„Hlavně prosím vás napište, že nechci to kouření nijak propagovat!“ volal na mě už od vrátek bystřický sběratel kuřáckých potřeb František Mlčák, jako by se za všechny ty doutníky, cigarety, cigarilla, viržinka, dýmkový, žvýkací a šňupací tabák, exotické krabičky s vůněmi a nápisy, za balzové truhličky s obrázky, za ten kus malé lidské historie, omlouval… A já hned začala přemýšlet, co bych tak ještě mohla napsat o kouření. A hlavou mi běžely představy čpících popelníků na gumových ubrusech vesnické hospody, protikuřácký zákon, který zase neprošel, a Carmen, jak zpívá před továrnou na tabák v Seville, že vše je dým. Všechno už asi opravdu bylo řečeno a napsáno. Třeba v jedné knížce s názvem Příběh kouře:

„Kouř má svoje dějiny, které se proplétají s těmi lidskými. A jsou to dějiny dobrodružné. (…) Lidé kouřili odjakživa a zřejmě se budou tomuto potěšení oddávat vždy. Každá kultura v historii něco kouřila, ať už jako lék nebo jako součást určitého rituálu… Dosud ještě nebyla kupodivu popsána žádná historie kouření založená na skutečnosti, že kouření – ve všech svých formách a se všemi svými produkty – je kulturním fenoménem, který je společný všem lidským společnostem. Kultury křížem krážem zeměkoule jsou takových obrazů plné. Kouřící zápalná oběť, kouř jako pracovní nástroj šamanů a kněží, kouř bojiště i dýmka míru. Sauna nebo dýmající komín uprostřed zasněžené krajiny. Mlha nad blaty nebo kadidlo nad oltářem. Rauch-pauza uprostřed nelidské dřiny, cigareta v kriminále nebo v zákopu před útokem. Chuť zakázaného ovoce, frajeřina, doutníky ekonomicky silných, poslední přání před popravou. Příběh kouře má v lidských dějinách místo. I proto se Kolumbův import tabáku z Nového světa před pěti sty lety setkal s tak intenzivním zájmem…“
(Sander L. Gilman; Zhou Xun – Příběh kouře)

Kouříte?
Nekouřím, už 17 let. Sběratel cigaret stejně nemůže být kuřák. Vykouřil by si sbírku.
Sbíráte kuřácké potřeby – to je vlastně všechno možné…
Sbírám hlavně tabák a výrobky z něj – cigarety (krabičky i jednotlivé kousky), cigaretové papírky, kartičky, které se vkládaly do krabiček s cigaretami, tabák žvýkací i šňupací, viržinka, doutníky a obaly na ně (krabice, plechovky) a další. Myslím, že by se tady toho našlo několik tisíc kousků. Dýmky třeba nesbírám, mám jen jednu. Ale jsou tu knihy o tabákovém průmyslu, o výrobě doutníků, baví mě i teorie kouření. Tohle je sbírka, která je doma všude…

Tak to vypadá, že sbíráte celý svůj život…
Letos to bude 47 let. Začal jsem, když mi bylo deset, malou přestávku jsem si dal jen v době vojny. Nejvíc jsme samozřejmě sbírali v klukovském věku, kradli staříčkovi Partyzánky a měnili, stříhali je a lepili do sešitu. Když se blížila vojna, kluci postupně odpadali a spoustu těch svých sbírek vyházeli. Něco z toho jsem zachránil. Dřív mě na tom všem nejvíc zajímaly obaly, barvy, obrázky a tvary. Dneska je to hlavně stáří a původ exponátu. Zkrátka – historie, kultura, zeměpis.
Pomáhá vám s tím vším doma někdo? 
Mladší syn. Sám ale radši sbírá čtyřlístky. A ten starší má zas sbírku hokejových puků… Ne, manželka nesbírá nic, ta nám to trpí.
Znáte po republice nějaké své kolegy? Prý je vás jen dvacet. Co třeba Klub sběratelů kuriozit?
Ne, ne, já jsem spíš takový samorost.
Kdybyste celou svou sbírku měl vytáhnout ze skříní, krabic a polic, jak byste ji roztřídil?
Na pár vzácných kousků z konce 19. století, na tabák, cigarety a doutníky z období první světové války a z první republiky, na ty vyrobené a prodávané během druhé světové války a po ní i ty novější. Nejnovější cigarety a doutníky už moc nesbírám, obaly jsou zalepené etiketami o škodlivosti kouření – s tím se ostatně začalo už za minulého režimu.
Určitě by z toho byla krásná výstava…
Sbírku zatím netřídím, nezbývá čas. Ale mám v plánu to všechno jednou uspořádat a nějak vystavit. Musela by se přitom spousta věcí ohlídat. Doutníky a cigarety třeba nesmí být dlouho na přímém světle, proto mám všechno uložené v krabicích a ve tmě. A taky jim škodí pot, není dobré se jich přímo dotýkat. Dřív jsem měl krabičky napíchané na polystyrenových tabulích. Po čase jsem zjistil, že tomu škodí světlo a že mění barvu. Sběratelům jde o barevné odstíny, typy a velikosti písma na obalech. Dá se podle toho odlišit jeden výrobce od druhého. Bratislava mohla mít u stejné značky jiné barvy než třeba Hodonín.
Jednou to snad vystavím oficiálně. Zatím se občasné výstavy nových přírůstků konají jen v hospodě U Luďka…

