Továrna
Ing. arch. Milan Vašina: Bystřice byla v roce 1850 velká jako dnešní Slavkov pod Hostýnem, i Kelč byla v té době dvakrát větší než Bystřice. Příchodem bratří Thonetů se městečko výrazně změnilo. Thonet změnil Bystřici, tak jako Baťa změnil Zlín. Když se začala v roce 1861stavět továrna, šlo o promyšlenou koncepci. Vznikl moderní průmyslový areál; podobné už existovaly v Německu, Anglii či Americe. Kdo byl autorem urbanistického návrhu celého komplexu TONu, bohužel nevíme, netuší to ani paní architektka Šimoníková, autorka obsáhlé knihy o historii a produkci TONu z roku 1992. Zřejmě si Thonet přivezl architekta či architekty s sebou z Německa. Podle jejich projektů vznikly průmyslové budovy, které umožňovaly pozdější propojení a rozšiřování závodu, jednoduchost toku materiálu a lidí, v etapách na sebe navazovaly.  Samozřejmě musely stavby vyhovovat i požadavkům požární bezpečnosti. Objekty měly volnou dispozici. Byl tu skelet, chyběly nosné stěny, zpočátku měly budovy jen dřevěné sloupy a stropy, což bylo nebezpečné. Postupně nahradili dřevěné sloupy litinovými. V době, kdy výstavbu továrních budov zahajovali, nebyla ještě obec elektrifikovaná, součástí závodu byl parní stroj a energii ke strojům přenášely řemenicové rozvody. To se později změnilo.

Na továrnu navazovala dělnická kolonie, která kopírovala osu Přerovské ulice, byla na tehdejší dobu velice moderní i se školkou a kasinem. Thonet měl dokonce i své „peníze“, žetony do firemních prodejen, tím předčili i Tomáše Baťu.
Do Bystřice pak byla v roce 1882 díky Thonetům zavedena železnice. Thonetové dopředu promýšleli možnosti, zakoupili pozemek pro vlečku a v roce 1888 ji postavili. Koupený pozemek byl ale rozlehlý, proto ho využili k výstavbě Nádražní ulice – výstavní, široké, porostlé zelení. Plocha byla rozparcelována a vznikly tu samostatně stojící rodinné domy a vily v zahradách. Tím byl dán základ rozrůstání Bystřice ve směru na jih od náměstí. Na osu Nádražní ulice pak začal navazovat pravoúhlý systém dalších ulic se samostatně stojícími domy a vytvořila se tím jižní část města, vlastně takové zahradní město. Nacházely se tu hlavně domy thonetovských úředníků, což byly lidé s lepšími platy, širšími možnostmi a kulturním rozhledem. Nechali si stavět domy v městském stylu. Ve 20. století, když se Thonetův závod rozvíjel, získalo město trvalý urbanistický ráz. 
 
Dělnická kolonie
Ing. arch. Tomáš Jalůvka: Části původní dělnické kolonie Thonet najdeme v Bystřici pod Hostýnem v ulici Přerovské (řada domků měla pokračovat až do prostoru, kde dnes stojí tzv. „věžák“) a v obloukovité ulici Samostatnost, jejímž středem prochází ulice Na Domově, centrum tohoto územního celku.

Ke konci 19. století pracovalo u Thonetů v Bystřici až 2100 lidí, někteří museli do práce docházet i tři hodiny pěšky. To bylo neudržitelné, a proto v roce 1886 vytvořil Otto Zeman, bystřický stavitel, zásadní urbanistický plán pro vznik dělnické kolonie – dělnické dvojdomky s dvorky na Přerovské a pak také v ulici Samostatnost. Podle urbanistického plánu architekta Zemana stavěl domky spolek, který se v roce 1913 přejmenoval na Samostatnost – po něm byla celá ulice pojmenována. Ještě dnes je u některých domků poznat, že je projektoval Otto Zeman. Když se postavíte do středové osy oblouku ulice Samostatnost, po obou stranách stojí domy otočené k sobě zahradami. Celé to tvoří funkční kompaktní blok. Ubytováni tady byli ti, kteří zastávali u Thoneta vyšší pozice. Je tu i parčík, šlo o příjemné bydlení v zeleni, žádané i v dnešní době. Podobná urbanistická řešení se po druhé světové válce v Bystřici nevyskytují.

