O tom, zda by měla muzejní sbírka obsahovat kraslice, se kuratorium někdejšího Krajinského muzea radilo už od dob jeho založení. Tehdejší kustod muzea učitel Jindřich Tomášek dostal na schůzi 14. dubna 1914 zplnomocnění kraslice sesbírat nebo požádat „osoby, které je v okolí umí hotoviti“, aby přímo pro muzeum kraslice s typickými valašskými a záhorskými vzory vyrobily. Nakonec se do muzejní sbírky dostaly kraslice postupně a zpravidla darem. Největší množství, přesně 16 kusů věnovala bystřickému muzeu 24. března 1932 Matice svatohostýnská spolu s několika kusy nádobí. Jednalo se právě o valašské kraslice, o něž mělo muzejní kuratorium zájem. Postupně přibyly do sbírky od jednotlivých dárců i další kraslice, tentokrát už se vzory ze Slovácka. V roce 1980 jich ve sbírce bylo 29, do dnešních dnů se jich dochovalo 28.

Vajíčka a vaječné skořápky hrály v minulosti významnou úlohu jako symboly života čekajícího na své probuzení. Již v pravěku vkládali  zemřelým do hrobu milodary v podobě vajíček – někdy i barvených – jako příslib obnovy života. Takové nálezy známe z archeologických nálezů spadajících do slovanského období, zajímavé také je, že některé nálezy takových milodarů se v pohřební výbavě nacházejí společně se symboly křesťanské víry a potvrzují tak, jak pevně byly původní pohanské zvyklosti zakotveny v myšlení tehdejších lidí,  slovanských křesťanů. V jarních obyčejích přetrvávají tyto dvě roviny - magická i duchovní  - do dnešních časů.
Tam, kde ještě vynášejí smrt – „Morenu“ (nebo tento zvyk obnovili), jsou vaječné skořápky součástí  oděvu figuríny smrti, stejně, jako zdobí „létečko“, stromek který symbolizuje nové jaro a probuzení života. Nejznámější užití barvených vajíček však je určitě velikonoční  výslužka, kterou se děvčata odměňují za pomlázku - v našich končinách nazývanou „šmigrust“.
V muzejních sbírkách – včetně naší bystřické – jsou uchovány kraslice zdobené různými technikami, například voskovou několikabarevnou batikou, leptáním barvené skořápky kyselou vodou ze zelí - zvláště ceněná byla vajíčka vyškrabovaná, na kterých  byly často také různé průpovědi a přání.
Na úrodné Hané se rozšířilo velmi náročné zdobení barvených vajíček obilnou slámou v přírodní barvě, později také různě tónovanou. Drobné ústřižky předem připravené a vyhlazené slámy tvořily složité  filigránské  vzory a motivy, které pokrývaly  povrch  vajíčka.

Všechny kraslice, které se v bystřické sbírce nacházejí, nejsou vlastně kraslice z pohledu dnešního člověka. Nejsou totiž vyfouknuté. Některé vzory jsou zčásti vybledlé, jinde způsobil zaschlý žloutek skvrnu, na jednom vejci dokonce i drobnou vypouklinu. Aby od sebe neopisovaly specifický zápach, je každý kousek zabalen ve zvláštním obalu.

eda, vb