Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



O sladkém léčení

Včelí úl prý je akumulátorem životní energie, ale dost dobře jím může být i sám včelař. Přesvědčí se o tom každý, kdo potká Bystřičana Stanislava Doležela. Jako by disponoval silou a tajným věděním 250 000 včel ze svých pěti úlů. Tuší, proč je blízko úlu tráva vždycky zelenější a voda jiná než ta z kohoutku, ví, jak dobře se nad úlem spí, proč je perga tou nejdokonalejší potravinou, kdy je jed lékem a že je mnohdy lepší mazat med na záda než kolem úst. Stanislav Doležel je apiterapeut a láká ho zkoumat možnosti léčení, jež nám prostřednictvím včel po staletí nabízí sama příroda. Ostatně už římský filosof Celsius kdysi řekl, že léčit by se mělo rychle a příjemně, což je prý možné jedině medem. „Lék od lékaře je hořký,“ napsal, „zatímco med z rukou božích je sladký.“

Včela medonosná (Apis mellifera) patří do čeledi blanokřídlého hmyzu. Vědci odhadují, že se včely vyskytovaly na naší planetě už před více než 80 miliony lety. Vedle medu vytvářejí také pyl, propolis, mateří kašičku, jed a vosk…Všechny tyto produkty mají blahodárný účinek na člověka.

 

Pokud jde o apiterapii, jste přednášejícím odborníkem pro Českou republiku. Jak dlouho už se tím vším zabýváte?
Jistě už nejmíň dvacet let, mezi včelaři to není nic úplně nového. Známý bylinkář a léčitel Josef Zentrich vydal knížku o apiterapii v roce 2003. Loni jsme nechali přeložit ze slovenštiny a v Olomouci publikovali práci Ing. Štefana Demetera a brzo nám vyjde asi v tisícovém nákladu menší brožura, kde je shrnuto použití jednotlivých včelích produktů v apiterapii. Léčení včelími produkty je prastará věc, ale v poslední době se začíná hodně oprašovat.
Čím to?
Protože se objevuje spousta nemocí, na které už klasická medicína nestačí. Chemicky vyrobené léky přestávají fungovat a dostává se znovu ke slovu příroda. Problém je, že apiterapie, jedna z metod alternativní medicíny, na každého člověka působí jinak. Výsledek se vždycky nedá zaručit. A pokud není člověk těmto způsobům léčení otevřen a nemá k nim důvěru, nemusí mu pomoci.
Chtějí lékaři spolupracovat s apiterapeuty?
Na Slovensku například je apiterapie uznávaným oborem, ale u nás k tomu myslím povede ještě dlouhá cesta. Lékaři s námi zatím spolupracovat nechtějí a ani nepředpokládám, že by apiterapie pronikla do lékařské praxe. My jsme totiž zvyklí na chemii. Lékař doporučí pacientovi jen ten prostředek, který má neměnné a ověřené složení. Ale med se nedá ve svém obsahu vždy přesně definovat, a tedy zaregistrovat jako lék. Není proto pro lékaře použitelný a zůstává oficiálně jen doplňkem stravy.
Já jsem ale zastáncem přírodní medicíny. Apiterapie patří k holistickým metodám léčení, které vnímají člověka jako celek. Klasická medicína léčí vždy jen části a jiné se zatím mohou poškodit. Pokud ale zase člověk bere hodně chemických léků, můžeme mu pomoci zbavit se toxinů prostřednictvím medové masáže.

Účinky medu znali už staří Egypťané, jejichž texty na papyrech doporučují med jako lék proti tělesným slabostem a jako zázračný prostředek, který hojí rány, vředy vyrážky, popáleniny a navíc obsahuje látku, která činí člověka mladým a krásným. Hippokrates doporučoval med jako lék na nemoci a jako univerzální protijed. Římané ho považovali za pokrm bohů, který jim měl zaručit nesmrtelnost. 
 