Slyšeli jsme, že existuje stavební záměr celou bystřickou dělnickou kolonii zbourat. To by ale byla škoda, je to jeden z mála promyšlených urbanistických celků ve městě a architektonický doklad doby. Stálo by za to zamyslet se nad zachováním kolonie, všude se teď objevují tendence je bourat, i v Holešově například, nevyhovují totiž moderním požadavkům na bydlení. Možná by ale stačilo málo, aby zase začaly fungovat.   

Ing. arch. Ladislav Pastrnek: Zdůrazňuji, že jsem zastáncem zachování této části historického otisku slavné éry firmy Thonet v obrazu města. (Za obrovskou chybu Holešova považuji likvidaci zaměstnaneckých domků firmy Kohn ve Školní ulici, které si zasloužily památkovou ochranu.) V případě domků Thonetovy dělnické kolonie v Bystřici se ovšem nejedná o skanzen, ale o obývané objekty ve špatném technickém stavu a bez potřebného hygienického vybavení (suché WC ve dvorním objektu). Je tedy nutná jejich sanace. Postup je samozřejmě závislý na finančních možnostech města. Na severní straně Přerovské ulice jsou čtyři domky se šestnácti bytovými jednotkami, na jižní osm domků s dvaatřiceti bytovými jednotkami. V současné době jsou již rekonstruovány první dva byty, na další dva je připravena projektová dokumentace. Projekt řeší odstranění zásadních technických problémů, vestavbu sprchy a WC do jednotlivých bytů, nové povrchové úpravy v bytech, opravu, popř. výměnu oken a zateplení předsazených vstupů. Systém vytápění jednotlivých bytů lokálními topidly na tuhá paliva zůstává zachován. (Tento projekt zpracoval Ing. arch. Vít Bělík.)

V souvislosti s těmito rekonstrukcemi byla dosavadním zastupitelstvem města vyvolána diskuse na téma ekonomická náročnost investování do starých objektů, versus nová výstavba. Byl jsem proto na podzim loňského roku požádán o zpracování prověřovací studie, která by vyhodnotila ekonomickou náročnost a posoudila možnost a vhodnost případné zástavby diskutované lokality novými domy. Své přesvědčení o vhodnosti zachování této historické zástavby jsem přednesl i městskému zastupitelstvu. To však na zpracování studie trvalo, aby byl k dispozici materiál pro další rozhodování.

V ideovém návrhu zastavovacího plánu prověřovací studie jsou ponechány čtyři stávající domky na severní straně ulice. Novou zástavbu na jižní straně ulice tvoří čtyři dvoupodlažní domy, které svým měřítkem i výškou navazují na sousedící budovu bývalého kasina a domky v ulici Dukelské. V každém domě studie předpokládá čtyři dvoupokojové byty, které jsou pro porovnání plošně podobné jako u stávající zástavby. Nová výstavba by samozřejmě byla podmíněna asanací stávajících domků na jižní straně ulice, realizací nových inženýrských sítí, terénních a sadových úprav okolí domů a potřebných parkovacích ploch.

Věžák
Ing. arch. Milan Vašina: Věžový dům vznikl jako ubytovna u stavby nového závodu na začátku 70. let. Jde o jeden z opakovaných projektů tehdejších Pozemních staveb Gottwaldov. Identická budova stojí ve Zlíně, jedna dokonce na Kubě. Dnes je dům v havarijním stavu a jeho majitelem je společnost Tesco Stores, která hodlala budovu zbourat a na jejím místě postavit obchodní dům. Byl vydán demoliční výměr. Přišly však problémy a firma Tesco přestala mít o investici zájem. Zatím se neví, co bude s věžákem dál.

