2. ledna 1914
Drazí rodiče,

předně Vás všechny mnohokrát pozdravuji, psaní jsem od vás obdržel, také fotografii. Dosti jsme pěkně trefení – jenom já a Karlík jsme hodně černí. Teskno mně tady není, ale kdybychom tady byli všeci, bylo by mi veselší. Však jak se tady lepší obeznám a trochu si pomožu, budu hledět sem chlapce dostať, případně byste mohli jeť všecí. Do pachtu je tu farem dosť, jenom až poznám, jestli se ta bavlna tak vyplácí, jak mi to každý radí. Bavlna uroste toliká, jak  u nás zemáky, v těžké zemi uroste jednou toliká. Květ má bílý, a jak uzraje, jsou boltce toliké jak dětská pěsť a z těch se vybírá bavlna. Seje se mašinou jak u nás obilí. To jsem vám zapomněl psať, že tady má každý několik kráv, neboť každé jídlo se zapíjí bílým kafem. Válka tady není žádná, ani v Mexiku, a v novinách jsem četl, že vůbec ani nebude. Pchavý kaktus, co ho mívají v pernicách, tady roste v pastře (na pastvině) a jiných pěkných květin je tu dost. Povodeň tady byla veliká, ale nám to neuškodilo – jsme na kopečku. Jenom že jsme nemohli týden dělat, protože ten les, co tam sekáme, byl taky ve vodě. Na západě však řádila voda strašně – několik tisíc lidí zahynulo ve vlnách, většina však černochů. Dva domy odnesla voda až na moře, v jednom byli černoši, ve druhém běloši, ale to jest daleko od nás na západních rovinách. My jsme také na rovině, ale jsou zde kopečky, a domy hlavně na kopcích jsou stavěné. Zřídelné vody má tu málokdo – Čechovi mají studňu dost  hlubokou, přes 10 metrů, a zřídelné vody tu nemají. Aspoň ta dešťovka kdyby se neztrácela. Jak se zaleží ve studni, je dost dobrá, nezasmrádne, ale že se taky ztrácí do země. Ve městě je několik zřídelných studní, které drží celý rok vodu, a tak kdo nemá vody, může si v létě voziti z města. V sobotu obyčejně se nadělá dřeva a pak jede každý do města nakoupit živobytí, neboť v neděli nedostane nic koupit, jenom v lékárni. Také dělat v neděli se nesmí nic, také na hon se nesmí jít do Amerikánovy farmy, jenom ve svojí farmě se může střílat v nedělu. Já chodím na hon někdy sám a někdy idem tří – strýc a chlapec Slávek, obyčejně v sobotu. A každý deň si beru flintu do lesa. Černochů se nebojím, neboť je tady na ně přísný zákon. Kdybych zpozoroval, že mi chce ublížit, mám ho právo zastřelit. Také do domu nesmí žáden vkročit, než se ohlásí a zavolá haló. Po desáté večer má člověk  právo každého na dvoře zastřelit, kdo se neohlásí. V lesi vedle nás u druhého farmera dělají Mexikáni – náčiní si necháváme v lese, a ještě se nám nic neztratilo – tak se zdají být dobří lidé.

Ptáte se, gde jeli ti lidé, co jsme s nimi fotografovaní na moři. Asi za týden po příjezdu jsem se sešel v Ennis s několika těmi kamarády, co jeli do /Forvort/. Byl mezi něma ten s tou harmonikou a ten houslista a ještě dva si naříkali, že tam měli špatnou práci. Dělali tady někde na farmách, ale teď jsou už taky pryč. S Metodem Zhánělovým se nesejdu, on pojede jiným směrem. Řehulkovi jsem psal, ale ještě mi neodepsal, také s Tonkem Filipkovým si dopisuju. Psal mi, že se má dobře, piva že má dost – a já nemám ani hlta, to mne mrzí. Psal jsem mu, aby mi poslal anglickou učebnicu – budu se učit anglicky, a tady ju člověk nedostane.

