Historie Sokola – 4. část

Bystřická Tělocvičná jednota Sokol po roce 1989
Po roce 1989 došlo již počtvrté v historii Sokola k jeho vzkříšení. Po obnovení činnosti ČOS v Praze se 20. listopadu 1990 dal první popud k obnovení činnosti bystřického Sokola Josef Svoboda, dlouholetý a poslední jednatel sokolské jednoty před jejím násilným zrušením po roce 1948.

Dne 20. 11. 1990 se schází tzv. přípravný výbor bystřického Sokola a dávají podnět k obnovení činnosti Sokola v Bystřici p. H. V tomto výboru pracovali: Josef Svoboda jako jeho předseda, František Starý, Ota Prošek, Alfons Vachtař, Karel Adámek, Božena Mikulíková, Františka Hlobilová, Marie Místecká, Jiřina Mikšíková a Svatava Doležalová.
Je ale důležité navrhnout nového starostu Sokola. Bývalý učitel Josef Svoboda, který byl dříve jeho dlouholetým jednatelem, stejně jako MUDr. František Starý bohužel záhy zemřeli. Nakonec bylo vedení Sokola, a tedy i funkce starosty svěřena do rukou Ing. Dušana Goldmanna.

Dne 15. 2. 1991 byla svolána 1. valná hromada, kde byl navržen a schválen výbor T. J. Sokol, včetně starosty Sokola. Již v dubnu roku 1991 byla jednota zaregistrována jako řádný člen ČOS a  podle nového uspořádání v župách se stala členem Sokolské župy Hanácké se sídlem v Kroměříži.

Po roce 1990 má T. J. Sokol opět naději, že dostane svou sokolovnu zase zpět. Politická situace se zdá být příznivá tomu, aby se navracel zpět majetek svým původním majitelům, tedy i Sokolům. Dochází však k tomu, že současný vlastník T. J. Tatran v Bystřici pod Hostýnem sokolovnu vrátit nechce. Proto se T. J. Sokol domáhá svého práva soudní cestou. Nastávají nechutné tahanice a sokolovna, která není v provozu, chátrá. Přes opakované žádosti T. J. Sokol ale nedošlo k smírné dohodě a k navrácení sokolovny.

Pro další činnost bylo ale důležité podchytit hlavně zájem mladé generace. Protože není sokolovna, cvičí se v ZŠ T. G. Masaryka  a ZŠ Bratrství. V jednotě je evidováno 211 členů. Z toho je 36 mužů, 126 žen, 8 žáků a 41 žaček. V r. 1991 přibylo 91 členů, což je 302 členů. A teď pro srovnání. V říjnu roku 1948 to bylo 806 jen dospělých členů Sokola. Dosáhneme toho ještě někdy?

Kromě tělovýchovy se činnost zaměřuje i na tradice osvětové a kulturní, které měly v Sokole vždy své důležité místo. Konaly se vzpomínkové akce na M. Jana Husa, oslavy 28. října, dětské šibřinky atd.
18.června 1992 bylo připomenuto Slavnostní akademií na Sušile 130 let od založení Sokola v Praze, 100 let od založení T. J. Sokol v Bystřici pod Hostýnem a 70 let od položení základního kamene sokolovny a po pěti měsících jejího slavnostního otevření. 

V roce 1995 se členové bystřického Sokola účastní Sokolského sletu v Torontu v Kanadě. Nutno podotknout, že z vlastních prostředků. Sokol také uspořádal v r. 1997 zájezd do Brixenu, kde byl v exilu K.H.Borovský. Opakovaně pak i do tyrolských Alp, do městečka Oetzu, kde se léčil Dr. Miroslav Tyrš. Jedním ze zájezdů byl zájezd v roce 1999 do Husova domu v Kostnici. V roce 2003 to byl zájezd na společné setkání Sokolů na horu Čantorii, v Beskydech. Každý rok byl Sokol pořadatelem akce na podporu léčby rakoviny "Běh Terryho Foxe",  a to až do jeho ukončení státními orgány.

Po deseti letech, v roce 2000, přičiněním nového předsedy tělovýchovné jednoty Tatran, dochází konečně po vyčerpávajících soudních jednáních k jejímu navrácení. Mezitím byly ale také vyčerpány i sokolské finanční dotace a zchátralá sokolovna potřebuje mnoha tisícové injekce, aby se aspoň uvedla do chodu a odstranily se ty nejhorší problémy, včetně děravé střechy. V posledních letech se v ní v zimě už ani netopilo. Po nejdůležitějších opravách, nebo spíš záplatách, se horečně a velmi těžce sháněly potřebné peníze na další rekonstrukci sokolovny. Nabízejí se sice různá řešení, ale památkáři je většinou rázně zamítají, protože opravy by prý poškodily vzhled budovy chráněný památkáři.

Počáteční euforie a aktivita u mnohých začíná upadat. Není divu. Mnozí z dříve narozených sokolů mají důchodový a vyšší věk a prozatím se mladší lidé do Sokola nijak nehrnou. Kde je ta síla sokolského ducha, která dokázala vést ty generace před tím. Mnozí upadají do letargie, která vládne v celé naší společnosti, protože snažit se v naší zemi o změnu, to je boj proti větrným mlýnům.  V tomto úsilí vytrvávají jen ti nejsilnější a svůj úkol, aspoň opravit sokolovnu, se snaží splnit. Mezi ty, kteří měli neutuchající snahu o rekonstrukci sokolovny, patři i tehdejší starosta T. J. Sokol, Ing. Dušan Goldmann.  Svůj volný čas trávil většinou na sokolovně, která se opravovala. Také on měl často pesimistickou náladu, když nemohl sehnat další peníze na opravy. Začínají se rekonstruovat sklepní místnosti, dříve narozeným bystřickým občanům známé jako peklo z šibřinkových zábav.

