Odešel valašský vojvoda
(Za panem profesorem PhDr. Josefem Novosadem)

„Vitaj, vojvodo!“ častoval jsem s úsměvem kolegu Josefa na prahu kabinetu, když jeho mocná postava, zachumlaná v kabátě a beranici, přivezla vlakem do holešovské alma mater kus idyly zasněžených valašských dědin a v časech vstřícnějších vůni podmanivých valašských hvozdů. Prožili jsme spolu v tomto úžasném světě kypícím mládím i nesčetnými rošťárnami se svými svěřenci a kolegy devět let vzletů i pádů, na které nelze zapomenout. Pojily nás společné zájmy i láska k rodnému kraji. Dne 29. října L. P. 2015, doslova v předvečer jeho 83. narozenin, jsme se s tímto rázovitým kronikářem a kantorem z Podhradní Lhoty rozloučili ve valašské katedrále Narození Panny Marie a sv. Anny v Rajnochovicích.

Josef  Novosad se narodil 30. října 1932 v Podhradní Lhotě, kde žil a pracoval až do konce své životní pouti. Se svou chotí Marií, rozenou Šindelkovou, vychovali dva vysokoškolsky vzdělané syny a těšili se ze šikovných vnoučat. Po ukončení základního vzdělání maturoval na Gymnáziu ve Valašském Meziříčí, univerzitní studia absolvoval na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde také promoval. Učil na několika moravských školách. V odborném růstu pokračoval na Karlově univerzitě v Praze, akademický titul doktora filozofie mu byl udělen na brněnské univerzitě. Působil v holešovském středisku Univerzity 17. listopadu, kde připravil desítky zahraničních adeptů pro jejich další vysokoškolský a profesní rozvoj. Je autorem učebnic i technické čítanky pro cizince.

Po 38 let vedl pamětní knihu obce Podhradní Lhota (v celonárodní soutěži kronikářů získal 2. místo v bývalém Jihomoravském kraji a ve své kategorii patřil k nejlepším kronikářům v republice). Podílel se na redigování Zálhotského sborníku, vydal publikace k výročí místního hasičského sboru, Sokola, s jeho jménem jsou spjaty stovky příspěvků s vlastivědnou tematikou v Týdeníku Kroměřížska, v Holešovsku nebo ve Zpravodaji města Bystřice pod Hostýnem. Krátce psal i kroniku holešovského gymnázia, spolupracoval s okresním archivem, rád se účastnil akcí Vlastivědného kroužku v Holešově a fryštácké knihovny.

Na Gymnáziu Ladislava Jaroše v Holešově vyučoval mateřský jazyk, němčinu, ruštinu i dějepis. Rád vzpomínám na mnohé společné vlastivědné zájezdy, jichž se účastnil (se školou, vlastivědným kroužkem, archivem i fryštáckou knihovnou). Obdivovali jsme jeho sečtělost a jazykové vybavení (překládal i ze španělštiny, latiny, jako badatel využíval znalosti kurentního písma, uvažoval o studiu hebrejštiny). V důchodu vypomáhal také jako učitel v Bystřici pod Hostýnem. V posledním období se obětavě staral o nemocnou manželku, bývalou zdravotní sestru. Při svých cestách s přáteli po Zálhotí jsme se vždy těšili na setkání s panem doktorem v jeho bydlišti pod hradem. Dal nám řadu námětů: jeden využil můj syn při sepsání pověsti o hradu Zubříč (Nový Šaumburk). Jednu ze svých zmínek v tisku věnoval i naší knize pověstí.
Pamatuji si ho jako plachého, skromného, hluboce věřícího člověka, okouzleného bohatstvím milovaného kraje pod Hostýnem, Kelčským Javorníkem a Šaumburkem. Po jedné návštěvě  Zálhotí jsem věnoval věrnému příteli Josefu Novosadovi a jeho nádhernému kraji pár veršů.
            
 Domov
(Josefu Novosadovi)

Čest Tvé památce!                            

Česlav Zapletal, Fryšták