- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Editorial
- Bystřici zvítězili Starostové a nezávislí
- Bílavský kostel vydal další tajemství
- Demografický vývoj Bystřice pod Hostýnem v roce 2013
- Den u koní ve Slušovicích
- Házená
- Jak Bystřičtí mateřskou školu založili
- Jak jsme křtili knížku pro děti
- Jaké bylo počasí v září 2014
- Kiks Brass ve velkém stylu
- Knižní novinky v městské knihovně
- Lukostřelci mají pevnou ruku
- Mámo, táto, jdeme do knihovny
- Město má novou tajemnici
- Město podle Thoneta
- Městské společnosti usilují o ekonomický provoz
- Můj zážitek ze Dne charity
- Napoleonský dušičkový pochod
- O školce v kouzelném zámku
- Obadal s Vybíralem o bronzové Příbrami
- Obnoven válečný hrob Viktora Velikovského
- Oprava
- Překonali jsme rekord
- Restaurátoři dospěli k Pilátovi
- Říše loutek v sokolovně
- SPCCH děkuje
- Středověk na vlastní oči
- Šaty jako modlitba?
- Školní zvonění pro dříve narozené
- Téměř obytná dýně
- V dětském domově se školou nudu neznáme
- Vítejte v sokolovně!
- Výstava „Anonymní“ ohýbaný nábytek představila autorská díla
- Vzpomínka na malíře Stanislava Ježka
- Záchranka přijímala návštěvy
- „Šmejdi“ – beseda s ČOI
Milí čtenáři,
ne, v tomto čísle bohužel nenajdete aktuální zprávy o průběhu ustavujícího zasedání zastupitelstva města. Komunální volby si letos ne a ne padnout do rytmu s uzávěrkami Zpravodaje. Říjen jsme kvůli nim museli uspěchat a listopad, vědom si své dušičkové podstaty, zase přichází takříkajíc s křížkem. Zatímco vzniká tento editorial, v kruhovém zámeckém sále, kde už dozněly zvuky letošních vernisáží a skřípání smyčců i historického nábytku, se začíná v tomto roce naposled topit, aby mělo nové zastupitelstvo zajištěny ideální podmínky pro hřejivá slova a vřelé stisky rukou, a mohlo tak po měkkém koberci dobromyslně vykročit do nového volebního období. O tom, jak to vše dopadlo, tedy s díky za pochopení pojednáme příště. Zatím přinášíme pouze základní informace o osobách a obsazení.
Doba předvolebních plakátů byla krušná a poučná. Je za námi. I bystřický kozel, o kterého vypukla přetahovaná, neb ho každý chtěl mít na svém dvorku, a zlé jazyky dokonce tvrdily, že městu úředně nepatří, se uchýlil zpět do městského znaku a přestal zlobně tlouct kopyty, cenit zuby a lomozit černými břevny. Když už se dal zase nakrmit a pohladit, povídali jsme si o něm napřed s podvýborem pro vexilologii a heraldiku při Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a pak s dětmi na bystřické základní škole Bratrství, protože právě měly prvouku. V prvním případě se nám dostalo potěšitelného ujištění, že znak je prokazatelně náš už po staletí a že tedy jako město nepotřebujeme k jeho užívání žádné úřední povolení. V tom druhém případě jsme pak společně přemýšleli, kdo nám dal do znaku bílého kozla, co všechno vyjadřuje a jak se tam vlastně dostal. A z toho přemýšlení vzniklo povídání, zkrátka pravá lidová slovesnost, a několik improvizovaných erbovních pověstí. Dostanete je pod stromeček také příště.
Hodnou dobu jsme ve druhé polovině října strávili s restaurátory na vratkém lešení u stropu bílavského kostela. Z časových vrstev omítky vystoupily napřed pestré kytice ve zdobných nádobách a z ještě větší hloubky pak apoštolové scházející se k Poslední večeři Páně a vzhlížející k lustru na stropě. Zrzavý Jidáš s měšcem v ruce byl právě na odchodu. Jestli postava Krista padla za oběť svítidlu, jestli malíř Jan Ježek obraz v roce 1910 vůbec dokončil a jestli výjev na stropě presbytáře zůstane nebo bude zamalován, zatím není jisté. Něco málo ale o tajemstvích, která postupně vydává kostel sv. Bartoloměje, přece jen píšeme. Na vlastní oči jsme také v hustém dešti a hostýnské horské nepohodě viděli, že byla dokončena další část unikátní repliky keramické mozaiky Jano Koehlera, obrazu I. zastavení Jurkovičovy křížové cesty „Pilátův soud“. Restaurátoři dospěli od nohy Věčného žida k Pilátovým zádům a teď už je čeká vpodstatě jen zlacení Kristovy svatozáře. Jaký bude konečný výsledek? Na čtvrté straně naší obálky si Pilát myje ruce.
Je toho zkrátka v listopadu dost málo, co bychom mohli s jistotou tvrdit. Mlha pojídá kusy krajiny s apetitem psa baskervillského a snad jen obrovitá dýně pana Hrubého z Havlíčkovy ulice, kdyby se v ní svítilo, by se mohla stát majákem pro tápající chodce. Tak ať se vám podaří úspěšně probloudit listopadem (vydejte se směrem k prosinci) a ať vám po cestě nepřipomíná sbírku hrůzostrašných povídek Stephena Kinga. Povzbudivé je, že i v mlze člověku přísluší spousta životních jistot, na něž nepotřebuje úřední povolení.
Ilona Musichina
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik