Manufaktura na výrobu kameninového nádobí v Bystřici pod Hostýnem vznikla někdy kolem roku 1789. Přesné datum jejího založení není známo. Datum, kdy manufaktura vznikla, nebylo možné dohledat už na konci 19. století, tedy zhruba 100 let od jejího vzniku. Doboví historici se přeli nejen o datum vzniku, ale také o jméno zakladatele manufaktury. Podle Jana Aloise Hankeho z Hankenštejna založil bystřickou manufakturu v roce 1790 František Antonín hrabě Monte l´Abbate. Keramika z této továrny se podle něj vyrovná anglickému nádobí. Je totiž stejně lehká, půvabně zpracovaná, vkusně tvarovaná a malovaná.

Naopak brněnský odborník Carl Schirek udává jako dobu vzniku manufaktury období mezi lety 1783–1789 a připisuje její založení už Františkově matce Marii Amalii z Rottalu  (v případě, že by byla zakladatelkou manufaktury Marie Amalie, zakládala by ji v poměrně pokročilém věku, zemřela v roce 1798 ve věku 79 let). Carl Schirek věnoval historii výroby bystřické keramiky největší pozornost. V časopise Mitteilungen des Mährischen Gewerbe-museums, který v Brně na konci 19. století vydával Julius Leisching, ředitel Moravského průmyslového muzea v Brně, vydal Schirek sérii článků o keramice, která se v 18. století vyráběla v Holíči (manufakturu se značkou Holitsch založil císař František Štěpán Lotrinský), v Hranicích na Moravě (patřila Dietrichštejnům a nesla značku DW – Dietrichstein Weisskirchen) a v Bystřici pod Hostýnem.

Vzhledem k tomu, že bystřický archiv na konci 18. století vyhořel, je první zprávou o bystřické manufaktuře reklama otištěná v příloze Brněnského časopisu 22. února 1792. Inzeruje tady nová továrna na anglické nádobí, která bude během nejbližších brněnských trhů prezentovat své výrobky ve sklepních prostorách obchodu s horkovzdušnými balóny v Radniční ulici. Návštěvníci si mohli prohlídnout vzorky talířů z anglické kameniny a mohli také nahlédnout do ceníku a přímo v tomto obchodě si nádobí objednat. V inzerátu se také uvádí, že továrna vyrábí i nejjemnější majoliku, jejíž vzorky budou též k vidění. Podle C. Schirka je zřejmé, že se tato inzerce může vztahovat jedině k bystřické továrně, což potvrzuje i spisek Jana Aloise Hankeho z Hankenštejna „Pokus o splavnění řeky Moravy“, který obsahuje tabulky s cenami výše zmíněné továrny. Hanke ve své publikaci popisuje i na tehdejší dobu neobvyklý obchodní tah. Továrna vybrala z kazového zboží to nejkvalitnější a prodávala je za poloviční ceny.

Ve svém prvním ceníku z 1. prosince 1793 nabízí bystřická manufaktura „hladké žluté nádobí, tvarované nádobí, nádobí s motivem krajiny, nádobí s tištěnými mědirytinami, s iluminovaným pozadím“ a další různé druhy nádobí, oválné hrnce na polévku, mísy oválné, kulaté, trojhranné i čtyřhranné, malé i velké, salátové, srdcovité, šálky na huspeninu, omáčníky, podnosy pod omáčníky, hrnce s poklicemi malé i velké, polévkové i jídelní talíře, slánky, košíky na ovoce různých tvarů, dózy na bonbony, mísy plné i prolamované, nádoby na mražení zmrzliny, formy na máslo, lžičky, nádoby na hořčici, nádoby k chlazení nápojů, šálky na punč, na kávu, na čokoládu, misky na polévku, dózy na cukr, pohárky na vajíčka, kávové taburetky, konvičky na čaj, mycí soupravy, včetně pohárku na vyplachování úst a tácku na zubní kartáček, kelímky na pomádu, nádobky na potpourri (směs vonných sušených rostlin) psací potřeby, svícny, nočníky, hlavičky k dýmkám, bidety, lžičky na čokoládu, konvičky na ocet i na olej a další zboží.

Tento výčet různých druhů zboží dává přehled i o postupných změnách designu výrobků. Továrna začínala s tvarovaným zbožím s hladkým smetanovým polevem bez malovaných ozdob. S jedním z těchto výrobků jsme se mohli setkat na výstavě o dějinách Bystřice, kde byl vystaven prostý nezdobený džbán s cínovým víčkem, jehož ucho tvořilo tělo mořské panny. Později se začala manufaktura věnovat malovanému nádobí, kopírovala známé holíčské antikizující medailony až přišla s tištěným vzorem s domalovaným pozadím. Tyto výrobky už jsou zastoupeny i ve sbírkách bystřického muzea.

Druhá tabulka s přehledem bystřických výrobků, kterou C. Schirek objevil, obsahovala nádobí točené na hrnčířských kruzích a najdeme v ní opět nepřeberné množství různých druhů keramických výrobků od lékárnických pohárů a hrnců, přes korbely na pivo, vázy na květiny, nádoby na uchování kávy, hrnce na uložení vajec, konvice na mléko, teriny,  až po nočníky a kalamáře. Ceny se pohybovaly od 5 krejcarů do 4 zlatých. V prosinci 1793 prodávala manufaktura své zboží v Těšíně, Brně a Opavě. Později začala prodávat i v Olomouci. V ostatních městech si mohli zájemci bystřické nádobí objednat na základě nabídky inzerované v novinách.