Na co se podíváme nejdřív?
Je toho moc a vlastně jste první, kdo si moji sbírku prohlíží. Můžeme začít třeba od doutníků. Tenhle pochází z Mexika a měří 48 cm, je to dárek v kazetě. Kouření tak velkého doutníku by asi nikomu neudělalo dobře… Tenhle zas pochází z Kanárských ostrovů, tento z Dominikánské republiky. Skoro v každé krabičce, které tady vidíte, je nějaký doutník jako vzorek. Něco je koupeno u nás, něco v zahraničí, sháním je i po známých, kteří jezdí ven. Tady mám jeden zvláštní doutník spletený ze tří. Tahle kazeta je od doutníků ještě z dob Maďarského království, před druhou světovou válkou. Tady máme jeden kanabis doutník, tyhle jsou z Turecka, Řecka, z Egypta. Tyhle jsme vozívali z Rakouska. A tady je krabice od známých doutníků značky Romeo a Julietta. Mám i originály kubánských doutníků, co kdysi stály 35 korun a dnes jejich cena překročila tisícovku. A to ještě zdaleka není všechno.
Které z cigaret jsou nejcennější a které nejstarší?
Mezi nejcennější, co mám, patří velká série předválečných a těsně poválečných Partyzánek.  Nebo cigarety Šanghaj, které vyráběl Mandžuský stát a kouřili je legionáři. Mám tu korejské cigarety, čínský tabák, co se kouřil za Mao Ce-tunga. Cenná jsou také stokusová balení cigaret Lípa a Partyzánka, cigarety vyrobené v tabákové režii Protektorát Čechy a Morava – Letky, Slavie, Memfisky, Startky. Je tu taky americký lulkový tabák za 2 Kč. A co nejstaršího? Nejstarší v mojí sbírce je asi krabička doutníků z roku 1848 a irské cigarety Wilde Woodbine, které získaly cenu na výstavě v Antverpách v roce 1885. A tady mám prvorepublikové cigarety nebo doutníky a viržinka vyrobené v československé tabákové režii. Ty se už mimo staré filmy málo vidí. Naši dědečkové je kouřili při kartách.
Je to se starými cigaretami stejné jako se starým vínem? Zkoušel jste je někdy kouřit?
Zkoušel a nikomu bych to nedoporučoval. Nejsou vůbec dobré – tabák rychle stárne a ztrácí konzistenci i aroma. Po 130 letech už si kuřák na cigaretě moc nepochutná. To by muselo být uloženo tak, jak mám tady ty doutníky. V humidoru, ochranné skříňce se zvlhčovačem. Ale ani to by možná nestačilo. Čichněte si, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma doutníky. Několik obalů, kov, fólie, dýha…Je to znát, že? 
Jak přírůstky do sbírky získáváte a co se nejhůř shání?  
Moc nechodím na prodejní výstavy, ale mám věci z aukční síně – třeba tohle válečné album s kartičkami, které se vkládaly do cigaretových krabiček. Jsou na nich vlajky měst patřících k Německé říši. Věci do sbírky se dají sehnat i na bleším trhu a někdy mi je nosí známí, kteří vědí, co dělám. Nedávno jsem zrovna dostal jednu krabičku z Portorika. Často samozřejmě padne otázka, co za to. Někdy to spraví jedno pivo... Jako dárek jsem dostal dokonce i pašovanou krabičku od cigaret. Mrzí mě, že se na hranicích zabavené nelegálně převážené cigarety ničí. Já to beru, ale kdyby mi dali od každého aspoň jednu…
Těžko se shánějí plné krabičky, ale vlastně stačí, když mi tam zůstane aspoň jedna cigareta či doutník. Partyzánek jsem třeba nasbíral kolem dvaceti druhů, plné, balené po deseti. Byly i dvacítkové, ale od těch mám jenom prázdný obal. Plné už asi neseženu. Nemůžu sehnat ani staré poválečné cigarety Vlasta balené po 100 ks. A hodně těžko se shánějí příležitostné cigarety vyráběné k výročím, nebo ty s reklamními texty – bylo jich vyrobeno málo a už v tom nikdo nepokračuje. Cigarety jako upomínkové předměty už se nedělají. Tyhle se jmenují Máj, asi tu sérii vydali v květnu, tady máte cigarety k 30. výročí založení Mototechny, ruské Jubilejní s letopočty 1918–1946 nebo cigarety vyrobené v roce 1951 ke dni Čs. armády. 
 