Jak se dělá medová masáž a jak působí?
Je medová masáž a medová detoxikační masáž, to je rozdíl. U té první se med a voda používají místo masážní emulze. U detoxikační masáže se používá jenom med. Výběr medu se nesmí podcenit. Kdybych si koupil v supermarketu med, který neznám a nevím, jaký je jeho původ a složení, tak to fungovat nebude. Používám vlastní směs medu jarního květového a medovicového. Když je v červnu plást s květovým medem plný, vyndám ho z úlu. Pak je 14 dní pauza. Když včely začnou sbírat lesní med, oškrábnutý plást do úlu vrátím, včely se do něj pustí a smíchají květový med s medovicovým. Tento med používám na detoxikační medové masáže. Člověk tak vlastně dostane všechno, co oba druhy medu obsahují. Měl jsem v rukách spoustu medů, ale tato směs je nejlepší. Zabodovala i na soutěži v Brně.
Medová masáž by měla trvat nejméně hodinu. Dělá se na zádech, protože tam je největší plocha, ale čistí celé tělo. Problém se klidně může týkat kolena, kotníku, zápěstí, ramene, hlavy, ženských orgánů. Medové masáže jsou nejúčinnější u intoxikovaných lidí – závislých narkomanů, alkoholiků, kuřáků. Na záda nanesete rukama vrstvu medu. Maséři detoxikační medové masáže moc dělat nechtějí, protože je to dřina, velká zátěž na zápěstí. Taky bych to nemohl dělat pořád – maximálně tři masáže denně. Zápěstím se jakoby vytahuje kůže pokrytá medem nahoru, jako když se odlepuje slabá náplast, ale není to bolestivé, masáž nikdy nesmí bolet. Toxiny se hromadí hlavně kolem páteře a my je medovou masáží pomalu vytahujeme ven z těla. Když se tělo čistí, med se mění na šedavou hmotu, a pokud jde třeba o kuřáky, je to silně cítit. Když je v těle nějaký problém, po medové masáži z postižených míst vyvěrají pramínky tekutiny, kůže pracuje. Může se spustit sekrece z nosu a očí. Problémy se nevyřeší hned, medová masáž je doporučena jednou měsíčně, v těžších případech i dvakrát. Na závěr se kůže zklidňuje třeba přikládáním koleček salátové okurky. Zlidnění znamená, že pokožka už nic nepouští, nic z ní nevyvěrá.
Hodí se medová masáž i pro lidi na med alergické?
Masáž jsem nedávno aplikoval jedné zájemkyni, která med kvůli alergii nejí. Byla to zdravotní sestra a pro případ, že by se něco nepovedlo, měla připravený svůj lék. Fungovalo to. Jediný problém byl s otevřením. Když se člověk bojí a necítí se příjemně, nemusí masáž hned fungovat. Až po čtvrté vrstvě medu se povedlo spustit toxiny. Na druhý den se cítila dobře. Med přitom u ní po požití vyvolává těžkou alergickou reakci.

Přinášený nektar z kvetoucích rostlin včely po dobu sběru a uskladňování zpracovávají a enzymovým štěpením v žaludku proměňují na med, přičemž ho obohacují některými látkami ze svého organismu. Medem se včely krmí a nadbytek ukládají do medníku. V době hlavní snůšky tvoří včelí společenství 50 000 až 80 000 včel. K nasbírání jednoho kilogramu medu potřebuje včelstvo vzlétnout až pětmilionkrát…

Existují u nás kurzy, kde se dá takové masáži naučit?
Detoxikační medová masáž se v Česku vyučuje tak tři čtyři roky. Mám na ni oficiální certifikát z kurzu, který jsem absolvoval v Praze. S kolegyní Gábinou Hiklovou jsme získali už spoustu zkušeností. Často masírujeme čtyřručně, ona má plusovou a já mínusovou energii, tak si ji vzájemně předáváme. Já pustím, ona bere. Tak by to mělo fungovat.  Píšu si pečlivě záznamy o tom, jak který člověk na medovou masáž reaguje, a snažím se sbírat zkušenosti. Rukama nám prošlo už tak 200 lidí.
Jaké apiterapeutické postupy ještě využíváte?
Z čistého včelího vosku bez parafinu vyrábím tělové svíce. Svíce hoří, vzniká podtlak a vytahuje přes kůži toxické látky z těla. Pokud se po masáži v některém místě spustí pramínek, svíčkou místo dočistím. Svíce dobře funguje například u syndromu karpálního tunelu. Každý den se přikládá svíce na zápěstí. Nebo se svíce mohou přikládat na tzv. třetí oko, k místu nahoře mezi očima. Svíčky se dřív hodně používaly na bolestivé uši. V poslední době začínám pracovat i s ploskou nohy, přes ně se dá velmi účinně působit na nemocné orgány.

Mladé včely tvoří vosk ve žlázách umístěných na spodní části zadečku, na voskotvorných zrcadélkách. Královna a trubci je nemají. Vyloučený žlázový sekret tuhne a mění se v bílé voskové šupinky. Včely je zpracovávají kusadly a stavějí z něj plástve. Vosk je směsí různých organických látek, jichž mohou být až tři stovky.