O vybudování loutkového divadla na sokolovně, v místech, kde se do padesátých let minulého století loutkové divadlo hrávalo, se začalo uvažovat, když si kulturní dům Sušil odkoupilo město Bystřice p.H., které do budoucna nepočítalo s loutkovým divadlem v prostorách Sušila. Impuls vzešel od bývalého principála loutkového divadla na Sušile, Vladimíra Macenauera. A tak po navrácení sokolovny část členů, kteří zůstali z těch, kteří na Sušile dříve hrávali, začali zbylé zařízení a loutky ze Sušila stěhovat na sokolovnu, která jim byla k provozu divadla nabídnuta. Prozatím ale jen do rozestavěného sklepa. Tam loutky a zařízení odpočívaly a až po nějakém čase se začalo s budováním divadla. Znamenalo to udělat návrh na nové jeviště a zbudovat celé nové osvětlení pro scénu i hlediště, zhotovit lavičky, skříně, přizpůsobit zbytek místnosti jako hlediště. Co nebylo nutno zhotovit odborně, to zhotovil sám principál.

Změna nastala v roce 2002, když byl při oslavách stého výročí Sokola Den otevřených dveří. Přihlásilo se několik nadšenců a tak po měsících horečnatého snažení, abychom zvládli dokončit rekonstrukci divadla a ještě nacvičit loutkovou pohádku, jsme na vánoce 2004 odehráli první premiéru představení "O nespokojeném kohoutkovi". Hned po této premiéře bylo jasné, že diváků budeme mít dost, ale musíme pro ně vytvořit lepší podmínky. A tak již příští rok mělo loutkové divadlo stupňovité hlediště. A za další dva roky jsme nově zrekonstruovali i původní jeviště. Každý rok jsme pak nacvičili dvě nové premiéry a s reprízami odehráli během zimního období od vánoc do velikonoc asi 10 loutkových představení. V posledních letech jsme pravidelně jezdili na  sokolské loutkářské přehlídky, nebo na tzv. loutkářské Letnice v květnu do Přerova. V našem souboru se vystřídalo několik mladých, talentovaných loutkářek, ale obyčejně odešli na školu mimo naše město a tím spolupráce končila.

V roce 2011 byla nakonec činnost loutkového divadla pozastavena v souvislosti se zavřením sokolovny z požárně bezpečnostních důvodů. Proto jsme se nemohli zúčastnit přerovské přehlídky ani v roce 2011, a také ani v roce 2012.
V roce 2006, v roce XV. všesokolského sletu v Praze, pořádá  naše jednota Sokola župní slet na hřišti sokolovny. Výbor a hlavně jeho starosta, Ing. Dušan Goldmann, tímto svůj úkol splnil. Za minimálních finančních prostředků, odvedl maximální výkon, částečně zrekonstruoval sklepy sokolovny na šatny a klubovnu a dovedl bystřický Sokol až k zorganizování župního sletu. A tento župní slet byl úspěšný, který ohodnotila i bystřická veřejnost. A tak předává ve volbách, v roce 2007, vedení bystřického Sokola novému výboru, s novým starostou Ing. Zbyňkem Svobodou. Výbor se opírá o zkušenosti z minulých let a pořádá každý rok osvědčené akce pro děti. Navazuje tak na sokolské tradice a kromě dětských šibřinek a loutkových představení pořádá každý rok na hřišti u sokolovny ještě "Rej čarodějnic“ a "Dětský den“, který jsme již v loňském roce nazvali "Sokolení“ se sportovním zaměřením.
Pro dospělé pak pořádáme předvánoční "Velkou módní přehlídku“ a "Vánoční koncert“. Pravidelně pořádáme 8. května pochod k pomníku padlých na Tesáku.

Činnost a existence Sokola začíná mít v povědomí občanů pozitivní podobu a záruku určité kvality. Tak, jak je hojně navštěvováno loutkové divadlo a šibřinky pro děti, tak pro dospělé je to módní přehlídka a v posledních letech vánoční koncert s dechovou hudbou Hulíňanka.

Do roku 2012 se udělalo se kus práce a také jsme se poučili z mnohých chyb. Ale hlavně se nám nedostává peněz na konečnou opravu budovy. Přitom se stále objevují další stavební problémy.
Protože nejsou splněna některá zásadní stavební kritéria pro kolaudaci, tak byl provoz sokolovny, hlavně z požárních a bezpečnostních důvodů uzavřen.

Tím se nejen přestalo v sokolovně cvičit, ale od konce roku 2010 přerušilo svou činnost i naše loutkové divadlo "Na galerii“. Nemůžeme se proto zúčastňovat ani celonárodních loutkářských přehlídkek v Přerově. Je pro nás smutným zjištěním, že v roce tak významných oslav pro naši sokolskou jednotu máme sokolovnu uzavřenu. A to nemluvím o plánovaném župním sletu, který se má opět po pěti letech na hřišti naší sokolovny uskutečnit.

Plánů a hlavně úkolů je do budoucna tedy ještě hodně. Jsme si vědomi odpovědnosti, kterou máme v organizačním zabezpečení provozu celé tělocvičné jednoty. Věříme, že nezklameme naše předchůdce a cíle naší jednoty se podaří nakonec úspěšně dokončit. Potřebujeme k tomu ale také mládež a i tu střední generaci, která by se do našich řad zařadila. Aby ti mladší pak po nás mohli převzít štafetu, kterou uchopili před 120 lety naši předchůdci. Nebude to jednoduché, ale ani oni to jednoduché neměli. Proto vyzýváme bystřickou veřejnost – Sokol je otevřen všem lidem.                           .
                                                                                                                                  vlamac