V polovině března 2010 byla ve Zlíně vyhlášena ocenění ve všech kategoriích projektu Cena Salvator 2009 – Cena hejtmana Zlínského kraje. Akci organizují studenti Fakulty multimediálních komunikací UTB Zlín. Jde o tradiční ocenění za mimořádné činy v oblasti ochrany života, zdraví, majetku a bezpečnosti obyvatel Zlínského kraje, které je každoročně udělováno členům integrovaného záchranného systému Zlínského kraje a občanům Zlínského kraje, již své záslužné činy vykonali v průběhu uplynulého kalendářního roku.
Ze všech nominací, kterých v letošním ročníku dorazilo padesát, porota vybrala oceněné v pěti kategoriích: Hasič, Zdravotník, Policista, Ostatní složky IZS a Cena za dlouhodobou činnost. Veřejnost pak rozhodovala    o oceněném v kategorii Občan, kam postoupily tři nominace.

A výsledky letošní Ceny Salvator?

V kategorii Hasič získal ocenění Tomáš Vymětalík z Bystřice pod Hostýnem, který velel zásahu několika jednotek profesionálních hasičů při vážné dopravní nehodě. V kategorii Zdravotník si cenu převzal záchranný tým složený z MUDr. Martiny Cedidlové, Martina Kasaly, Dis., Pavla Egnera, Jany Furyové, Stanislava Tkadlece a Zdeňka Kasaly, Dis. Tento tým zasahoval u tonoucího dvouletého chlapce a  podařilo se jim ho po dlouhých dvaceti minutách v bezvědomí oživit. V kategorii Policista cenu získali pprap. Petr Pavelka a nstržm. Michal Slovák, kteří zasahovali u hořícího domu v Bojkovicích před příjezdem hasičů. Jeden z policistů se odvážně vrhl do hořícího domu a snažil se dostat ke zraněnému muži. Kolem něj pak naléval vodu, aby jej uchránil před plameny. Oceněnou v kategorii Ostatní složky IZS byla městská policistka Stanislava Hillerová z Holešova, která při pochůzce zasahovala u zraněného staršího muže. Ten byl v bezvědomí, bez základních životních funkcí a s krvácivým zraněním na hlavě. S pomocí kolemjdoucího jej resuscitovala a ošetřila mu zranění. Cenu za dlouhodobou činnost obdržel MUDr. Pavel Baran věnující se léčení žen, které mají problémy s otěhotněním. V oboru pracuje již přes třicet let, ročně řeší kolem 150–170 případů. Pacientky se za ním vzhledem k jeho profesionálnímu a lidskému přístupu sjíždějí ze širokého okolí. Cenu veřejnosti, cenu v kategorii Občan, letos obdržel František Kovář z obce Morkovice-Slížany, který zasahoval u vážné dopravní nehody, při níž došlo k  převrácení automobilu.
Více informací o projektu Cena Salvator  a o tom, jak nominovat za letošní rok, naleznete na internetových stránkách www.cenasalvator.cz.
                                                                                                                                             msch

