Je sobota ráno, zkraje listopadu 2015. Ulicemi města projíždí červená škodovka dobrovolných hasičů a před ní krokem nákladní auto Technických služeb s železným harampádím na korbě. Svoz směsného kovového šrotu a elektrospotřebičů. Podpořte naše hasiče! „Sraz v sedm? To je na mě strašně brzo... Tam u plotu stojí lednička a pračka, odboč, pak to vezmem nahoru Nádražní… Tenhle týden byl děsně narvaný. A to mi řekni, kdy sklidíme ze zámku tu výstavu...“

Z historie bystřického sboru dobrovolných hasičů

Město a oheň
Dřevěná města, požáry a hasiči k sobě patřili odedávna. Nejprve dostaly hašení požárů na starost řemeslnické cechy. Už v 16. století prý měli Bystřičtí pro případ požáru zbrojovnu se vším potřebným rovnou na náměstí u kostela. Nejničivější požáry se zapsaly do historie v letech 1594, 1789, 1815 a 1833. Thonetova továrna téměř shořela dvakrát – v zimě 1873 a v létě 1911. Tovární hasičský sbor byl prvním sdružením hasičů v městě, ale na všechno nestačil. Navíc měl německé velení.

Hasičský klub
Německé stanovy bystřického Hasičského klubu z 22. dubna 1833 podepsalo 15 členů. Spolek si dal do programu rozhovory o hasičství a jeho podporu.

Sokolové pohořeli
V roce 1892 požádala nově založená TJ Sokol místní radnici o souhlas se založením dobrovolného hasičského spolku. Vedení Thonetova továrního hasičského sboru však nemělo o českou konkurenci zájem, snahy sokolů zhatilo a raději přislíbilo v případě požáru vyslat 20 hasičů do města.

Heřman Přikryl
Po deset let byl členem továrního hasičského sboru pozdější hostinský Heřman Přikryl. Počkal si na vhodnou dobu a 22. srpna 1898 svolal poradu, na níž se 60 účastníků dohodlo, že městský hasičský sbor skutečně chtějí založit. V zimě 1899 podalo do vznikajícího sboru přihlášku 48 členů. Ustavující schůze se uskutečnila v březnu 1900. Po menších neshodách s radnicí ohledně stanov a velitele nového spolku dostal vzniknuvší sbor darem první ruční čtyřkolovou stříkačku a do jeho čela se konečně postavil hostinský Heřman Přikryl. Při valné hromadě roku 1903 měl sbor 49 činných členů a 113 členů přispívajících. Ve sboru se dbalo na přísnou kázeň, dodržování stanov a nezištnost. „Bylo by nedůstojné, aby dobrovolný hasič svou práci dal sobě platiti, byť jen pivem.“

Ideální manželství
Nově vzniknuvší sbor nezapomínal ani na kulturu. V říjnu 1910 sehráli jeho členové divadelní představení Ideální manželství a za dva roky nazkoušeli další hru. Téměř vznikla i bystřická hasičská kapela.

Hlídka na korunovaci a hasičský telefon
Při velké slavnosti korunovace milostného obrazu Panny Marie na Sv. Hostýně v srpnu 1912 asistovala hasičská hlídka městského sboru vyzbrojena dvěma minimaxy a dvěma džberovkami. O dva roky později se sbor rozhodl vybudovat ve městě hasičský telefon pro rychlé svolání při vyhlášení poplachu. V letech první světové války počet členů klesl na dvanáct. 

První republika, první výročí
V roce 1920 už patří bystřický sbor k nové „Župě T. G. Masaryka č. 49“ a v roce 1925 slaví své první jubileum. V rámci oslav uspořádali hasiči divadelní představení, koncert na náměstí, výlet a veřejné cvičení se sekyrkami. Vydali i pamětní publikaci a založili Pamětní knihu. Když v červnu 1928 navštívil město prezident Masaryk, vítali ho s oficiální delegací také zástupci hasičů – starosta Josef Pospíšil a podvelitel Josef Jahoda, který se stal rok na to velitelem. 

Automobily
Už v roce 1925 začali bystřičtí hasiči uvažovat o stavbě nové zbrojnice a bylo rozhodnuto předělat ruční stříkačku na benzínovou. K tomu účelu si sbor vypůjčil v Občanské záložně 21.000 korun. Dva roky na to si sbor pořídil na úvěr novou autostříkačku Škoda 104. V roce 1929 navrhla městská rada, že radnice zakoupí kropicí vůz Škoda 206, šestiválec o výkonu 60 HP s třístupňovou pumpou zajišťující průtok 1 500 litrů za minutu při tlaku až 18 atmosfér. Sbor měl za to odprodat autostříkačku, parní stříkačku, dvoukolovou motorovou stříkačku a posunovací francouzský žebřík. 