Protože v okolí Bystřice nebyla hlína, která by přesně vyhovovala požadavkům výroby anglického nádobí, dovážela manufaktura suroviny až z Rudic u Blanska. Vyráběla bílou, jemně glazovanou, modře malovanou majoliku nebo fajáns, anglickou kameninu hladkou, žlutou, malovanou podle nejnovějších anglických vzorů. Na ručně malované nádobí navázal později vzor tištěný, s nímž přišla továrna jako první na Moravě i ve Slezsku, druhá v celé monarchii hned po císařské toufárně v Holíči. Později přidali k výrobě nádobí i užitkovou keramiku a kamna. V roce 1895 píše C. Schirek, že je v zámcích ještě hodně empirových kamen, které svou špinavě žlutou glazurou připomínají styl Bystřice.

Nejznámější z bystřických malířů nádobí Antonín Kinský přišel do služeb hraběte Monte l´Abbate z Holíče v únoru 1792. Kromě něj přešli do Bystřice postupně i další holíčští dělníci: malíři Ferdinand Hipmann, Josef Zlamal a Hubert Deutscher a modelér Josef Pollak. Další dva pracovníci přišli do Bystřice z Hranic. Kromě nich zaměstnala v krátké době továrna ještě další tři odborné pracovníky zvučných jmen. Tak velké množství uměleckých řemeslníků se do malé továrny těžko mohlo vejít. Ze soupisu pracovních prostor se dozvídáme, že byla v manufaktuře fajánsová komora a komora na anglické nádobí. Později přibyla ještě malírna, komora na hlínu, prostor pro glazování, tiskařská dílna a dvě palírny.

Bystřická manufaktura se během své krátké existence stala známou, ale ne příliš výdělečnou. Dva talíře z její produkce najdeme i ve sbírkách slavného francouzského muzea porcelánu   v  Sèvres. Francouzi připisovali podle Schirka značku Bistritz městu v rumunském Sedmihradsku. Podle tohoto moravského odborníka jde však evidentně o produkci továrny z Bystřice pod Hostýnem. Schirek reprodukuje popis nádobí v katalogu, který muzeum v Sèvres  vydalo. Pod katalogovým číslem 199 je uvedeno: „Fajáns jemná cizí – rakousko-uherská“. Na straně 624 jsou oba talíře vyobrazeny s popisem: „Dvě mísy kulaté, k okraji s reliéfem, střep nažloutlý, dekor karmínová růže, ke středu krajinomalba s vodní plochou a třemi kvítky. Na spodní straně vtlačena značka Bistritz, průměr 0,32 cm, vyrobeno v Bistritz (Transylvánie) kolem roku 1790.“  Samotnému Schirkovi připadalo toto určení málo pravděpodobné, vydal se proto do Sedmihradska pátrat, zda se nádobí vyrábělo i v tamní Bystřici. Dotazoval se kronikářů, pamětníků, pátral po archivech, ale žádnou zmínku o výrobě kameninového nádobí nenašel. Ve svém článku uvažuje, že „se nabízí otázka, zda oba předměty mohou mít jen sedmihradský původ, nebo by nemohly být připsány některé jiné z mnoha Bystřic, zvláště pak té podhostýnské, o níž víme, že v ní v té době majoliková továrna byla.“ Celou situaci uzavírá úvahou, že je ve francouzských datech zcela jistě chyba a jde o mísy z Bystřice moravské – té pod Hostýnem.

Podle C. Schirka se sice výrobky bystřické továrny nevyrovnaly hranickému zboží po stránce pevnosti a lehkosti, ale po estetické stránce a v kvalitě glazury bylo bystřické nádobí jednoznačně na vyšší úrovni. Bystřická manufaktura také získala dvorským dekretem osmileté privilegium na výrobu tzv. anglického nádobí na Moravě a ve Slezsku.
Nádobí z Bystřice se brzy začalo dobře prodávat, takže se ve zprávě za rok 1794 dočítáme  o jednom obchodníkovi, který přestal brát zboží z Holíče a začal je nakupovat od povozníka z Moravské Třebové, který vozil nádobí z montelabbatovské továrny. O rok později prodával hrabě nádobí už i v Uhrách a v roce 1897 si obchodníci z Brna stěžují, že by byl odbyt nádobí větší, kdyby už většina domácností nebyla vybavena keramikou z Bystřice.

Hrabě Monte l´Abbate zemřel roku 1804 a jeho nástupcem se stal Jan Nepomuk hrabě Wengerský. Ten se sice zřejmě pokusil nějakou dobu výrobu udržet (do této doby se připisuje několik kousků keramiky značené písmeny NV), už roku 1805 byly ale prostory továrny uvolněny pro vojenský lazaret pro vojáky vracející se z bitvy u Slavkova. Po roce 1806 hrabě Wengerský manufakturu pronajal i se všemi modely a výroby se vzdal. V roce 1807 už čteme ve zprávě vranovského inspektora, že se bystřická továrna výroby vzdala.
Dnes se z někdejší bohaté produkce mnoho výrobků nedochovalo. Bystřickou keramiku najdeme ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně a muzea v Bystřici pod Hostýnem. Jednotlivě vlastní nádobí také muzea v Prostějově a Uherském Brodě, Restaurátorská škola v Brně a další instituce.

Vzhledem k poměrně malému počtu dochovaných kousků nádobí se i z tohoto bystřického zboží stal sběratelský kousek. Chcete-li se se čtenáři Zpravodaje podělit o poklady ze své vlastní sbírky, ozvěte se nám. Muzeum od Vás kousek z bystřického dědictví odkoupí.

                         Eva Nedělníková