Z iniciativy Bystřického kulturního nadačního fondu vznikla podpisová akce, v níž asi 300 občanů Bystřice pod Hostýnem a okolí podpořilo myšlenku převzetí zámeckého parku městem. Bystřický kulturní nadační fond usiluje o to, aby byly od armády získány a k městské části pozemku připojeny ještě travnaté plochy v okolí zámeckého rybníka a prostor bezprostředně za ním. Hodlá o tom vést samostatná jednání s Ministerstvem obrany ČR. BKNF se přitom odvolává na situaci, která nastala v roce 1995, kdy bylo na základě dlouhodobých jednání s Ministerstvem obrany dosaženo rozhodnutí o možnosti vykoupení části zámeckého parku městem za cenu 824.120 Kč. Jednalo se přitom pouze o pozemky bez porostů. Podmínkou uzavření smlouvy byla platba v hotovosti, vybudování vhodného oplocení prostoru se dvěma průjezdními branami a také nutné přeložení sportovišť a demontáž drobných objektů na náklady města v celkové hodnotě 2,5 mil. korun. Město v té době nemělo možnost uhradit cenu hotově a v rozpočtu města chyběla také částka na požadované úpravy parku. Uzavření smlouvy o vykoupení části zámeckýho parku bylo tedy v roce 1995 odloženo.

Starosta města Zdeněk Pánek od začátku svého působení ve věci zámeckého parku průběžně jedná s velením bystřického vojenského zařízení, jednání proběhla i na úrovni Ministerstva obrany České republiky. Vyplynulo z nich, že Armáda ČR jako vlastník areálu zámeckého parku nebude majetek do vlastnictví města převádět. Armáda však nevlastní zámecký park celý. V majetku města je od roku 2001 celkem 7 000 m2 parku v bezprostřední blízkosti zámku – jde o  komunikaci a  travnaté plochy. Tento úsek pozemku byl městu převeden bezplatně a armáda jej využívá na základě smlouvy. Pokud by město chtělo tuto velmi malou část zahrady aktivně užívat, musela by být oddělena od zbytku zámeckého parku podle stále trvajících požadavků Armády ČR – tedy neprůhledným hrazením do výše 2,15 m s ostnatým drátem na konzolách obrácených vně vojenského prostoru. Také by musely být zřízeny  brány umožňující průjezd vozidel po obslužné komunikaci, která se nachází na městském pozemku, případně by město muselo vybudovat za hrazením novou komunikaci v délce 100 m a  s únosností 12,5 tuny.

Na zasedání městského zastupitelstva 10. října 2012 k jednání o problému získání zámeckého parku městem Bystřice pod Hostýnem byl pozván velitel místní posádky Ústřední zdravotnické základny Armády ČR pplk. Ing. Svatopluk Luska. Připustil,  že v současné době armáda řeší organizační změny, které budou realizovány v roce 2013. V příštím roce opustí objekt, který doposud užívala v Loukově – v Bystřici ale posádka zůstane a změny se dotknou pouze počtu zaměstnanců. Aby základna byla schopna dobře plnit své úkoly a být plně funkční, potřebuje, jak zdůraznil, užívat celý objekt tak jako doposud, tedy bez jakýchkoliv vymezení ze strany města. Zdůraznil, že podle jeho názoru by se nemělo k narušování objektu  vojenské základny vůbec přistupovat. Vyslovil domněnku, že ministerstvo obrany předělení prostoru základny nepodpoří ani po jednáních s představiteli Bystřického kulturního nadačního fondu, protože by to omezilo fungování základny, narušilo komunikační systém v objektu a přineslo by to zvýšené finanční náklady. Dodal, že objekt patří armádě, a kdyby se v budoucnu řešily jakékoliv odprodeje, stalo by se tak na základě výběrového řízení.

Spolupráce vojenské zdravotnické základny s městem je trvale na velmi dobré úrovni. Základna zaměstnává 120 občanů Bystřice pod Hostýnem. V případě potřeby umožňuje pořádání tradičních kulturních akcí v zámeckém parku.