Oslavy 30. výročí
„Na vědomost se dává, že pro dobré ponaučení budeme my staří Čechové v tomto městečku Bystřici pod Hostýnem v den sv. Amálie, co akorát třetí na neděli 13. července L. P. 1930 o 1. hodině po poledni ukazovati, JAK JSME PŘED STO LETY VELIKÝ OHNĚ HASÍVALI, jsouce toho přesvědčení, že i včilejší hasičové z nás příklad si vezmou. Aby pak se všem účastníkům náležitého odpočinutí a počerstvení dostalo, bude hned po cvičení, asi o 3. hodině veliký VÝLET DO ZAHÁJENÉHO, kdež všechno jak náleží přichystáno bude. Také o mladou chasu bude postaráno, an se každý může za 5 korun v sále mazhauzu v Zahájeném doboha vytančiti. Dá-li kdo o nějakou korunu více, nám z toho žádná škoda nevzejde. Přijděte! Sbor dobrovolných hasičů Bystřice pod Hostýnem.“ (Plakát Jindřicha Tomáška)

Hasičský dům
První hasičský výcvikový prostor v Bystřici byl u panské sýpky v dnešní Meziříčské ulici. Tam pro hasiče vybudoval stavitel Bednařík speciální lezecký domek, který prý ale na podzim 1903 vyvrátil vítr. Když sbor vznikl, dostal od města kůlnu v místě mezi kostelem a Bystřičkou, která do té doby sloužila jako skladiště jarmarečních stánků. Tu v roce 1902 hasiči přestavěli pro svou potřebu a v roce 1909 dokonce zakoupil sbor za 400 korun zahradu naproti Zbořilově továrně pro stavbu nové zbrojnice. Na stavbu ale nedošlo a pozemek musel být zas prodán. V roce 1912 zřídili hasiči ve zbrojnici dřevěnou přepážku s vraty a po třech letech si připojili elektrické osvětlení z nedalekého kostela. V roce 1926 připravil pro hasiče stavitel Metoděj Matuška plány nové zbrojnice. Až po dlouhých 24 letech v březnu 1933 povolilo město stavbu hasičského domu. Nová zbrojnice byla patrová a nechyběla ani věž na sušení hadic. Stavba pokračovala rychle a v srpnu téhož roku bylo hotovo. Hasičům však zůstal dluh, který po dvou letech ještě vzrostl. S tím přišla i krize sboru, pokles aktivity, spory mezi výborem a členy. Situace se zlepšila až v roce 1937, kdy se novým starostou stal František Ermis.

Okupace
V roce 1939 byla zrušena bystřická župa a její prapor uložen do skladu. V únoru 1945 byl zatčen gestapem člen sboru Oldřich Procházka, který později zahynul v koncentračním táboře. Při osvobozování města padl dobrovolný hasič Viktor Velikovský.

Půlstoletí sboru a požárníci
Ukázkám hašení požárů na náměstí přihlíželo několik tisíc Bystřičanů, V roce 1953 byla hasičská organizace přejmenována na Československý svaz požární ochrany a hasiči se oficiálně stali „požárníky“. V polovině 50. let měl bystřický sbor 223 členů, z toho 59 žen. V roce 1960 zemřel dlouholetý velitel Josef Jahoda, do čela sboru byl zvolen Vladimír Macenauer. V roce 1961 získala bystřická hasičská zbrojnice po přístavbě další prostory. V roce 1965 už měl sbor nový stroj DS 16, později byla zakoupena Tatra 805 a sovětský ZIL.

Hasičský sport
Koncem šedesátých let začalo období úspěchů soutěžního družstva. Vzniklo i družstvo žáků a dorostu vedené Václavem Provázkem a Karlem Hašou. V roce 1974 uspěly na závodech bystřické ženy a družstvo mužů se umístilo v krajské soutěži. Sbor uspořádal atraktivní námětové cvičení na sídlišti s použitím skluzové plachty pro záchranu osob ze 7. poschodí.

Dobrovolní hasiči po Listopadu
V roce 1988 byla budova zbrojnice upravena a rozšířena tak, aby vyhovovala i potřebám profesionálních hasičů. Rok 1989 přinesl změny do života hasičské organizace. Byly vytvořeny zásahové jednotky a členové rozděleni na činné, přispívající a čestné. Změnilo se i postavení dobrovolných hasičských sborů. Ubylo mládeže v hasičských řadách. Století své existence oslavili bystřičtí dobrovolní hasiči velkým námětovým cvičením na náměstí, výstavou v prostorách hasičského domu a vydáním publikace o historii.
Nejlepším kronikářem sboru byl ostatně učitel Jan Papežík. Zejména díky němu se dochovaly v souhrnu záznamy událostí a jména lidí, kteří kdy byli s bystřickým sborem dobrovolných hasičů spojeni.
Veliké poděkování za uspořádání výstavy ke 115. výročí bystřického sboru dobrovolných hasičů v říjnu 2015 patří také Vladimíru Macenauerovi, bývalému členu, funkcionáři a veliteli sboru.

