Text na zámecké okenici je sice aprílový, ale doba, v níž jeho původce žil, rozhodně veselá nebyla. Na zámku zrovna sídlil tzv. Kinderlandverschickungslager („KLV“, v překladu „tábor pro děti odeslané na venkov“). Šlo o jakousi válečnou obdobu pozdějších škol v přírodě. Škola, jako prostor pro výuku, byla ale omezena na minimum. Tyto táborové pobyty naplňoval hlavně politický dril. Práce v kolektivu měla děti naučit poslušnosti, vůdčím schopnostem, tělesné zdatnosti a vést k utváření charakteru, který odpovídal představám vedení Říše. Denní program proto začínal vyvěšením vlajky, pokračoval službou na pokoji, pracovními činnostmi, politickou naukou, pohybovými hrami v přírodě a končil večerním stažením vlajky.

Z knihy Radky Šustrové Pod ochranou protektorátu vyplývá, že první tábory KLV vznikaly právě na Moravě, v oblasti Valašska a v jeho okolí. Mezi první tři města, do nichž byly německé děti poslány, patří Luhačovice, Teplice nad Bečvou a právě Bystřice pod Hostýnem. Celkem bylo do těchto tří táborů už v prosinci 1940 posláno 2 400 dětí. Deky, ložní prádlo, stoly, židle, a dokonce i dostatečný počet postelí, to vše často chybělo. Vybavení bystřického zámku bylo odstrašující. R. Šustrová uvádí, že po provedení kontroly v Bystřici 17. listopadu 1940 bylo třeba konstatovat, že zařízení jsou absolutně nevyhovující. Nebylo dostatečně zajištěno stravování, chyběla lékařská péče a děti byly nepatřičně oblečené a obuté. Tyto zásadní nedostatky tábora KLV v Bystřici dokonce podnítily samotného K. H. Franka k úvahám o jeho zrušení. Jak už ale dnes víme, tábor tady vydržel až do konce války.

I když děti braly tábory KLV jako dobrodružství, přesto se u některých projevoval strach z často prvního odloučení od rodičů a z neznámého okolí. Pobyt se mnohdy protáhl i na několik let. Od roku 1944 se začali organizátoři (v případě bystřického zámku to byla už zmiňovaná Hitlerjugend) potýkat s úbytkem dětí. Rodiče si je houfně z táborů odváděli domů. Koncem války dokonce začal utíkat i personál, a osamocené děti pak z táborů odcházely doprostřed válečného běsnění…
-eda-