 

Jak je to s inhalací vzduchu z včelího úlu? 
Nahoře na úlu je poklop se sítkem, aby přes něj včely nemohly. K hadici se připojí klasický inhalátor, přes který se nadechujete, ale vydechujete ven. Člověk musí správně, klidně dýchat a musí při tom být dozor lékaře. Taky nestačí jenom jedno sezení, je potřeba postup opakovat. Inhalace dělají dobře astmatikům i lidem trpícím těžšími plicními chorobami.
Zaznamenala jsem zprávy z Ukrajiny, kde včelaři doporučují nocování nad včelími úly. K čemu je dobré?
K léčení se používá i energie, kterou včelstvo vyzařuje. Začali s tím v Rusku a na Ukrajině, tam jsou v apiterapii dál. Taky bych něco takového chtěl – pojízdný včelínek, úly vedle sebe. Nad tím by člověk ležel a kromě jiného dýchal vzduch, který je v blízkosti včel. Včely vyzařují do prostoru látku, jejíž existence není vědecky dokázaná. Ale tráva kolem včelína vždycky lépe roste a pokojové kytky zalévané ozářenou vodou kvetou déle, než je běžné. Když dáte lahev vody do včelína, voda se změní. Něco tam být musí. Naše kočka taky pije raději ozářenou vodu než obyčejnou, a to kočky na vodu moc nejsou. Zvíře to vycítí. 
Píše se taky, že nejsilnější lék je včelí jed…
Jed a perga jsou myslím nejsilnější léky, ale i mateří kašička.
Co je to perga?
Fermentovaný plástvový pyl. Pro náš organismus nemá celé pylové zrno z kvetoucích rostlin význam, neumíme ho rozbít, to umějí jen včely. Na pergu mám mašinku dovezenou z Ruska. Vezme se plást, ten se zmrazí, nakrájí se a dá se umlít, aby pyl vypadl. Tenhle pyl je úžasná záležitost pro všechny vnitřní orgány – prostata, srdce… Stačí malá čajová lžička, pyl je příjemný i na chuť.

Včely sbírají pylová zrnka a zpracovávají je sekretem z čelistních žláz. Rouskovaný pyl nebo také perga – fermentovaný plástvový pyl, je nejbohatším přírodním zdrojem aminokyselin, vitamínů a minerálních látek, jaký byl zatím objeven. Nejkomplexnější potravina 21. století.
Mateří kašička je vylučována z hltanových žláz včel mladušek. Tvoří se z pylových zrnek, která v žaludku včely popraskají. Včely ji používají ke krmení dospělé matky, larvy budoucí matky i na krmení larev dělnic a trubců. Včelí královna pravidelně živená mateří kašičkou se dožívá až sedmi let, zatímco včely dělnice žijí jen dva měsíce. 
Včelí jed je sekretem jedové žlázy dělnic. Shromažďuje se v jedovém váčku, odkud se složitým žihadlovým aparátem přenáší do místa bodnutí. Z historie je známo, že žihadly si léčili dnu Karel Veliký a Ivan Hrozný. Při své práci se včelaři setkávají se včelím jedem poměrně často. Je o nich ale známo, že pak méně trpí revmatismem. Včelí jed je účinný lék, pokud je správně dávkován. Pro zdravého člověka vážícího 70 kg představuje smrtelné nebezpečí 1 400 včelích bodnutí.

Používám taky propolisový sprej první pomoci, ten nosím v kapse. Když mě začne škrábat v krku nebo bolí zuby, použiju ho. Na angíny netrpím a zubní náhrady ještě nemám.
Včelí produkty, které se používají k léčení, ale musí být absolutně čisté. Škrábat propolis rovnou z rámku není nejlepší. Rámek můžete zasunout do úlu a některou včelu přiskřípnout, ona do propolisu bodne, nebo v něm zůstanou kousky jejího těla a tak vznikají alergeny. Já používám čistý propolis. Nahoru nad rámky se dá síto a včely ho zalepí propolisem. Pak se dá síto do mrazáku a propolis se vyloupne. Má hustou lepivou konzistenci. Kdysi se věšela kulička z prolisu na krk, že to pomáhá. To ale bylo špatně. Nemusel totiž být čistý a určitě byl moc koncentrovaný. Až teď se dopracováváme ke správným postupům a dávkování.

Propolis je lepkavá živice z právě vyrůstajících pupenů dřevin a květin, která je chrání před mrazem, infekcí nebo poškozením. Včely tuto hmotu sbírají a metabolicky zpracovávají s voskem na propolis, který má silné antibakteriální účinky. Tmelí jím trhliny a otvory v prostoru úlu a brání se proti vetřelcům a nákaze zvenčí. Včelí rodina vyprodukuje za rok 3 dkg propolisu.
 
Když mluvíte v množném čísle, o kom je vlastně řeč, o všech včelařích?
Hlavně o těch, kteří se už druhý rok účastní aktivit ČAPIS – České apiterapeutické společnosti. Založili ji v létě 2014 Olga Horová z Brna, dr. Přidal z Mendelovy univerzity v Brně, dr. Klíma, veterinář přes včely, který působí v Kroměříži, a další tři lidé. Teď už máme i stanovy a sekce, počet členů letos stoupl z třiceti na šedesát. Naše nová předsedkyně Markéta Gottvald je Češka žijící v Rakousku, od roku 2008 aktivní apiterapeutka.