Splav, nebo Fiňák?
Originálnímu obytnému bloku za věžákem stojícímu na Přerovské, podél silnice k Rychlovu, se podle slov provázejících architektů říkalo v Bystřici finský dům, neboli „Fiňák“. Někteří pamětníci ale tvrdí, že pro svůj vzhled dostal přezdívku „Splav“ a že finský dům byl spíše dřevěný objekt s kancelářemi situovaný na travnaté ploše u administrativní budovy nového závodu, čelem k věžáku. Dosud stojí. Další původně dřevěné finské domy, dnes už přestavěné, ještě najdeme na konci ulice Partyzánská ve směru k Hartlovu mlýnu.

Ing. arch. Petr Čáslava: Jsme u bystřického domu č. p. 1030, který patřil také k podnikovým domům. Po druhé světové válce jej v Bystřici postavili pražští architekti Karel Honzík a Jaroslav Kándl. Jde vlastně o deset řadových domků se samostatnými vchody, které v celku vypadají jako bytový dům. Původně tu mělo stát devět takových bloků, v urbanistickém tónu vytvořeném funkcionalistou Karlem Honzíkem, ale postaven byl z neznámých důvodů jen jeden. Možná přišly změny s únorem 1948.

Projekt stavby domu začal v roce 1947 a dokončen byl o dva roky později. Budova je architektonickým poselstvím umělecké avantgardy. Karel Honzík pocházel z Bretaně, kde se narodil v roce 1900, studoval v Praze a byl zakládajícím členem Devětsilu. Dům je odklonem od jeho funkcionalistického cítění a má spíše tradicionální design. Kamenné obklady jako by evokovaly drsné podnebí podhorského městečka. Každý dům má samostatný vchod, předsíň, obývací prostor s kuchyní a schodiště do druhého patra, tam je jeden pokoj s koupelnou. Krajní domy mají vzadu přístavek rozšířený o další pokoj. První patro je zastřešeno pouze pultovou střechou. Přestože dům nese tradicionální prvky, jako je kamenné obložení či opěráky, troufám si říct, že určité prvky funkcionalismu – pásová okna nebo členění fasády jsou patrné. Architekt, herec a spisovatel David Vávra v televizním pořadu Šumná města dokonce řekl, že v případě tohoto bystřického domu jde o „poetický funkcionalismus“.

Dům je zapsán jako kulturní nemovitá památka, a je tedy chráněn před přestavbami, které by zničily jeho originální ráz. Dochoval se tak, jak byl postaven.

Stará vodárna v Mlýnské
Účastníci bystřického dne architektury mohli krátce nahlédnout také do objektu staré vodárny, která svého času patřila k Thonetově železniční vlečce. Z velké studny vedle domku stojícího na dohled od poslední budovy starého bystřického nádraží se dříve čerpala voda do kotlů parních lokomotiv. V objektu býval parní stroj a venku v přístavku se skladovalo uhlí. Potom přišla elektrifikace, koleje změnily směr a nádraží se posunulo dále jižním směrem, přibližně do míst, kde stojí to dnešní. Studnu u vodárny nějaký čas používala Impregna, později objekt koupila pila Javořice a nejméně 20 let se pak domek nepoužíval. Dnes už je tomu jinak. V budoucnu by tady měl vzniknout architektonický ateliér.

Procházku po stopách Thonetů a TONu uzavřel sochař a designer Jaroslav Juřica, někdejší student současné bystřické Střední školy nábytkářské a obchodní, který v sokolovně, v sále loutkového divadla, představil svou židli 002 navrženou pro TON. Juřicova konstrukčně jednoduchá, elegantní židle je inspirována slavnou Thonetovou židlí č. 14. Vznikla na základě soutěže Ohýbané dřevo bez hranic, kterou TON vypsal v roce 2010, a je v ní obsažena tradice i moderní současnost. V sokolovně se pak diskutovalo také o bystřickém městském prostoru a možnostech jeho účelnějšího využití. Přítomné zajímala možnost výstavby městské tržnice či úprava břehů Bystřičky pro rekreační účely.

Bystřický okrašlovací a zábavní spolek se prostřednictvím dnů architektury snaží vzbudit v lidech mimo jiné také aktivní zájem o přetváření města, v němž žijí. Inspirací pro příští procházku se může stát i váš návrh.
msch