Karel Bubílek je jako autor mnoha obrazů a kreseb velmi dobře znám. Jeho krajiny, kytice, myslivecké motivy, chvalčovská zákoutí, údolí Hostýnských vrchů. Většinou poznáte jeho rukopis na první pohled. Ale co mám na něm nejvíc ráda, je jeho odvaha zkoušet i nové techniky, dívat se na svět kolem sebe stále novýma očima. Karel Bubílek totiž umí překvapit.

Myslím, že zcela novýma očima se na jeho tvorbu dnes podíváte i vy.
Jeho tvorba z 50. a 60. let bude jistě pro mnohé z nás překvapením. Podniknete pomyslnou cestou proti proudu času, do doby, kdy výtvarná dráha Karla Bubílka byla teprve ve startovních blocích. Tehdy určitě ani on, mladý malíř plný elánu, ještě netušil, že ho čeká běh přes překážky a že nakonec s paletou v ruce poběží dalších šedesát let. To už je úctyhodný maraton. To už je krásný důvod k oslavě, k putování jeho výstavy od Soláně přes Chvalčov až k nám.

Když měl Karel Bubílek tady v zámku poslední výstavu v roce 2008, mnohé zaskočil velkou barevnou trilogií Pěkná hora. Tento trojdílný obraz se zcela vymykal všemu ostatnímu, co zde bylo vystaveno. Snad proto mě uchvátil na první pohled, a nakonec, díky neobyčejné laskavosti malířově i velkorysosti jeho paní Evičky skončila trilogie u nás doma. Řeknu vám, ještě se mi ten obraz neomrzel. Sedávám naproti němu na verandě v křesle a beru z něj energii. Považuji ho za tvůrčí rozmach, výkřik náhlé inspirace, divokou hru žluté a oranžové a modré. Čerpám z tohoto díla inspiraci každý den. Obohatil můj život i atmosféru v celé místnosti, kam se uchyluje s největší radostí celá naše rodina i naši přátelé.