Milí čtenáři,

tak už jsme zase za polovinou roku a vy jste si právě začali číst obklopeni prázdninovým městem, které chodí v sandálech a tričku s fleky od višní. Leccos je v něm jinak než obvykle. Zejména hostující vnuci a vnučky vtrhli s vervou do života svých prarodičů a ti statečně zvedli hozenou rukavici. A už se otevírají knížky („Nečuč pořád do toho mobilu!“) a stěhují krabice starých hraček z půdy, moped z garáže, vyrábí se autíčko z prken a kol od kočárku, staví se domeček na stromě, stan pod ním a v kuchyni to vře („Tak co teda vlastně budete jíst?!“). Okurky vadnou, sklízí se horké maliny, kopou pečené brambory. Potkáváte lidí, které neznáte od vidění a kteří se ptají na cestu. Okna jsou dokořán, do života vám vstupuje kuropění, trumpeta i cirkulárka. Večer kouří ohýnky a chrousti v letu neohrabaně ťukají jeden do druhého, do kmenů lip, do okenních skel, jako by je někdo za soumraku vždycky na minutu přesně vysypal z pytlíku a hrál s nimi podle svých nepochopitelných pravidel velký turnaj v kuličkách.

Prázdninová města ale vpodstatě vždycky usilují o totéž – utéct od každodennosti k vodě. Ať už se budete plavit Benátskou lagunou nebo jen sem tam po cestě pro chleba a mléko projdete bystřickou fontánou Duha, přeji vám za celou redakci Zpravodaje krásné léto a příjemné čtení všeho, co jsme pro vás do září připravili, abychom taky mohli chvíli zůstat za vodou…

A budete-li mít na cestách možnost, nezapomeňte si ověřit překvapivou skutečnost, že loď rychle plující po vodní hladině pozorovaná shora vypadá stejně jako letadlo letící oblohou pozorované zdola… A nezapomeňte, kde že je střed všech světových stran a váš cíl pro šťastný návrat. Obrázek vám napoví.

Ilona Musichina