Česká apiterapeutická společnost, z. s., (ČAPIS) sdružuje všechny zájemce o apiterapii, rozvíjí tuto metodu alternativního léčení a propaguje ji, usiluje o vytváření metodiky a zkvalitňování apiterapeutických postupů, podporuje výzkum a vzdělávání v této oblasti. Plánuje spolupráci při zakládání středisek apiterapie, spolupráci se státními institucemi i se zahraničím. První český Apiterapeutický den a konference se uskutečnily z iniciativy ČAPIS v roce 2015 v Brně. 

 Na začátku dubna se koná Apiterapeutický den v Chlebovicích u Frýdku-Místku. Co připravujete?
Malou přednášku o medu a propolisu a ukázku medové masáže. Zájemců je poslední dobou hodně. ČAPIS chce pracovat hlavně na tom, abychom na základě praxe ujednotili postupy léčení, stanovili, jak by vše mělo fungovat, kdy například léčbu včelímu produkty přerušit, nebo ji vůbec nezahajovat. Apiterapie, to je věčné učení. Včelaři vyzkoušejí v praxi, jak a za jakých podmínek vše funguje, a na základě pozorování a pokusů se pak vytvoří teorie. Chceme postupně zpracovat metodiku apiterapie a usilovat o její uznání na nejvyšší odborné úrovni. Praxe je důležitá. Svou masážní praxi beru jako studii, kdybych ji začal vnímat jako džob, myslím, že to přestane fungovat.
Co se v tomto směru chystá pro bystřické včelaře?
Teď jsou aktuální spíš přednášky o ošetřování včelstev. Dostali jsme díky městu dotaci na užití kyseliny mravenčí proti varroáze. Dr. Klíma z Mendelovy univerzity nás bude učit, jak s kyselinou pracovat. Jde o přírodní produkt, čistší než chemické prostředky. Třeba chemické hnojení je problémem zemědělství po celé republice. A včely se pak nemohou živit čistě. Chybí i luční porosty. Třeba v Rakousku se lidé hodně snaží i ve městech na předzahrádkách domů pěstovat rozmanité kvetoucí rostliny – včely to potřebují ke zdravému životu. Je třeba se o to postarat i u nás. Nebude včel, umřeme hlady a na různé nemoci.
Kde kromě ČAPIS ještě působíte? 
Zrovna tento pátek odjíždím na zasedání republikového výboru Českého svazu včelařů, kde jsem členem ústřední kontrolní revizní komise. V ČAPIS jsem hospodář, u nás v Bystřici jednatel a v okresní organizaci nákazový referent. No, někdo to dělat musí.
Kam si chodíte dobíjet energii, do včelína?
Často, když cítím, že mi energie někam utíká, chodím na Hostýnek. Tam je krásné místo v kostele přímo před oltářem, tam energie proudí (a to nejsem věřící). A pak taky v sakristii, tam se stačí dotknout… Energie opravdu silně vnímám, všechno souvisí se vším.

Magická směs medu a skořice je známá stovky let. Nápoj s medem a skořicí se vždy používal jako zázračný elixír na dlouhověkost. Jeho příprava je jednoduchá: 4 lžíce medu a 1 lžíci mleté skořice zalijeme třemi šálky teplé vody a dobře promícháme. Užíváme třikrát denně 4 polévkové lžíce.

 

Tak mám skoro dojem, že včely jsou společenstvo stvořené pánembohem pro záchranu lidstva…
Před pár lety jsme s Karlem Zahradníkem byli v Německu navštívit Jürgena Tautze, profesora Biocentra univerzity ve Würzburgu. Povedlo se nám to díky kontaktům města se Salzkottenem. Jürgen Tautz vydal knížku Fenomenální včely, vyšla ve dvanácti jazycích, i v češtině v roce 2009, a tam představuje včelstvo jako superorganismus, který patří mezi nejúžasnější druhy naší planety. Myslím, že má pravdu.
Vadí včelám včelař?
Včelám vždycky vadí, když jim člověk zasahuje do úlu. Ale jen díky těm zásahům můžeme prostřednictvím včel lidem pomáhat. A nedovedete si představit, jak je příjemné sáhnout do včel a mít jimi obalenou celou ruku…
A bodne některá?
No jistě.

Vložené texty sestaveny podle publikace Ing. Štefana Demetera, CSc., Apiterapie – léčení včelími produkty (Olomouc, 2015).
Nedozvěděli jste se o apiterapii vše? Ptejte se dál na e-mailu: stanislav.doležel@capis.cz
   
msch



Design By Macik