Děláme svoji práci
S Tomášem Vymětalíkem o Ceně Salvator a hrdinství vůbec

Tak jaké jsou ohlasy, co doma, co na stanici?
Doma mají radost, v práci tak různě. Někteří říkají, k čemu nějaké ceny, je to naše profese, prostě děláme svoji práci. Do Zlína mě pozvali jako velitele zásahu a já převzal cenu za všechny. Kdybych ji odmítl, vypadalo by to, jako bych si nevážil práce ostatních. A ona je to vždycky záležitost skupiny lidí, v akci by člověk nikdy sám uspět nemohl.
Jaká byla ta oceněná akce – byla horší než jiné, zvlášť komplikovaná?
To se nedá říct, každý zásah je jiný. Tady bylo nejtěžší dostat řidiče ven z převráceného náklaďáku. Bylo to loni 3. dubna, kolem půl sedmé ráno. Nezvládl zřejmě zatáčku, přejel do protisměru, dostal se mimo vozovku a auto se převrátilo do pole. Když jsme přijeli na místo, řidič měl zablokované nohy, volant mu tlačil na hrudník. Už od začátku bylo jasné, že s sebou nemáme dostatečně účinné vybavení. Zjistili jsme přibližnou polohu jeho těla a  s použitím jeřábu a řetězu jsme se pokusili odtáhnout volant, aby se sevření hrudníku uvolnilo. Šlo to ale jenom částečně. Hlavně hydraulika je drahá a nemůžeme mít k dispozici všechny typy nástrojů. Pak ještě vysadil agregát vyprošťovacího zařízení – museli jsme použít ruční zařízení a čekat na náhradní. Je to bohužel jenom stroj, který se může pokazit. Kontaktoval jsem operační středisko, potřebovali jsme také hydraulický rozpínací válec, ten  měli              v Holešově, ale nakonec ani ten nestačil. Přijely posily z  Kroměříže a Zlína, z Přerova, z Holešova poskytli vlastní agregát. Rozpěrnou tyč na roztažení plechů kabiny nakonec operační středisko našlo v Přerově. Než se k nám vybavení dostalo, snažili jsme se zasáhnout tím, co jsme měli k dispozici. Podařilo se uvolnit jednu nohu řidiče, druhá ale zůstávala zaklíněná. S použitím všeho získaného vybavení jsme ho po více než dvou hodinách vytáhli.

Jak to s řidičem dopadlo?
To bohužel nevím. Celou dobu byl při vědomí a s doktory mluvil. Pak ho převezli do nemocnice s těžkým zraněním nohou. Tak je to vždycky – uděláme, co je v našich silách. Co se s těmi lidmi stalo dál, se už většinou nedozvíme.
Třeba to byl zrovna on, kdo vás nominoval na Cenu Salvator…
J To asi ne, myslím, že ani nebyl ze Zlínského kraje.
Takže tu akci opravdu nepokládáš na jedinečnou?
Ne – asi měsíc na to jsme podobně vytahovali kluka z auta mezi Hlinskem a Prusinovicemi – nohy měl v tom narolovaném plechu úplně zabalené. Ty dnešní auta už mají hodně bezpečné konstrukce, speciálně vytvořené deformační zóny, aby pohlcovaly sílu nárazu a kabina s cestujícímu zůstala netknutá, ale tím větší problém pak pro nás je ten zmuchlaný plech odstraňovat. Viděl jsem ve Škodovce na školení, jak se ty deformační zóny testují, kolik stojí vyvinutí třeba jediného blatníku, aby se co nejbezpečněji deformoval.

Konstrukci aut asi musíte dost rozumět…?
Chce to vědět od každého něco. Trochu z chemie,  něco o materiálech, třeba i o konstrukcích staveb, něco z psychologie – hasič musí proniknout do různých oborů… Teď už je v jednotkách čím dál tím více odborností. Když velím zásahu, beru vždycky v úvahu i návrhy svých kolegů na řešení situace – v danou chvíli mohou mít víc zkušeností než já. Jinak to vypadá, že hasič nikdy nespí – skoro pořád se školíme, jsou tu testy fyzické a psychické kondice – a jednou za pět let musíme vždycky znovu obhájit osvědčení o odborné způsobilosti.

Kolikrát jsi už obhajoval?
Třikrát, dělám to 15 let.

Víš vždycky při zásahu, jak se rozhodnout? Máš někdy strach?
Nevědět, jak se rozhodnout – to nejde. Musíme pokaždé najít nějaké řešení, vymýšlet, improvizovat. Většinou nic nevypadá jako modelové situace, při nichž provádíme výcvik. A strach, ten je vždycky. Chyběl by respekt k nebezpečí, člověk by mohl podcenit situaci a ohrozit druhé i sebe.

Salvator znamená v překladu spasitel a na předávání cen byla pořád řeč o hrdinech. Cítíš se jako hrdina?
Já jen pracuju. Hrdinové jsou ti z kategorie občan, lidi, co nemají žádný výcvik a vlastně ani jednat nemusí. Ale oni se přesto rozhodnou pomoct, obětovat pro druhého, i kdyby tím ohrozili sami sebe. To považuju za hrdinství.  
                     

msch