Josef Novosad se narodil 30. října 1932 v Podhradní Lhotě jako první dítě v rodině malozemědělce a majitele místního pohostinství. Ze sourozenců žije jen Anna Kajnarová, dva bratři již zemřeli.

Po maturitě na Gymnáziu Fr. Palackého ve Valašském Meziříčí byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, ale v průběhu prvního semestru studia přerušil, neboť hrozily nepříjemnosti v důsledku uvěznění jeho strýce Aloise Novosada zapojeného do akcí protistátní organizace „Hory Hostýnské“.

V letech 1952–1956 působil Josef Novosad jako učitel na ZŠ na různých místech našeho kraje (Valašská Bystřice, Horní Újezd, Všetuly). Za účelem zvýšení kvalifikace složil externě maturitu na Střední pedagogické škole v Kroměříži, poté studoval tři roky dálkově a zbývající dva roky v denním studiu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (v současnosti Filozofická fakulta UP), které roku 1958 absolvoval a získal aprobaci německý jazyk – český jazyk. Toto zaměření pro střední školu rozšířil externě o španělštinu a ruštinu na FF dnešní Masarykovy univerzity v Brně, kde také v roce 1981 získal doktorát filozofie.

Snad nejšťastnější období strávil jako pedagog v letech 1964–1973 ve Studijním středisku Univerzity 17. listopadu v Holešově, kde se utvořil vstřícný pedagogický kolektiv a kde se vytvořily celkem přijatelné podmínky při jinak velmi obtížné výuce studentů různé pleti ze všech možných kontinentů. Josef Novosad se podílel na zpracování učebních textů a učebnic, zejména „Čeština pro cizince, nástavbový kurz“ (SPN 1974, 1975). Jako metodik výuky češtiny dojížděl několik let na vedení USL v Praze.

Po zrušení holešovského střediska a rozpuštění pedagogického sboru působil 3 roky ve Vizovicích při výuce vietnamských občanů a pak ve SOU v Rožnově pod Radhoštěm a Valašském Meziříčí. Poslední desetiletí jeho pedagogické činnosti patřilo Gymnáziu Ladislava Jaroše v Holešově, kde vyučoval češtinu, ruštinu, němčinu a dějepis, vedl dopisovatelský kroužek studentů a kroniku školy.

Ve své rodné obci nezištně pracoval jako knihovník místní knihovny, byl členem Osvětové besedy a v letech 1972–2010 kronikářem obce. Navzdory neutěšené době totality se snažil objektivně zachycovat pro ty, kdo přijdou po nás, světlé stránky v životě lidí pod Kelčským Javorníkem, v podhůří milovaných Hostýnských vrchů. Rád vzpomíná na rady pana dr. Josefa Svátka a paní dr. Jitky Zezulové, kteří obětavě pomáhali při zvládání tak náročné činnosti. Kronice obce Podhradní Lhota se dostalo několika ocenění v soutěžích, zvláště cenné bylo 2. místo v krajské soutěži v r. 1991, tedy po listopadu 1989.

Josef Novosad přispíval svými články do různých, především regionálních periodik, jako jsou Zpravodaj města Holešova, Holešovsko, Týdeník Kroměřížska, Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, Archivní sborník Kroměříž. Ve „Studiích Muzea Kroměřížska“ vyšlo v roce 1986 jeho „Nářečí Podhradní Lhoty a Rajnochovic“ oceněné prof. dr. Dušanem Šlosarem z FF MU Brno. Na této práci pokračuje i v současnosti.

V letech 1993-2007 redigoval Josef Novosad „Zálhotský sborník“, čímž navázal na předválečnou edici tohoto vysoce oceňovaného vlastivědného periodika za redakce Františka Kratochvíla, rodáka z Podhradní Lhoty a žijícího v Olomouci, kde v roce 1955 zemřel. Jak uvedl pan ředitel Josef Barbořík, články a stati Zálhotského sborníku svou tématikou a žánrovým zaměřením často překračovaly hranice regionu a měly tedy širší a hlubší dosah.

Spolehlivé rodinné zázemí spatřoval náš jubilant ve své choti, která působila jako dětská sestra dlouhou řadu let v ordinaci MUDr. Blanky Maruštíkové a její nástupkyně MUDr. Hany Svobodové v Bystřici p. H. Oba synové manželů Novosadových jsou strojní inženýři, absolventi VUT Brno. Co je ještě zajímavého v současném životě Josefa Novosada, je jeho práce na rodinné kronice selského rodu Novosadů.

Uvedené řádky a postřehy snad alespoň částečně přispěly k dokreslení mozaiky mnohotvárného životního příběhu jubilanta, jemuž bylo souzeno žít v nelehké době plné zvratů a překvapení. Skromně doznává, že mnoho věcí se mu nezdařilo, ale že jako občan spatřoval sílu v návaznosti na tradice, ty mu byly spolehlivým kompasem v dobách nevlídných a bouřlivých.

Za redakci Zpravodaje přejeme jubilantovi pevné zdraví a hodně spokojenosti v osobním životě.
Karel Zahradník