Z redakční pošty
Den otevřených dveří v ZŠ Bratrství Čechů a Slováků inspiroval k zamyšlení a vzpomínání Jana Koščaka z Bystřice pod Hostýnem.

Školní zvonění pro dříve narozené

 V sobotu dne 20. září 2014 jsem měl možnost navštívit Základní školu Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem. Bylo to u příležitosti dne otevřených dveří k 55. výročí jejího založení. Byl jsem ohromen! Poznal jsem to, když jsem vkročil do jedné z mnoha tříd. Oslovil mě pan Pythagoras ze Samu a připomněl, že obsah čtverce sestrojeného nad přeponou se rovná součtu obsahů čtverců sestrojených nad oběma odvěsnami. Hned jsem se vrátil do svých školních let. Pojednou mi prolétla myslí má školácká historie. Ve třídách celodřevěné lavice asi pro pět žáčků najednou. Ještě nepochopitelné obrazce malých a velkých písmen doplňovala představivost malé dětské dušičky. Psali jsme do sešitů pouze tužkou, ale když jsme to dotáhli k pěknému písmu a číslicím, mohli jsme používat pero. Pero nikoliv současné, ale to staré namáčecí se špičkou do inkoustu, který byl zabudován v lavici v kalamáři. O propiskách a pentelkách a jiných psacích potřebách jsme ani nesnili – prostě v té době kolem roku 1953 nebyly. Přesto jsme pronikali do tajů pravopisu, čtení, psaní a počítání. Tělocvik se učil na školní chodbě, kde byla zároveň i šatna a lavice pro přezouvání nebo odpočinek. Mnohdy nás zaskočilo i sklízení dřeva a uhlí pro školu na zimu. Naše pomoc byla samozřejmostí. Vývoj elektroniky tehdy teprve spěl k tabletům, mobilním telefonům a počítačům, a život byl klidnější a krásnější. Bez závislosti na esemeskách a rozesílání fotografií nebo videa.
Má zvědavá povaha mě tedy posunula do roku 2014, k těm otevřeným školním dveřím. Abych napsal pravdu, vešel jsem do úplně jiného prostředí – do světa 21. století. Dokonale zařízené a vybavené třídy představovaly pro mě něco nepochopitelného. Vešel jsem do učebny hudební výchovy. Nevěřil jsem svým smyslům – bylo to snad hudební studio? Mile jsem byl překvapen i jinými učebnami – chemie, výtvarné výchovy, fyziky nebo cizích jazyků. A což teprve zdejší studovna! Tak to jsem zíral! Jaký pokrok se ve školství uskutečnil v krátké době. A co vybavení prvních tříd! Prostě nádhera. Připadal jsem si jako ve snách. Toho bychom si tenkrát zajisté hodně vážili. Ale svět jde dále, za dalších padesát let se i současní prváci budou podivovat, jak vymoženosti jejich školních let zestárly. Jak se vše mění k nepoznání.
 Co zůstává, je vztah žáka a učitele. I já děkuji po mnoha letech svým učitelům za vše, co mi do života předali. Jak se říká, děti se rodí s křídly a učitelé jsou ti, kdo je učí létat. Za to jim patří velký dík! No a taky stále platí, že c2 = a2 + b2.
Jan Koščak