Rodu Hustopečských z Hustopeč se dosud žádná odborná literatura ve větší míře nevěnovala, mnoho informací o nich proto nemáme. Lze předpokládat, že k nejvýznamnějším členům rodu patřil právě onen první Vilém. Společně s olomouckým biskupem Brunem, Jindřichem z Lichtenštejna a dalšími moravskými osobnostmi působil v komisi, která měla zajistit, aby velehradský klášter neutrpěl majetkovou újmu při zakládání města Uherské Hradiště. A podílel se také na založení kláštera cisterciáků ve Vizovicích (tehdy Smilheim) v roce 1261. O deset let později Vilém zemřel.

Zprávy o další členech rodu se objevují až o několik století později, v 15. a 16. století, a to hned na třech místech: ve Velké Polomi na Hlučínsku, ve Štramberku a v Bystřici. Ve Velké Polomi se v polovině 15. století připomíná jistá Markéta, po níž dědili majetky její synové Beneš a Mikuláš. Štramberk i Bystřici koupili Beneš s Mikulášem o pár desítek let později (Štramberk v roce 1478 a Bystřici kolem roku 1480). Jejich pokračovateli se stali Mikulášovi synové Albrecht a Beneš, a Benešův syn Lacek. Ti všichni se také postupně vystřídali na pomyslném bystřickém trůně.

K bystřickému panství náležely v té době Dobrotice, Jeníkovice, Rychlov, Slavkov, Lhotka, Chvalčov, Hlinsko, Bílavsko, Brusné, Chomýž a Loukov. Albrecht z Hustopeč k nim ještě připojil Blazice, Libosváry a pustou ves Rácov. 
O žádném ze zmiňovaných pánů ale mnoho zpráv nemáme. Většinou jde o spíš různé púhony, tedy jakési zápisy o rozepřích. Mikuláš i Beneš zemřeli někdy na přelomu 80. a 90. let 15. století, o Albrechtovi se listiny naposledy zmiňují v roce 1538. V roce 1544 byl už Albrecht mrtvý. Podle Paprockého byl posledním mužským členem rodu a byl snad pohřben v bystřickém kostele. Oním posledním mužským členem ale snad Paprocký mínil pouze Albrechtovu větev. V době Albrechtova úmrtí žil ještě jeho synovec Lacek, který v roce 1523 prodal Štramberk a nějaký čas působil jako hejtman v Pardubicích. Lacek zemřel v roce 1560. 

Bystřické panství dědila po Albrechtově smrti jeho dcera Mandalena s manželem. Ale to už se dostáváme k dalšímu majiteli zdejšího kraje, Burianu Žabkovi z Limberka.

Žabkové z Limberka patřili rovněž k vladyckým rodům, nikoliv ale moravským. Pocházeli z Litvy a na Moravě žili vlastně jen dva. Prvním z Žabků, který do střední Evropy přišel, byl Jiří, Burianův otec. Jiřímu patřila větší panství na Brněnsku, především pak Dolní Kounice i s klášterem. Ten byl tehdy ale ve špatném stavu. Jiří z Limberka klášter opravil a kostel v Kounicích zvolil za místo posledního odpočinku pro svůj rod. Kromě kláštera s kostelem přestavěl Jiří Žabka do renesanční podoby také kounický zámek.

Jiří působil ve službách králů Ludvíka a Ferdinanda I., od nějž získal i povolení k těžbě stříbra v Hostýnských vrších, jiné zdroje mluví o těžbě zlata. Archeologové ale předpokládají, že šlo spíše o „těžbu“ keltských zlatých mincí, které se v okolí Hostýna nacházely.

Jiří Žabka se stal olomouckým písařem, zasedal v královských komisích a v letech 1532–1551 byl místokancléřem Království českého i purkrabím brněnského hradu. V roce 1537 byl spolu se svým synem Burianem přijat do panského stavu. Kromě Buriana měl se svou manželkou ještě dalších pět synů a pět dcer. Všechny dcery se provdaly do předních moravských panských rodin. Synové ale, s výjimkou Buriana, zemřeli dřív, než jejich otec. Jiří Žabka z Limberka zemřel v roce 1552 a do rodinné hrobky v kounickém kostele byl nakonec uložen sám. Na jeho náhrobku je česky vytesáno, že „v roce 1552 v úterý před sv. Vavřincem umřel urozený pán Jiří Žabka z Limberka a na Kounicích“.

O jeho synu Burianovi toho také mnoho nevíme. Podle Floriána Zapletala se v roce 1551 účastnil výpravy do italského Janova, kde čeští šlechtici vítali krále Maxmiliína II. po návratu ze Španělska. Zapletal také předpokládá, že Žabkové byli první, kdo postavil na Hostýně mariánskou kapli.

Burian Žabka měl se svou manželkou Mandalenou z Hustopeč jedinou dceru Annu Marii, která se stala třetí manželkou Jana mladšího ze Žerotína. Anna ale zemřela v roce 1585 bezdětná.

Burian svého otce přežil o pouhých jedenáct let. Bystřické panství si dlouho neponechal a v roce 1555 ho prodal podkomořímu markrabství moravského, Přemkovi z Víckova.Za života zmiňovaných dvou Žabků z Limberka se v písemných pramenech poprvé připomíná sv. Hostýn. Roku 1544 se píše jako Hostejn, o 11 let později Hoštayn. A od té doby nese také Bystřice své dnešní jméno „pod Hostýnem“.
                       

-eda-