Dobrovolní hasiči dnes

Velitelem jednotky Sboru dobrovolných hasičů Bystřice pod Hostýnem je v současnosti Mgr. Petr Symerský, učitel a také městský zastupitel.

Kolik osob dnes jednotku tvoří?
Máme 15 členů – velitel jednotky, dva velitelé družstva, šest strojníků a šest hasičů. Jsou tady lidé různých profesí, jen jeden z nás je zároveň profesionální i dobrovolný hasič. Všichni musí pravidelně chodit na lékařské prohlídky, nejbližší povinnou máme příští rok, a absolvovat výcvik první pomoci. Někteří procházejí velitelskými kurzy, další kurzy pro strojníky, kurzy nositelů dýchací techniky, sebezáchrany a jištění, odborné přípravy. Účastníme se taktických cvičení. V současné době jednotka opravdu není moc početná, snažíme se rozšiřovat naše řady, ale zatím bez většího úspěchu. Zájem mezi rodiči a dětmi by byl i o hasičské kroužky, jenom teď ve sboru není nikdo, kdo by se tomu mohl věnovat. Znamená to týdenní schůzky, víkendy na soutěžích a vyžaduje to samozřejmě zodpovědnost a určité vlohy pro práci s dětmi... Tohle vnímáme jakou svou rezervu.
Výborná je v současnosti spolupráce s městem Bystřice pod Hostýnem, velice za to děkujeme celému vedení. Získali jsme potřebnou techniku, za poslední tři roky je jednotka kompletně nově vybavená, máme nové přilby, centrálu, dýchače. Částečně jsme se zprofesionalizovali.

Kde zasahujete nejčastěji, co je dnes náplní práce dobrovolného hasiče?
Nejvíc jezdíme k požárům. Náš největší zásah byl před několika lety v Technoplastu Chropyně, nebo na drůbežárně v Osíčku. Jinak likvidujeme většinou požáry polních či lesních porostů. Hned na druhém místě, pokud jde o frekvenci zásahů, jsou povodně – po přívalových deštích bývá potřeba odčerpávat vodu nebo odstraňovat překážky. Pomáháme i v případě úniku nebezpečných látek, při výskytu bodavého hmyzu, při hledání ztracených osob. Poskytujeme technickou pomoc. Zajišťujeme požární asistenci při pálení, někdy i při zásobování vodou. Pořádáme přehlídky hasičské techniky pro děti. Od roku 2010 jsme byli u 110 událostí, letos jsme zasahovali zatím třináctkrát. 

Co se letos dělo?
Musím to zaklepat, ale tento rok byl vcelku klidný. Nejčastěji jsme kvůli suchu zasahovali při lesních a polních požárech. Jsme jednotka kategorie 3, takže vyjíždíme i do okolí města, jezdíme i do Libosvár, Podhradní Lhoty, Rajnochovic, na Tesák a Troják…V lednu hořelo na Klapinově v dolině, pak v Rychlově, jediný větší požár byl letos na Chvalčově, šlo o dům kousek pod Říkou, hořela střecha. Poskytovali jsme taky jednu technickou pomoc a likvidovali následky rozlití motorového oleje po silnici na trase z Bystřice do Hlinska.

Jak takový běžný zásah vypadá?
Zasahujeme vždy společně s profesionálními hasiči. Oni slouží ve čtyřech nebo v pěti, a u každého zásahu garantují řízení a správnost postupu. Mají proškolené techniky, není ale v jejich silách uhasit větší požár. K požáru většinou dorazí jedna profesionální a čtyři dobrovolné jednotky.  Na profesionálech je prvotní zásah, protože oni jsou ve službě 24 hodin a mají povinnost vyjet do jedné minuty po vyhlášení poplachu. Zajistí to nejnutnější a pak se čeká na příjezd početnějších dobrovolných jednotek.

Když v noci zazní siréna, vždycky v polospánku lituji dobrovolné hasiče…
Podle zákona o požární ochraně jsme zařazeni do plošného pokrytí. Pokud nastane nějaká mimořádná situace, tak nám z operačního střediska 112 přijdou všem SMS zprávy ohledně lokalizace a charakteru události. Siréna svolává hasiče na zbrojnici. Do 10 minut od přijetí zprávy bychom měli vyjet k zásahu – daří se nám to do 6 až 7 minut. Stejně je to zvláštní. Když se třeba v noci ozve telefon, vždycky si ho před spaním nastavím na nejvyšší hlasitost, jako by člověk přestal vnímat čas. SMS třeba přijde ve 3.25, a ve 3.31 už vyjíždíte autem z garáže. Mezitím ale musel člověk vstát, rychle se obléct, dopravit se autem nebo na kole ke zbrojnici, tam se převléct, nasednout do auta… Divíte se, že jste tohle všechno stihli za pár minut.

