Vytrvalost, disciplína, pravidelné tréninky, a hlavně tvrdé palice a chuť hrát fotbal je dovedly na první příčku tabulky. Roky dřiny se vyplatily. Ano, řeč je o týmu starších žáků fotbalového klubu Bystřice pod Hostýnem. 

Všechno to začalo asi před šesti sedmi lety, když se sešla na hřišti parta kluků s touhou hrát fotbal. Bylo jim 6–7 let, ale nadšení v sobě nezapřeli. Začátky byly kruté a velmi těžké jak pro hráče, tak i pro trenéra. Kluci začínali od nuly, někteří neměli žádné zkušenosti, někteří to měli trochu v noze, ale zdokonalovat a učit se museli všichni. Jejich první zápasy nebyly moc povzbudivé, prohrávali, nedařilo se jim, ale nikdy od nich trenér neslyšel, že to vzdávají, že končí.

Po určitém čase, když už byli fotbalově vyspělejší, a dokonce se všichni naučili zavazovat si tkaničky, což trenér ocenil, se vyskytl problém. Museli hrát proti starším klukům. Důvodem byl nedostatek dětí. Co si budeme nalhávat, v dnešní době jich dává spousta přednost počítačům před sportem. Hoši to ustáli. Prohrávali sice, ale do každého zápasu šli plně odhodláni bojovat až do konce. Situace se vyvíjela příznivě. Trénovali, jezdili na soustředění a těšili se, že už z nich budou mladší žáci a budou konečně hrát v kategorii, do které patří.  Jenže… Opět bylo málo hráčů, a tak naši bojovníci hráli za starší i mladší žáky. Dva zápasy po sobě. Dobrovolně, trenér je do ničeho netlačil, nikdo je do ničeho nenutil. Za starší žáky odehráli 2 x 35 minut a po patnáctiminutové přestávce naběhli na hřiště za mladší žáky a hráli 2 x 30 minut. Byly to těžké zápasy, těžké chvíle pro hráče, pro trenéra, ale i pro rodiče. Hrát proti klukům o 3–4 roky starším, to na síle nepřidá, ale oni bojovali a na fotbal nezanevřeli. Věděli, že jednou přijde sezóna, ve které se dostanou do své kategorie, budou mít věkově rovnocenné soupeře a že zkušenosti z minulých let jim k něčemu budou a oni je zúročí.

Čekání se vyplatilo. Dnes mají hoši 13–14 let, je z nich parta, která drží vždy při sobě, jsou staršími žáky FK Bystřice pod Hostýnem a na začátku sezony si dali slib, že všem dokážou, co v nich je a za co celé ty roky bojovali. Jejich trenérovi Petru Křížkovi, jeho vytrvalosti, tvrdohlavosti a zvučnému hlasu, patří velké díky, protože bez něho by kluci, to všichni dobře víme, nebyli tam, kde jsou. Na vytouženém prvním místě v tabulce KFS. Na konci podzimní sezony 2014 mají kluci neskutečné skóre za jedenáct zápasů 83:11. Je to pro naše borce obrovský úspěch a splněný sen.

Hoši, přejeme vám hodně kvalitního fotbalu a udržte se na vrcholu tabulky. Je pro nás čest vám fandit!
 
Vaši věrní fanoušci