V dalším pokračování seriálu Bystřičtí páni jsme doputovali do poloviny 15. století, kdy Milota mladší z Tvorkova prodal své podhostýnské majetky spolu s novou bystřickou tvrzí Vokovi ze Sovince.
  

Páni ze Sovince náleželi, podobně jako většina dosavadních vlastníků Bystřice, ke starým moravským panským rodům. Rod vyšel z Hrutoviců a první, kdo se jako pán ze Sovince psal,  se v polovině 14. století připomíná Vok z Úsova, zakladatel hradu Sovinec.

   Ve 14. a 15. století zastávali páni ze Sovince významné funkce v zemských úřadech, např. nejvyšší zemský soudce. V husitských válkách najdeme sice pány ze Sovince na obou bojujících stranách, valná většina členů rodu patřila ale ke kališníkům. Působili ve službách Jiřího z Poděbrad i jeho nástupce Vladislava Jagellonského. V srpnu 1474 jejich panství zpustošil Matyáš Korvín.

   Na svém panství dolovali páni ze Sovince stříbro, zlato i železnou rudu, těžba ale nebyla příliš úspěšná, proto Sovinec v polovině 16. století prodali.

   V 15. století se rod rozdělil na tři větve, jedna z nich ve stejném století vymřela, další mizí z českých dějin o sto let později a třetí získala panství v Čechách. Psal se tehdy rok 1507, když Aleš ze Sovince odešel do Turnova s nadějí na lepší život. Stal se sice hejtmanem na Hrubém Rohozci, ale už jeho synem i tato větev vymírá.
   K nejvýznamnějším členům rodu patřil kromě už zmiňovaného Voka ze Sovince také Jan, který zastával post nejvyššího olomouckého soudce a za své služby císaři obdržel blíže nespecifikovaná území. Bystřici pod Hostýnem vlastnil rovněž Vok ze Sovince, ovšem o sto let mladší, než ten, o němž se zmiňujeme na začátku. Bystřice mu patřila jen krátce, v roce 1447 ji koupil a hned zase prodal. Novým majitelem se stal Jan Zub z Landštějna.
  

Páni z Landštejna pocházeli pro změnu z Čech. Byli potomky slavných jihočeských Vítkovců, spřízněn s nimi byl i jeden z nejmocnějších českých rodů, páni z Rožmberka. Tomu napovídá i rodový erb. Patřila jim Třeboň, Jindřichův Hradec a především mohutný hrad Landštejn. Ve druhé polovině 13. století jej získal Sezima z Vítkova. Páni z Landštejna vlastnili rozsáhlá území od výše zmiňované Třeboně, přes Trhové Sviny, Lipnici, Lomnici, Veselí, Žaleč až po Rakovník.
   K nejslavnějším členům rodu patřili válečníci Ojíř a Vítek, a také Vilém, moravský hejtman. Vilém působil ve službách Jana Lucemburského i Karla IV., a stal se také pražským purkrabím.
   Už ve 13. století měl nejstarší člen rodu Vítek z Klokot tři syny Pelhřima, Vítka a Ojíře. Landštejnové se dělí do několika větví, větev Pelhřimovu a Ojířovu, třetí větví se stali Svitákové, potomci Vítka ze Skalice. Ve 14. století k nim přibyli také Zubové z Landštejna, kteří obývali původně hrady Borotín a Střelu, později jim patřily také Chlumec, Bohdaneč a Kostelec nad Labem. Posledním Zubem z Landštejna se stal jistý Zapy, který zemřel v chudobě roku 1555. Pátou větví byli Moravanové, pocházející původně snad od Ojíře, který už od roku 1360 vlastnil statky na Moravě. Moravanští Landštejnové byli stoupenci husitů a jejich sídlem byly Milotice. V době husitských válek se Jan starší a Jan mladší zmocnili také panství kroměřížského.

   A právě tento mladší Jan získal v roce 1447 také Bystřici. Jak se dočítáme v Dějinách města Bystřice pod Hostýnem Ladislava Hosáka, Jan mladší zemřel někdy před rokem 1459 a Bystřice připadla jeho synovci Jiřímu. Tomu patřily kromě výše zmíněných majetků také Kurovice.

   Bystřickému působení Jiřího z Landštejna musíme věnovat více prostoru, protože listinou vydanou 9. října 1461 změnil svým podhostýnským poddaným životy, když je osvobodil od odúmrti. Do té doby, pokud někdo z poddaných zemřel bez potomků, připadl jeho majetek vlastníkovi bystřického panství. Poté, co listina vešla v platnost, mohl každý svůj majetek odkázat, komu chtěl. To znamenalo výrazné uvolnění poměrů v městečku i jeho okolí. Pokud totiž městečko toto právo nemělo, lidé se do něj neradi stěhovali a pokud zde už bydleli a neměli děti, svůj majetek hleděli raději utratit.
   Jiří z Landštejna patřil ke stoupencům Jiřího z Poděbrad a za své služby od něj získal hrad Buchlov. V roce 1468 Jiří zemřel, ale dění v Bystřici po jeho smrti je obtížné sledovat. Z listiny vydané v roce 1474 v Moravské Třebové se dozvídáme, že se městečka ujal jako poručník Smil z Landštejna a po jeho smrti jeho bratr Vilém. Z jiných pramenů ale vyplývá, že se v roce 1466 bystřické zboží opět na kratičkou dobu vrací do rukou pánům ze Šternberka, a také znovu Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka. Do situace vstupují také Jiříkova matka Barbora z Víckova, jeho sestra Markéta i manželka Machna Brtnická z Valdštejna. Hosákovy dějiny města podrobně popisují, jak velké zmatky na Bystřicku po Jiříkově smrti nastaly. Panství bylo hluboce zadluženo a poměrně komplikovaně šlo z jedněch rukou do druhých. Vzhledem k tomu, že zápisy do Zemských desk se, jak jsme psali už v prvním díle Bystřických pánů, odehrávaly zpravidla delší dobu po samotném prodeji majetků, víme jen, že v roce 1480 patřila už Bystřice Mikuláši z Hustopeč.
            -eda-