U příležitosti výročí se ve čtvrtek 13. srpna 2015 uskutečnily dvě komentované prohlídky vojenského Centra zdravotnického materiálu sídlícího v zámeckém parku v Bystřici pod Hostýnem. Šlo o vzácnou příležitost podívat se do míst, kam veřejnost běžně nemá přístup, poznat jedinečnou, vysoce odbornou a záslužnou práci zdejších vojenských i civilních zaměstnanců a žasnout, co všechno k Bystřici pod Hostýnem patří. 

V úvodu přivítal návštěvníky mjr. Ing. Tomáš Nagy, zástupce náčelníka, do jehož kompetencí patří provoz centra. Centrum zdravotnického materiálu vede od roku 2013 pplk. Mgr. Drahomír Vančík. Centrum zaměstnává 52 civilních pracovníků a 26 vojáků a je rozděleno do sedmi úseků – Skupina vnitřního zabezpečení, Úsek pořizování, vyřazování a likvidace MU 2.5, Úsek zásobování, skladování a kompletace MU 2.5, Úsek zabezpečení, Úsek kontroly léčiv a zdravotnických prostředků, Úsek metrologie, OTD a údržby zásob MU 2.5 a Skupina farmaceutů. Zkratka „MU 2.5“ zastupuje slova „materiálové uskupení“ a představuje zdravotnický materiál, zkratka OTD znamená odborně technický dozor.

První místo, kam návštěvníci dne otevřených dveří zavítali, byly zdravotnické laboratoře. Ty jsou ojedinělým specializovaným pracovištěm v rámci celé české armády. V laboratořích se návštěvníků ujal jejich vedoucí PharmDr. Zdeněk Pečinka a spolu se svými kolegy jim podal zasvěcený a podrobný výklad. Zdravotnické laboratoře vykonávají pro armádu podobné činnosti jako v civilním zdravotnictví Státní ústav pro kontrolu léčiv: kontrolují zdravotnický materiál, testují jej, prodlužují použitelnost léčiv a dalšího zdravotnického materiálu, kontrolují veškeré lékárenské vybavení vojenského zdravotnictví a provádějí výkon státní správy pro armádu. Bystřické laboratoře jsou akreditovaným pracovištěm. To znamená, že výsledky jejich práce jsou uznávány v okolním světě.

V laboratoři pro kontrolu obvazového materiálu se provádějí testy – zkouší se tažnost, roztažnost, pružnost i nasákavost. Testování umožňuje prodloužit životnost obvaziva ze tří až na 20 let, což představuje i velkou finanční úsporu. V této laboratoři se návštěvníci seznámili i se základní zdravotnickou výbavou každého vojáka, k níž patří dva druhy obvazu (běžný a s mikrobiální úpravou), dvě velké roušky, aby mohl voják ošetřit i velká zranění typu průstřelu, a autoinjektor se třemi ampulkami. Ty obsahují morfin na tlumení bolesti, Diazepam na uklidnění a obidoxim – látku, která snižuje účinky nervově paralytických látek. K základní výbavě patří také tablety na úpravu vody. V případě, že je vojenské velení seznámeno se situací na bojišti a má informaci o tom, že by mohly být použity bojové plyny, dostane voják také léky nebo náplasti, které zmírňují účinky nervově paralytických látek, ale dávají se profylakticky (tj. preventivně). Látka, kterou jsou náplasti napuštěny, je českou specialitou a nemají ji ani ve Spojených státech.

K dalším laboratořím patří laboratoř chemická, která testuje totožnost léků (zda obsahují avizované množství léčivé látky) – tato laboratoř odebírá vzorky ze všech vojenských lékáren v České republice. Dále je to laboratoř spektrálních metod, v níž se měří, kolik absorbuje daná látka záření, a laboratoř fyzikálně-chemických analýz, v níž se stanovují účinné látky tzv. titračními metodami (tj. metodami kvantitativní analýzy). Pracovníci laboratoří také ověřují a kalibrují drobné přístroje a zdravotnické pomůcky, jakými jsou např. teploměry.