„Kouření ohlupuje. Způsobuje neschopnost myslet a básnit. Je také jen pro lenochy, kteří mají dlouhou chvíli, kteří třetinu života prospí, třetinu probendí jídlem a jinými nutnými nebo zbytečnými věcmi, a pak nevědí, co si mají počít s poslední třetinou.“
Johann Wolfgang Goethe

Našly by se ve vaší sbírce i vyložené kuřácké kuriozity?
Nevím, mám tu třeba Antiasthmatické cigarety, které asi v polovině 20. století vyráběla firma SPOFA. Obsahovaly list durmanu a rulík zlomocný, byly na lékařský předpis a prý měly uklidňující účinek. Kouřila se jedna denně v uzavřené místnosti. Někde tu taky jsou cigarety na odvyknutí kouření Antitab staré tak 35 let. Tady ten malý růžový balíček se sloním bohem Ganéšou jsou indické opiové cigarety. A takhle vypadají cigarety Kazbek z bývalého Sovětského svazu. Dlouhý filtr a jen kousek tabákové náplně. Taková cigareta se stiskla dvakrát proti sobě a vytočila, aby tabák nešel do pusy. Vypadala tak proto, aby se třeba na Sibiři dobře držela v tlustých palčácích a ty neohořely. 
Tady na té krabičce je zezadu napsáno tužkou něco o plese…
To víte, na krabičkách jsou občas i poznámky. Ležely vždycky na stole po ruce, a tak se na ně leccos psalo, jako do zápisníku. Tady na té si někdo počítal, kolik dal za nákup… A když byly prázdné, mohly často ještě dlouho sloužit k jinému účelu. Tuhle krabičku jsem třeba sehnal včera na bleším trhu v Holešově. Na zadní straně je napsáno ZÁVĚS K HODINÁM.
Na vaší sbírce je dobře vidět i to, jak se ve společnosti postupně mění vztah ke kouření…
Dřív byly jednodušší krabičky, méně nápadné obaly, ale lepší, čistější tabák. A kouřilo se všude. Dnes najdete velké množství pěkných krabiček přelepených varováními o škodlivosti kouření, ale v nich málo kvalitní obsah. O účincích tabáku a nikotinu už víme hodně a kouření na veřejnosti přestává být přijatelné. Kuřáci stejně říkají, že poslední dobou všechny cigarety chutnají skoro stejně. Člověk dřív věděl, jestli má v puse Detvu, Zoru, Moravu nebo Egyptku… A rozdíly jsou samozřejmě i v ceně. Dřív stála krabička korunu, to jsem byl na vojně v Kežmarku, u nás stála 1,60, Lípy se daly koupit za 2,20 Kč, Startky s filtrem za 4 koruny. Tady mám cigarety Praha z roku 1960 za 12 Kčs. Než by dnes člověk vydal za krabičku stovku, radši si kouření odřekne.

„Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat.“ Sigmund Freud

Po čem vaše sběratelské srdce prahne? Co byste hodně chtěl do sbírky získat, a stále to nemáte?
Moje největší vášeň jsou po deseti kusech balené plné krabičky s cigaretami. Mám takové z protektorátu, válečné, mám jich už poměrně dost, ale chybí mi desítkové krabičky ze Slovenska z období 2. světové války, ty bych chtěl opravdu hodně. Nejvíc si cením své série Partyzánek, myslím, že je to rarita. Sehnal jsem ji před dvěma lety. To jsem ještě nevěděl, že něco takového existuje. Na některé přírůstky do sbírky si člověk musí počkat, ale trpělivost se vyplatí. Tuhle krabičku jsem měl prázdnou ve sbírce ještě jako kluk – plnou se mi podařilo sehnat shodou okolností až teď. Vidíte, stačilo 47 let – a mám ji!
Přestane někdy lidstvo kouřit? 
Myslím, že kouřit se bude pořád. Závislostí se lidi tak lehko nezbaví. Snad nebude hůř. Teď jsou v módě elektronické cigarety, ale to je taková divná náhražka, o které toho zatím moc nevíme. Tabák je tabák, ten se kouřil už za Kolumba. A krásně voní, že...

msch