. Tímto spisem počíná se Mariánský kult Hostýna, místa, kde Jaroslav zvítězil nad Tatary – a to kult z důvodů národních

Dne 2. 7. 1842 byl opravený chrám hostýnský rajhradským opatem Viktorem Šlosarem posvěcen za účasti 79 kněží a 50.000 poutníků. Kázání v chrámu měl baron Ehrenburg.
Vlhké léto, brambory hnily, lidé se vrhli proto na kukuřici, jejíž cena proto náhle stoupla, a chudina hladověla, z čehož vznikly nemoce, hlavnička (virové onemocnění skotu, pozn. red.).
Radnice vystavena a opatřena německo-českým nápisem Rath-Haus. Bylo to stavení neúhledné, šindelem pokryté, od strany záloženského domu jedna dolní světnice, která sloužila k zasedání obecního shromáždění. Kdo dřív měl lepší hubu a na stůl uměl udeřit dobře pěstí, ten byl považován za moudrého. Uprostřed výjezd, pak vedle malá světnice s jedním oknem na náměstí a bydlel tam obecní písař Libor Šrom. Vrchní jeden díl sloužil za sýpku, tam měl pastýř obilí...

Galuška
Poněvadž všude mnoho dominikalistů (těch, kteří sídlili na panské půdě, pozn. red.) přibývalo, bylo dvorským dekretem od 13. 12. 1842 vrchnostem zakázáno postupovati půdy dominikalistům, aby jich velký příbyvek se zamezil.

Krumpholc
Dne 13. 5. střížahy (dobový výraz pro kouřmo, bělavý opar vznikající obvykle v létě, používal jej při svých meteorologických pozorováních Daniel Sloboda, pozn. red.) všude rozestřeny po horách i rovinách čpící dýmem kamenného uhlí (z deníku D. Slobody).
V čís.14 bydlel sklenář jménem Johann Hornich, byl dosti majetný, zemřel 29. 8. 1843 s zanechal poslední vůli.
Štúr zavádí spisovnou slovenštinu.

11. dubna 1844 vydalo zemské gubernium vyhlášku stran nerušeného v této příčině jednání – tak odpovědělo na žádost, aby po způsobu pruském pijáci byli ponoukáni k slibu, že se zdrží pití lihovin. V bystřické farnosti slibovali pijáci zdrženlivost na zvláštních tištěných lístcích střídmosti, jež zněla takto: „Lístek střídmosti. Já… přislibuji před Bohem Všemohoucím, že se ode dneška zříkám kořalky, rumu a že chci i v požívání jiných opojných nápojů dbáti křesťanské střídmosti.“ V Bystřici vykonalo ten slib mnoho lidí, ale víc bylo těch, kteří se zdráhali, měli prý v tom prsty panští úředníci, známí bumbalové zavázaní palírníku Ciffererovi (Josef Zifferer, majitel palírny, pozn. red.). A tak se stalo, že mezi přihlášenými chyběla celá obecní rada…

Připravila -eda-