Těší mne, že se Vám prase vydařilo a kráva že se šťastně otelila. Pište mi, kdo dělá na mojí mašině a jak to vypadá ve fabrice. A kdo s váma hraje? Řehulku nechávám pozdravit, ať mi píše, co je s Michalíkama. Také tetku Kotasku pozdravte a kmocháčka Filipka. Kmotrovi Otynovi já budu psat.

Na Štědrý večer jsme stříleli a rachejtle jsme pouštěli. Město bylo ozářené rachejtlema – na to Amerikáni velice drží. Na Silvestra o půlnoci troubí ve všech fabrikách, loučí se se starým rokem. Zastřelil jsem amerického bažanta, byl velice pěkný, pestrobarevný. Je tady hodně králíků divokých, zajíci tady jsou dvojí – jedni takoví jako u nás a druzí ještě větší, prériáci jim říkají. Z tropických zvířat jsou tu jenom prasoni, to je takové zvíře jako malé prase a má prý velice chutné maso – toho jsem ještě nedostal. Dva veliké hady jsme taky zabili, jednoho v pastře a já druhého v lese. Kun a tchořů je tu dost, veverek málo – ale Amerikáni jich jedí, pokládají to za pochoutku. Jestřábů je tu dost.

Klérovat (clear – čistit) jsme už přestali, měli jsme 12 dolarů od akru, vyklérovali jsme 5 a půl akru a teď děláme dřevo.
Čechovi vás nechávají pozdravovat, ale povídali, proč se nenechala také stařenka vyfotografovat, že by to bylo pěknější, kdybychom byli všecí na tom obrázku. Že stařenka Češka je také už dost stará, a je vyfotografovaná.

Teď jsem vám toho napsal dost. Papíru je tu za pět centů celý pak, ale mi se nechtělo do psaní a nevěděl jsem, co psat. Na Vánoce na Ježiška jsem dostal zimní tryko a čtyři cygáry. Na Boží narození bylo v kostele velice pěkně, jenom ten zpěv není k přirovnání k bystřickému. Na varhany tu hraje, kdo přijde. Tady byste, tatínku, mohl dělat rechtora. Na pohřebě jsem tu ještě nebyl, nevím, jestli tu zpívají při pohřbu. Automobilů tu jezdí mnoho. Farmeři, kteří mají svoje farmy, také i pachtýři, kteří jsou trochu za sebe, mají automobile. Není už mi divné, že strýc v Bílavsku mi řekl, že ho syn vozil na automobilu.

Tak vás ještě všecky mohokrát pozdravuji a zůstávám váš syn Josef.
P. S. Toto jsou bavlněná semena. Můžete jich nasadit na slunci, až bude teplo.

Texaské město Ennis

Drazí rodiče,

čekal jsem určitější zprávy o vás. Jak jste se rozhodli, přijedete letos sem? Nebo aspoň Francek s Julkem  – nezmínili jste se o nich. Stihnete-li prodat chalupu, přijeďte sem co nejspíš, nebo aspoň chlapci. Já chcu na rok rentovat farmu, jestli za mnou jenom chlapci přijedou, tak nějakou menší, z padesát akrů. Přijedete-li všeci, můžeme rentovat až 100 akrů, ale musíte přijet brzy, neboť ode dneška za měsíc už se začne pikovat (sbírat). Kdyby vám nezbylo z cesty nic, můžeme aspoň tolik vypikovat, abysme si mohli koně, krávu a stroje koupit. Živobytí tu dostat v obchodě na dluh až do následujícího kropu (úrody).(…)

V tento čas myslím měsíc, co je tak pilno, protože ze začátku hodně pršelo a pole hodně zarostlo. Vstáváme o půl páté hodině nebo o pěti, děláme až do poledna, protože je mírně teplo, asi jak u nás ve žňa ode dvou až do západu slunce. Než nastanou větší horka, jsme s kopáním hotovi. Bavlna se přikopává tak jak u nás řepa, právě začíná kvíst. Pěstuje se tu kukuřice, oves, cukrol a všecka zelenina.