Historie zámeckého parku – neshody, ztráty
Spory o vlastnictví zámeckého parku a celého zámku nejsou problémem posledních let. Stačí se ohlédnout o pouhé století zpátky a pochopíme, že současná situace je jen vyústěním řady příčin a důsledků.

Přelom 19. a 20. století – brána otevřená
Zámecký park v Bystřici založil na začátku 19. století tehdejší majitel panství Jan Nepomuk hrabě Wengerský. Známým se park stal ale až za Wengerského nástupce Oliviera Loudona. O rozkvět parku pečoval také Olivierův syn Ernst, za jehož panování získal park romantickou podobu. Od dob Ernstových byl bystřický zámecký park plný vzácných rostlin, na rozdíl od mnoha dalších umístěných při šlechtických sídlech, přístupný veřejnosti. A snad právě proto přitahoval daleko větší pozornost nejen obyvatel města, ale také turistů, odborné veřejnosti i novinářů.
  

Třicátá léta 20. stol. –  francouzský park ne!
Po Ernstově smrti v roce 1915 se park spolu se zámkem stal majetkem Ernstova vnuka Ernsta Gideona, který po vzniku Československa provedl v parku změny související zřejmě s jeho zmenšením po pozemkové reformě. V lednu 1930 podepsal Ernst Gideon Loudon souhlas s parcelací zahrady a v této souvislosti se patrně rozhodl přebudovat původní anglický park na francouzskou zahradu. Tyto změny ovšem nenašly podporu v tehdejším městském zastupitelstvu. Tehdejší bystřický starosta František Ermis proto spolu s dalšími členy zastupitelstva sepsal stížnost adresovanou na Státní památkový úřad, pod jehož ochranou byl park už ve dvacátých letech 20. století.

Když Ernst Gideon Loudon bystřický zámek spolu s parkem na začátku 30. let prodával, nabídl jej k odprodeji současně městu a olomouckému arcibiskupství. V městské radě došlo k mnoha jednáním plným vleklých sporů o tom, zda má město nabídku přijmout a zřídit v zámku úřad nebo školu, zda má být zámek přidělen řádové nemocnici milosrdných sester, či nabídnut ministerstvu zemědělství pro školské účely nebo ministerstvu národní obrany pro účely vojenské. Městská rada při rozhodování o zámku vycházela z toho, že péče o tak velkou budovu bude příliš nákladná a zatíží v době hospodářské krize městskou pokladnu. Protože se ale jednání vlekla, koupilo mezitím zámek olomoucké arcibiskupství, které zde mělo v úmyslu zřídit útulek pro kněžské penzisty a invalidy a penzionát pro vysloužilé farské hospodyně. To ale vyvolalo vlnu nevole, která se projevila dokonce i v regionálním tisku.
  

Městské zastupitelstvo se proto usneslo, že zámek odkoupí a nabídne jej československé armádě. Arcibiskupství zámek prodalo zpět městu za stejnou cenu, jakou za něj zaplatilo baronu Loudonovi. Ani tento krok zastupitelstva nebyl jednoduchý a bouřlivé jednání na toto téma dokonce vedlo k rezignaci tehdejšího starosty Václava Zbořila. Spory se táhly velmi dlouho, a tak, přestože Loudonové opustili zámek už v roce 1933, armáda podepsala smlouvu s platností teprve od roku 1935.

Skleníky a zimní zahrada byly zrušeny už před převzetím parku armádou. Za druhé světové války byl porušen kořenový systém jednoho z nejvzácnějších svědků slávy zámeckého parku – červeného buku. A ani v éře socialismu park příliš nevzkvétal.

Na přelomu 80. a 90. let 20. století se stavem parku zabývalo několik zahradních architektů, podle jejichž hodnocení mají dnes stromy v zámeckém parku z dendrologického hlediska jen malou hodnotu. Z oné kdysi zahradními odborníky opěvované krásy se do dnešních dnů dochovalo pouze stromořadí mohutných platanů rostoucích před zámkem.
    
             msch, -eda-