Po prohlídce laboratoří se návštěvníci spolu s mjr. Nagyem přesunuli do prostorů s vozovou technikou. Zde si mohli prohlédnout kromě velkých nákladních vozů na přepravu kontejnerů také sanity a autobus. Armádní vozová technika jezdí jak do českých vojenských výcvikových prostorů (Libavá a Boletice), tak i na zahraniční mise. Poté předal mjr. Nagy slovo Ing. Václavu Drešerovi, vedoucímu Úseku metrologie, ODT a údržby zásob MU, který návštěvníkům podal vyčerpávající komentář k polním nemocnicím. Jedna z prvních cest po vojenských garážích vedla k modelu polní nemocnice. K sestavení skutečné polní nemocnice je potřeba plocha přibližně o velikosti fotbalového hřiště. Tak velkou plochu zabírá jen samotná zdravotnická část; technické zajištění nemocnice je potřeba umístit zvlášť. V polní nemocnici obvykle pracuje 100 až 120 zdravotníků (lékařů, sester, laborantů a řidičů). Aby nemocnice dobře pracovala, potřebuje ještě další zaměstnance tzv. obslužného personálu, který kromě technického vybavení zajišťuje také stravu, praní prádla a podobné činnosti. Konečný počet zaměstnanců nemocnice se proto vyšplhá až k 350 nebo čtyřem stovkám. Raněný voják se po prvotním ošetření na bojišti dostane do záchranného vozidla. Vozidlo umožňuje převoz dvou těžce a až čtyř lehce raněných. Zde podá zdravotnický personál základní zdravotnickou péči důležitou pro přežití. Vozidlo je vybaveno mj. rozvodem kyslíku, aby se zajistila dobrá ventilace plic po celou přepravu, sledují se také další důležité životní funkce tak, aby měl doprovázející lékař informace o zdravotním stavu raněného, popř. mohl učinit opatření k jeho záchraně. Po převozu sanitním vozem do nemocnice se raněný dostává do tzv. třídícího střediska, kde lékař určí, jaký je rozsah zranění a jak se bude v léčbě postupovat. Potom jsou pacienti převezeni na jednotlivá specializovaná pracoviště – chirurgický sál, jednotku intenzivní peče, transfuzní jednotku apod. Nemocnice je vybavena také zubní ambulancí.

Jednotlivá zdravotnická pracoviště mají vybavení srovnatelné s kamennou nemocnicí. Např. velký rozkládací kontejner je vybaven stejně jako operační sál. Má veškeré technické zařízení – od operačního stolu a lampy, přes anesteziologický přístroj až po tzv. C-rameno s RTG přístrojem, které už není nutnou součástí operačního sálu. Jsou tady rozvody všech důležitých medicinských plynů (kyslík, rajský plyn), klimatizace, filtroventilace, elektronický hlídač poklesu tlaku, který vydává zvukový i světelný signál, takže je lékař okamžitě informován o všech změnách. K dalšímu vybavení patří narkotizační jednotka, kautery, CT a další zdravotnické přístroje. Přístroje mají své vlastní záložní zdroje, které se v případě výpadku elektrické energie uvedou do chodu. Přístroje, které nemají záložní zdroj, ale akumulátory, naskočí do 120 vteřin od výpadku. Lékař je schopen na tomto pracovišti provádět i velké a složité operační výkony na hrudníku, v dutině břišní i na končetinách.

Technické vybavení sálu umožňuje, aby měli lékař i pacient vysoký komfort, najdeme zde proto i klimatizační jednotku. Na bojištích bývá často poměrně vysoká teplota (např. v Afghánistánu bylo + 45°C) a v takovém prostředí by lékař operovat nemohl. Sál je proto klimatizován na 26–27°C.

Protože na bojištích dochází k velkým ztrátám krve, je součástí polní nemocnice také transfuzní jednotka. Ta je kromě odběrového lůžka a zdravotnického materiálu vybavena také mrazicím boxem s teplotou okolo -60°C na uložení krevních derivátů a ledničkou pro uložení krevních zásob. V laboratoři jsou schopni z krevních zásob připravit krevní deriváty, popř. otestovat, zda jsou zásoby krve použitelné.

V dalším kontejneru se nachází jednotka intenzivní péče, jinde zase laboratoř, výdejna léků a nemocnice musí být samozřejmě vybavena také lůžkovou částí, kam se dostává pacient po operaci.

Celá nemocnice je napojena na tzv. páteřní koridor, z něhož vybíhají jednotlivá specializovaná pracoviště. V případě, že by došlo k velkému výpadku proudu v celé páteřní síti, je páteřní koridor vybaven elektrocentrálou, která slouží pouze pro operační kontejner.

