Uplynuly už tři roky od chvíle, kdy nás za větrného listopadového odpoledne v hangáru u Brusného napadlo dát dohromady knihu o místním létání. V prosinci 2014 můžeme konečně s radostí a ulehčením konstatovat, že je hotova. Pod titulem Krajina pro let stvořená (Historie a současnost létání v Bystřici pod Hostýnem) vyjde ve dnech 17.–19. prosince 2014 v Edici Zpravodaje jako 14. v řadě.

Text složený ze čtyř základních kapitol je komponován ve stylu koláže a jeho příprava se podobala pletení složitého vzoru na několika jehlicích. Kniha má 118 stran a mnoho autorů. Libor Vašík a David Huňa přispěli bohatou sbírkou historických fotografií a sami natočili několik rozhovorů s pamětníky, někdejšími piloty bezmotorových letadel a jejich příznivci. Pan Josef Voltr z Přerova, znalec historie létání, nám věnoval jako základ svůj text o historii bystřického plachtaření publikovaný ve sborníku SOkA Kroměříž v roce 2006 a dodal k tématu kromě jiného unikátní soubor historických novinových článků. Fotografie a psané paměti svého otce Jaroslava Hanáka poskytl redakci Ivan Hanák. Velmi cenným zdrojem informací byly také umně psané vzpomínky Bohumila Šindelka staršího. Množství zajímavých fotografii, které svého času pořídil její dědeček Jaroslav Michálek, zapůjčila redakci Renata Haberlová. Druhou kapitolu knihy, která je věnována rogalistům, obětavě pomáhal tvořit Milan Obkráčil, dlouholetý pilot Rogallova křídla. V knize se objeví i část nepublikovaného rukopisu rogalisty Karla Appla Splněné sny. Kapitolku o leteckých modelářích se nám povedlo sestavit hlavně díky pomoci Petra Pitáka, zakladatele bystřického modelářského klubu. Odbornými radami přispěl Aleš Karban z Kroměříže.

Grafické úpravě celé publikace, která skládá hold všem průkopníkům bezmotorového létání na Bystřicku i jejich pokračovatelům, vládne tmavě modrá barva a motiv tří letících racků. Odznak se třemi racky v modrém poli byl pro plachtaře důkazem, že vykonali náročnou zkoušku C a že na své pilotní umění mohou být náležité hrdi. Jako ukázku z textu jsme proto pro čtenáře Zpravodaje vybrali minipovídku Bohumila Šindelka staršího nazvanou příznačně „Petulův třetí racek“.

Pan Petula byl členem Masarykovy letecké ligy v roce 1933–1938. Byl to pokrývačský mistr, vážený občan Bystřice pod Hostýnem, a bydlel na křižovatce, kde se dělí cesty k Tesáku a k Hostýnu. Když začal proudit západní vítr vhodný pro starty ze Slavkovské louky, hned všechny hnal na kopec. Protože byl pilotem se zkouškou B, mohl na klopě svého kabátu nosit dva racky v modrém poli. Nosil je i na bundě kombinézy, kterou měl ušitou jen pro létání. Bylo to kolečko o průměru 8 cm podložené modrou a na něm siluety bílých racků. Chystal se na složení zkoušky C, kde šlo o to, aby se člověk udržel po startu na gumovém laně 15 minut ve vzduchu s využitím svahového větru nebo stoupavých proudů. Ve 30. letech 20. století to byl vrcholný výkon. Pak by mohl nosit na kabátě tři racky v modrém poli, po čemž Petula strašně toužil. Bylo totiž v době meziválečné jen málo pilotů, kteří by se takovým odznakem mohli pochlubit.
Zkouška C byla jen otázkou toho správného počasí. Často se stalo, že než se dala dohromady skupinka plachtařů, aby vynesli kluzák pod Hostýn – přestalo foukat nebo se vítr otočil.
Až jednou v sobotu foukal pěkný vítr od samého rána, pěkně kolmo na start. Sešlo se celé družstvo MLL. Startovalo se ze Slavkovské louky a přistávalo pod Zábřehem. Odpoledne přišla řada i na Petulu. Pokrývačský mistr hned seděl připraven ve svém sportovním oblečení, s leteckou kuklou a brýlemi na hlavě, na bundě své kombinézy odznak se dvěma racky. Byl připraven bojovat o třetího. Začal pofukovat silný západní vítr přímo na svah – ideální pro start. Nervozita se stupňovala. Skřivan byl nachystán ke startu. Pro Petulu to byl třetí let se zakrytou kabinou a v tom shonu zapomněl pořádně zapnout a utáhnout upínací pásy. Obsluha křídla se ptá, je-li pilot připraven. Petula zvedá ruku, že ano. Běžet…! Pustit! Pilot ucítí tlak do zad a letadlo je gumovými lany vystřeleno do vzduchu. Svahový vítr je okamžitě zvedá 30 metrů nahoru. Petula to teď rozhodně nechce pokazit. Mírně potlačí řídicí páku, nakloní Skřivana doprava a míří ke kamenolomu, kde chytí další silné stoupání a letí dál nad Chvalčov. Skřivan neustále stoupá. Na konci Hostýna otočí zpět a vrací se nad Slavkovskou louku, pak zase zpátky nad Hostýn, Bystřice leží hluboko pod ním. Teprve teď zakouší krásu létání, po mnoha letech snažení, těžké dřiny – kolikrát musel vynést kluzák na kopec pro kamaráda a utíkat pro něj zase dolů… Dnes letí on.
Jak se tak kochal pohledem na město z výšky, zaletěl daleko za Hostýn směrem k chvalčovskému údolí, kde se dostal do velikého padání. Výšky rychle ubývalo, a tak se rozhodl co nejrychleji přistát. Byl trochu nervózní, proto nevěnoval dost pozornosti výběru místa na přistání. Vybral si louži. Přistání bylo trochu tvrdé. Lyže se zabořila do bláta a skoro se zdálo, že se letadlo převrátí na záda. Veliká síla vytáhla pilota ze sedačky, rozepnula špatně zapnuté upínací pásy a pilot vyletěl z kabiny ven. Jak tak letěl vzduchem, sypaly se mu z kapes mince, provázek, nůž a jiné chlapské propriety. Nakonec sebou jak dlouhý tak široký práskl do bláta.
Když k němu kamarádi doběhli, uviděli, jak Skřivan stojí ve velké louži, Petula celý od bláta cosi sbírá ze země a volá: Nevypadl jsem, nevypadl jsem! Dali se do smíchu a hned dostal pořádného hobla, protože jeho let, měřeno na stopkách, trval 32 minuty a patnáct vteřin a byl vůbec nejdelší z celého dne. Zkouška C tím byla složena a na Petulově kabátě přibyl do modrého pole ke dvěma třetí racek. Všichni mu to přáli.

Kniha Krajina pro let stvořená (Historie a současnost létání v Bystřici pod Hostýnem) bude k dostání v městském informačním centru (letos je otevřeno do 22. prosince) a mezi svátky hlavně v knihkupectví Marie Pospíšilové na Masarykově náměstí. Snad poletí...

msch