Proč většinou hoří v noci nebo nad ránem?
Protože požáru za denního světla si lidé většinou všimnou a uhasí ho v zárodku. Ve dne často jde o lesní či polní požáry. Domy ale hoří nejčastěji v noci – to majitelé a sousedi spí a nikdo nejde kolem, aby si všiml kouře.

Stalo se někdy, že byste k zásahu nestihli vyjet?
Zatím ne a zatím vždycky k zásahu dorazilo dost lidí.  Za to bych chtěl všem poděkovat. Musí totiž vždycky přijít minimálně čtyři a z toho jeden musí nutně být řidič, ten je v té chvíli důležitější než velitel, jinak by jednotka nevyjela. U nás je to v tomhle směru tak trochu vabank, ale zatím to opravdu vždycky vyšlo. Profesionálové to mají rozdělené – vždy slouží čtyři – velitel a řidič nikdy nechybí.

Dobrovolný hasič – co je to za člověka?
Patří k tomu typu lidí, kteří jsou rádi, že mohou a dokáží druhému účinné pomoct. Dobrovolní hasiči myslím mají v sobě silnou potřebu pomáhat. Když jdou do zásahu a vstupují třeba do hořícího objektu, nemají čas strachovat se o sebe… Samozřejmě se snažíme rizika minimalizovat, ale chodíme do stejných situací jako profesionálové. Jediné, pro co nemáme vybavení, jsou zásahy u velkých chemických havárií a dopravních nehod.

A kromě potřeby pomáhat musí myslím dobrovolný hasič disponovat i značnou fyzickou odolností a lhostejností k vlastnímu pohodlí… 
Člověk si říká, že by takové věci jako při zásahu za normálních okolností nejspíš nevyváděl. Loni v Rajnochovicích byl tábor a tam se při bojové hře v lese ztratil kluk, nebylo mu ještě deset. Hra končila večer a do toho přišla bouřka. Hledali jsme ho od 23.00 skoro až do rána, chodili ve tmě mimo cesty z kopce do kopce, místy, kam by nás nikdy nenapadlo se v noci vydat… Ale zásah byl úspěšný, našli jsme ho v pořádku. Při bouřce šel ve zmatku úplně opačným směrem, než byl tábor.
Nebo když hořela výrobna briket v Blazicích – muselo se všechno rychle vyskladnit, metráky uhlí v zásahovém obleku. Ten, aby byl bezpečný, má několik vrstev, je vyztužený a upravený proti žáru, proti vodě, chemickým látkám… Někdy jsme jako ti blázni…

*******************************************************************************************************************************************
Je sobota večer, zkraje listopadu 2015. Šestice mužů v hasičských kombinézách míří zpět ke zbrojnici. Všechny bystřické ulice byly dvakrát projety a korba náklaďáku několikrát vyprázdněna. Kus drátěného plotu, děravá plynová lahev, stoletý vysavač, bednička s nářadím, ještě funkční kompresor („Ten prý si můžeme nechat!“), plechy ze starého auta, zbytek kola, plasty ze záchodu („Tak už to vemte taky, vyvezem jim to.“), torzo počítače a rezavý sud. Celkem 4 tuny starého železa a 9 pytlů drobných elektrospotřebičů. K tomu 18 velkých spotřebičů, jako jsou pračky či sporáky, 18 lednic, 30 vysloužilých televizorů a počítačových monitorů… Malý příspěvek od pospávajícího města do hasičské kasy.

"Milí přátelé, děkuji vám jménem svým i jménem občanů města Bystřice pod Hostýnem za práci, kterou pro nás děláte, ať už jde o záchranu majetků či životů, nebo jen o podporu obecního života společenského. Děkuji vám za to, že nemyslíte jen na sebe a své pohodlí, ale jdete kdykoliv nezištně a na vlastní nebezpečí pomáhat druhým. Děkuji vám za udržování spolkového života, který v tempu moderní doby poněkud schází na úbytě. Děkuji vám za dobrou vůli, a zejména za to, že dobrovolnost chápete jako povinnost a poslání.
Vím, že nežádáte ni zisku, ni slávy, přeji vám tedy alespoň hodně sil, zdraví, vytrvalosti, nadhled a optimismus, chladnou hlavu do boje s ohněm."
Starosta města Bystřice pod Hostýnem, 1. října 2015.

Připravila msch