Návštěvníci se také dozvěděli, že polní nemocnice, kterou právě procházejí, sloužila našim vojákům už v Afghánistánu, Kuvajtu a Iráku. A protože v nemocnici se jednou ocitl snad každý, směřovalo také na Ing. Václava Drešera nejvíc otázek. Návštěvníky zajímal jak způsob přepravy, tak historie. Při přepravě se musejí všechny přístroje z kontejneru vystěhovat a uložit v bednách. Dříve bývaly polní nemocnice ve stanech. Všechny přístroje se proto stěhovaly v bednách. V té době museli být schopní čtyři technici nemocnici kompletně postavit. Dnes, kdy slouží nemocnici kontejnery, je přeprava i stavba mnohem náročnější, je potřeba celý tým, který kontejnery vynivelizuje, zapojí na potřebné rozvodné sítě a vybaví přístroji. Ovšem komfort pro personál i pro pacienta je nesrovnatelný.

Další návštěvníky zajímalo, jak dlouho trvá, než může česká armáda nemocnici při tak specializovaných podmínkách do zahraničí vyslat. Příprava trvá asi dva měsíce – před balením se musí veškeré přístroje znovu zrevidovat a na revize vysoce specializovaného přístrojového vybavení operačních sálů nemá armáda potřebnou akreditaci. Příjezd potřebného revizního technika nasmlouvaného od výrobce nějaký čas trvá. A kdy byly kontejnery poprvé použity? V roce 1999, od té doby už je nemocnice vybavena kontejnery vždy. Kontejnery se převážejí na nákladních autech, na daném místě se postaví, vyklopí se boční stěny a vysunou se skládací buňky.
Charakter nemocnice (zda se bude jednat o nemocnici chirurgickou, nebo humanitární, která bude pomáhat i civilnímu obyvatelstvu) určí velitel nemocnice. Primárně je ale nemocnice vždy určena k ošetřování vojáků raněných na daném místě, protože sestavení i vybavení nemocnice je velmi drahé.

Metrologie není meteorologie 
Dalším pracovištěm, které si měli návštěvníci možnost prohlédnout, byl Úsek metrologie, OTD a údržby zásob. Pracoviště tvoří akreditovaná metrologická laboratoř a revizní místo elektro, tlak a plyn. Jedná se o jediné pracoviště v české armádě, kde revizní technik může zasáhnout do zdravotnického přístroje. Ověřuje se tady platnost měřidel, jako jsou tonometry (tlakoměry), které každé dva roky podléhají zkouškám. Za rok vyzkoušejí revizní technici na tomto pracovišti 200 až 400 tonometrů, které jsou v majetku armády. Sem posílají jednotlivá vojenská zdravotnická zařízení své přístroje ke kontrole. Je-li přístroj v pořádku, obdrží státem certifikovanou značku. Rtuťové tonometry je možné znovu kalibrovat (vyčistit rtuť), elektronické se v případě závady musejí zlikvidovat.

O práci revizního technika na poli elektro informoval návštěvníky Ing. Milan Matela. Revizní technici objíždějí jednotlivé vojenské útvary a kontrolují elektrická zařízení, podílejí se i na vybavení polních nemocnic, testují také jiné zdravotnické přístroje, aby měly správné parametry.

Posledním pracovištěm, do kterého mohli návštěvníci nahlédnout, byl Úsek zásobování, skladování a kompletace, který vede PharmDr. Ladislav Dvořák. Ten ukázal návštěvníkům individuální prostředky, které slouží jako vybavení vojáka. Batoh se základním vybavením váží přibližně 20 kg. Obsahuje mimo jiné základní lékárničku, aby voják mohl poskytnout na bojišti základní předlékařskou pomoc. Podobný batoh užívají vojáci i na humanitárních misích. PharmDr. Dvořák seznámil návštěvníky také s tím, jak vypadalo lékařské vybavení v minulosti.

V závěru prohlídky se mjr. Nagy s návštěvníky rozloučil a poděkoval jim za pozornost. Hosté ocenili kvalitu výkladu i ochotu všech pracovníků, kteří se jim na dni otevřených dveří věnovali, a vyjádřili obdiv odborné specializaci a vysoké úrovni všech bystřických pracovišť.
         
-eda-