Kdybyste letos žádný nepřijeli za mnou, nemohl bych rentovat a jel bych třeba na nord (na sever) za tým Ctiboříkem zkusit, jak tam to jde. On je daleko odsud přes dva státy, od Texasu až k Minnesotě. Ale myslím, že by bylo lepší, kdybyste přijeli napřed sem do Texasu. Tam, jak on je, seje se všecko obilí jak v Evropě a k temu je potřeba moc strojů, neboť tam se motykama málo dělá a pro začátek bysme museli byť za nádeníky nebo pacholky. Tady jsem si všeckýho dobře všiml a naučil jsem se jaksepatří dělat, tady se nebojím rentovat. (…)

My odebíráme jenom Texasana, taky hospodářský list, ale jenom z Texasu. Ctibořík je v ilustrovaných listech Americký hospodář, je tam taky víc krajanů – toho je celý sešit, přes 50 listů, jeden farmer to tu odebírá. Method Zhánělů mi ještě nenapsal, jestli se dostala jeho žena a Lojzek Galnorů s tým Janečkou šťastně přes moře. My jsme od sebe dosti daleko, platí se tam 4 dolary do vlaku za ním, on je v jiným kountě (okresi). (…) O Vinklerovi nevím už dávno, co je s ním, jestli už nejel zpátky.

Byl jsem tady na divadle „Pražské švadlenky“, ale nezahráli to velice parádně. Za jedno nebyli nic našminkovaní, a v obyčejném kroji. A zpěv neměli dobře nacvičený a muzikanti byli posbíraní tak okolo Ennis po farmách. Hráli všelijak, jenom dobře ne.

Přijedou-li sem chlapci nebo vy všeci, tak dovezte jednu dobrou kosu, tři motyky, ovšem že bez kosiska a bez topor, to si tu udělám. A přivezte mi nějakou fajku, ze dvě ohýbací a pár baněk se špicama. Ať Francek, jestli tu bude chtět střílat, nech si tam koupí nějakou dvojku, ale lankasterku. (…) Tady musí dát za dvojku nejmíň 15 dolarů. Já mám jednošku za 7 dolarů. A nech si koupí břitvu, aby se mohl na lodi holit. Tady se budem aj stříhat, neb jsou tu holiči drazí – za stříhání 50 centů a holení 25 – já stříhat umím dobře. Taky oblek všední i nedělní si možou vzít do kufru a poslat to napřed. V rukách aby měli jenom malé zavazadla. A možou jet na kterou budou chtět firmu, to je jedno. Tady v Galvestone bude čekat ve vystěhovaleckém sále Zima, temu zaplatijou  50 centů a on bude telefonovat. Nebo až přijedou do Ennis, tak nalevo po schodech  důle sejdou  a uvidí obchod Frank Kučera. Ať jdou tam a on bude k Čechom telefonovat.

Drahá maminko, já vám přeju na váš svátek štěstím zdraví, boží požehnání a všecko dobré, co si sama přejete. A jestli pojedete sem do Ameriky, abyste byla lehčí živa než na Moravě. (…)

Váš syn Josef

20. září 1915
Drazí rodiče,

Se srdečným pozdravem na vás všecky píšu vám znovu, abych dokončil, co jsem vám sdělit měl. Lístek, co jste už snad dostali, psal jsem v neděli 19. netuše, co bude do pondělka nového. Proto jsem jej dal zrovna do boxe poštovní – a tu v pondělí asi o sedmi hodinách se nám narodil chlapec – červený a zdá se byť zdravý jak ryba. Proto se musíte už s tím smířit, tatinku a maminko, že jste se stali stařečkama, a stařenka že je prababičkou. Tak se přece vyplnilo Franckovi přání, že máme toho proroka do roka. Jméno mu dáme František. (…)
Zůstáváme s pozdravem vaše děti. Josef a Anna.

Připravila msch